Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 1190/2003Usnesení NS ze dne 29.09.2004

KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1190.2003.1
Dotčené předpisy

předpisu č. 469/2000 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 1190/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatelů a) M. R., a b) V. R., obou zastoupených, advokátem, o návrhu na zápis obchodní společnosti A–H. R. B. s. r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. F 10946/2003, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2003, č.j. 1 Cmo 159/2003-35, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2003, č.j. 1 Cmo 159/2003-35, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2003, č.j. F 10946/2003-23, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2003, č.j. F 10946/2003-23, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu společnosti A–H. R. B. s.r.o. (dále též jen „společnost“) do obchodního rejstříku. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podle ustanovení § 10 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nesmí být obchodní firma zaměnitelná s obchodní firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K zápisu do obchodního rejstříku byla navržena obchodní firma A – H. R. B. s.r.o. Jako předmět podnikání však byla navržena k zápisu pouze hostinská činnost. Z vládního nařízení č. 469/2000 Sb. (položka 114) je přitom zřejmé, že v rámci této činnosti mohou být poskytovány i snídaně v jiných kategoriích staveb dle zvláštního právního předpisu (bytových domech, rodinných domech, stavbách pro individuální rekreaci), a že činnost může být provozována samostatně nebo společně s poskytováním ubytování ve zvláštním právním předpisem stanovených ubytovacích zařízeních, která poskytují stravovací služby (např. hotel, motel, penzion). Z toho je nutno dovodit, že pro provozování hotelu v žádném případě nestačí živnostenské oprávnění k hostinské činnosti, ale je zapotřebí živnostenské oprávnění k poskytování ubytování. Pokud společnost poskytování ubytování nemá ve společenské smlouvě uvedeno jako předmět činnosti a nezískala k němu živnostenské oprávnění, nemůže provozovat hotel. Za této situace ovšem nelze dojít k jinému závěru, než že k zápisu zvolená obchodní firma působí klamavě, protože každý, kdo se s ní dostane do kontaktu, musí nabýt dojmu, že subjekt s touto obchodní firmou nabízí i ubytovací služby, což ovšem neodpovídá skutečnosti.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil, že navrhovatelé mají živnostenské oprávnění jen k hostinské činnosti a rovněž ve společenské smlouvě mají uveden jako předmět podnikání hostinskou činnost. Správně rovněž dovodil, že provozování hotelu spočívá také v poskytování ubytování a k této činnosti je nezbytné živnostenské oprávnění a také ve společenské smlouvě by muselo být uvedeno v rámci předmětu podnikání ubytování. I kdyby tedy společnost měla možnost poskytovat ubytování v hotelu, stejně ubytování v hotelu poskytovat z výše uvedených důvodů nemohla. Názor, že k tomuto stačí živnostenské oprávnění k hostinské činnosti s uvedením předmětu podnikání ve společenské smlouvě – hostinská činnost, je nesprávný. Podle přílohy 1, skupiny 114 – ostatní, nařízení vlády č. 469/2000 Sb., je totiž v rámci živnosti hostinská činnost možno poskytovat ubytování v ostatních ubytovacích zařízeních (turistické ubytovny, kempy, chatové osady) a v jiných kategoriích staveb (bytových domech, rodinných domech, stavbách pro individuální rekreaci) s kapacitou do 10 lůžek. V jiných ubytovacích zařízeních, která poskytují stravovací služby, ve zvláštním předpise stanovených (hotel, motel, penzion), je možno hostinskou činnost poskytovat jen společně s poskytováním ubytování, ke kterému ovšem společnost oprávnění nemá.

Protože s pojmem hotel se především pojí představa ubytování, je obchodní firma obchodní společnosti opravdu klamavá, když tato společnost ubytování poskytovat z výše uvedených důvodů nemůže. Krajský soud tedy rozhodl správně, pokud návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku z tohoto důvodu zamítl, a proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, v němž především [v rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] uvádějí, že dne 20. 2. 2003 požádali Živnostenský úřad Magistrátu města O. o živnostenský list na provozování hotelu. Na základě této žádosti obdrželi živnostenský list s předmětem podnikání hostinská činnost. Rozhodnutí odvolacího soudu napadají proto, že chybně vyložil nařízení vlády č. 469/2000 Sb. Živnostenský list na činnost ubytovací služby umožňuje podle dovolatelů jenom poskytování ubytování do deseti lůžek včetně přistýlek a podávání snídaní. Naproti tomu živnostenský list s předmětem podnikání hostinská činnost umožňuje provozování hotelu, motelu a penzionu. Dále uvedli, že přikládají i vyjádření živnostenských úřadů z České republiky k předmětu podnikání hostinská činnost. Požadují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává v řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, totiž, zda k provozování hotelu postačuje živnostenské oprávnění k provozování hostinské činnosti.

Podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 469/2000 Sb., vymezující obsahové náplně řemeslných živností, skupiny 114 – ostatní, je hostinskou činností činnost spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány, vyjma podávání snídaní hostům ubytovaným v jiných kategoriích staveb dle zvláštního právního předpisu (bytových domech, rodinných domech, stavbách pro individuální rekreaci) s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek). Činnost může být provozována buď samostatně, nebo společně s poskytováním ubytování ve zvláštním právním předpisem stanovených ubytovacích zařízeních, která poskytují stravovací služby (například hotel, motel, penzion).

V rámci živnosti je možno poskytovat ubytování v ostatních ubytovacích zařízeních (zejména v turistických ubytovnách, kempech, chatových osadách) a v jiných kategoriích staveb (bytových domech, v rodinných domech, ve stavbách pro individuální rekreaci), a pokud se jedná o ubytování v jiných kategoriích staveb s kapacitou do 10 lůžek, podávat i snídaně ubytovaným hostům. Prodej pomocí automatů (nápojové, občerstvovací), doplňkový prodej (tabákové výrobky, upomínkové předměty, základní hygienické potřeby), prodej pokrmů a nápojů přes ulici, půjčování novin a časopisů, půjčování stolních společenských her (například karty, šachy), provozování her (například kulečník), pokud zůstane zachována povaha živnosti.

Podle přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 469/2000 Sb. vymezující obsahové náplně volných živností, skupiny 83 - ubytovací služby, je ubytovací službou poskytování ubytování v ostatních ubytovacích zařízeních stanovených zvláštním právním předpisem, neposkytujících stravovací služby (zejména v turistických ubytovnách, kempech, chatových osadách). Poskytování ubytování v jiných kategoriích staveb (bytových domech, v rodinných domech, ve stavbách pro individuální rekreaci a podobně), pokud jsou současně s ubytováním poskytovány i jiné než základní služby, a poskytování snídaní v těchto stavbách s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek).

Obsahem živnosti nejsou činnosti spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány, vyjma podávání snídaní hostům ubytovaným v jiných kategoriích staveb (bytových domech, rodinných domech a ve stavbách pro individuální rekreaci) s kapacitou do 10 lůžek, a poskytování ubytování v ubytovacích zařízeních poskytujících stravovací služby. Obsahem živnosti dále není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

Přitom zvláštním právním předpisem odkazovaným shora je vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, která v § 3 písm. g) stanoví, které stavby jsou stavbami ubytovacích zařízení. Podle této vyhlášky jsou jimi stavby nebo jejich části, kde je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené; ubytovací zařízení se zařazují podle druhů do kategorií a podle požadavku na plochy a vybavení do tříd, které se označují hvězdičkami,

1. hotel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služby s tím spojené (zejména stravovací); hotely se člení do pěti tříd; hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování (nejméně snídaně) a člení se do čtyř tříd,

2. motel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, poskytující přechodné ubytování a služby s tím spojené pro motoristy a člení se do čtyř tříd,

3. penzion je ubytovací zařízení s nejméně pěti pokoji, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími službami srovnatelnými s hotelem, a člení se do čtyř tříd,

4. ostatní ubytovací zařízení jsou turistické ubytovny, kempy a skupiny chat (bungalovů), popřípadě kulturní nebo památkové objekty využívané pro přechodné ubytování.

Vyhláška výslovně stanoví, že ubytovacím zařízením není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci.

Nejvyšší soud konstatuje, že shora uvedené vymezení hostinské živnosti a živnosti spočívající v poskytování ubytovacích služeb, je formulováno značně nepřehledně a nesrozumitelně. Vzhledem k tomu, že ani zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ani nařízení vlády č. 469/2000 Sb. neobsahují vymezení jiné živnosti, jejíž součástí by bylo poskytování ubytovacích služeb, lze však uzavřít, že ubytovací službou, která je volnou živností, je pouze poskytování ubytování v tzv. ostatních ubytovacích zařízeních vymezených v § 3 písm. g) bod 4 vyhlášky č. 137/1998 Sb. Poskytování přechodného ubytování a služeb s ním spojených v jiných ubytovacích zařízeních je živností řemeslnou, která je součástí hostinské činnosti.

Jak se uvádí shora, spočívá hostinská činnost nejen v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány. Hostinská činnost totiž může být provozována buď samostatně, nebo společně s poskytováním ubytování ve zvláštním právním předpisem stanovených ubytovacích zařízeních, která poskytují stravovací služby (například hotel, motel, penzion). Hostinská činnost nezahrnuje podávání snídaní hostům ubytovaným v jiných kategoriích staveb dle zvláštního právního předpisu (bytových domech, rodinných domech, stavbách pro individuální rekreaci) s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek), neboť tato činnost je součástí živnosti poskytování ubytovacích služeb.

V rámci hostinské činnosti je také možno poskytovat ubytování nejen v hotelech, motelech či penzionech, ale i v ostatních ubytovacích zařízeních (zejména v turistických ubytovnách, kempech, chatových osadách) a v jiných kategoriích staveb (bytových domech, v rodinných domech, ve stavbách pro individuální rekreaci), a pokud se jedná o ubytování v jiných kategoriích staveb s kapacitou do 10 lůžek, podávat i snídaně ubytovaným hostům. Jinými slovy, osoba, která má živnostenské oprávnění k hostinské činnosti, může provádět jakékoli ubytování, pokud jsou s ním spojeny další služby, aniž by k tomu potřebovala jiné živnostenské oprávnění.

Jestliže se tedy navrhovatelé domáhali zápisu předmětu podnikání – hostinská činnost a doložili k návrhu na povolení zápisu společnosti do obchodního rejstříku živnostenské oprávnění k této živnosti, zahrnuje tento předmět podnikání i provozování hotelu. Obchodní firmu společnosti proto nelze považovat za klamavou, neboť je v souladu s právní úpravou provozování hotelu v příslušném právním předpisu. Na tom nic nemění to, že tato úprava není v souladu s obecně chápaným obsahem činnosti spočívající v provozování hotelu, neboť nelogičnost právního předpisu nelze vykládat ke škodě jeho adresátů.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

V Brně 29. září 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru