Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 1082/2006Usnesení NS ze dne 30.08.2006

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.1082.2006.1
Dotčené předpisy

§ 107a předpisu č. 99/1963 Sb.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 779/06


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 1082/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K., s. r. o., proti žalované U., a. s., o zaplacení částky 20,457.768,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 C 353/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2006, č.j. 15 Co 84/2006-82, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. května 2006, č.j. 15 Co 84/2006-82, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 5. ledna 2006, č.j. 27 C 353/2005-54, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně K., s. r. o. vstoupila společnost D. B. A., (dále jen „společnost“).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi žalobkyní a společností dne 16. prosince 2005 č. SPP-114701-05-BZ a č. SPP-114702-05-BZ, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nevyčkal rozhodnutí o dovolání, které podala dne 9. ledna 2006 proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve sporu o neplatnost smluv o postoupení pohledávek, jejichž zaplacení je předmětem sporu, uzavřených mezi původní věřitelkou K. b., a. s. a žalobkyní, a nezabýval se aktivní legitimací žalobkyně. Namítá, že o právním nástupnictví bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť nebyla předložena rámcová smlouva k oběma smlouvám o postoupení pohledávek a tyto smlouvy jsou absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), poněvadž byly za postupníka podepsány zmocněncem, aniž by smlouvy obsahovaly zmocnění nebo odkaz na plnou moc, přičemž plná moc nebyla ani připojena. Soudy obou stupňů dále rozhodly o právním nástupnictví, aniž by se vypořádaly s otázkou cizího prvku v řízení.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák.

Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví platností smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi žalobkyní a společností, ani smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi původní věřitelkou a žalobkyní nezabýval.

Opodstatněnou neshledává Nejvyšší soud ani výhradu dovolatelky, podle které se soudy nižších stupňů měly zabývat „otázkou cizího prvku v řízení“, a potud „zkoumat“, podle jakého práva mělo být „ve věci změny účastníků“ postupováno. Skutečnost, že osoba, o jejímž vstupu do řízení na místo dosavadní žalobkyně soud rozhoduje, je právnickou osobou založenou podle práva cizího státu, mající sídlo v zahraničí, nemá na užití a aplikaci § 107a o. s. ř. žádný vliv.

Protože se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. srpna 2006

JUDr. Petr Gemmel, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru