Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Odo 1033/2003Rozsudek NS ze dne 01.07.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.1033.2003.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 101 odst. 2 písm. f) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Odo 1033/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně S. M. L., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1. J. S., a 2. H. S., zastoupeným, advokátem, o zaplacení 5,000.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 207/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2001, č.j. 4 Cmo 565/2001-77, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2001, č.j. 4 Cmo 565/2001-77 se ve vztahu ke druhé žalované zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20.10.1999, č.j. 5 Cm 207/99-30, kterým tento soud ponechal v platnosti vůči oběma žalovaným směnečný platební rozkaz ze dne 29.7.1999, č.j. 5 Sm 363/99-16.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud konstatoval, že věc projednal při ústním jednání dne 13.12.2001 bez účasti žalovaných, když nevyhověl jejich žádosti o odročení ústního jednání. Odvolání podal žalovaný 1.1.2000. V průběhu odvolacího řízení bylo rozhodováno o žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků a 5.11.2001 nařídil odvolací soud jednání ve věci na 13.12.2001. Předvolání bylo doručeno zástupci žalovaných 7.11.2001. Dne 3.12.2001 byla odvolacímu soudu doručena žádost žalovaných o odročení odvolacího jednání z důvodu jejich pracovní neschopnosti, když podle fotokopií dokladů trvala pracovní neschopnost prvního žalovaného od 22.4.2001 a druhé žalované od 29.11.2001. Poté, kdy odvolací soud sdělil zástupci žalovaných, že žádosti o odročení nelze vyhovět a osobní účast žalovaných není nutná, ukončili žalovaní své zastoupení advokátem. Odvolací soud za této situace dospěl k závěru, že žalovaní byli k odvolacímu jednání řádně obesláni, měli možnost se tohoto jednání zúčastnit prostřednictvím advokáta, který je zastupoval v celém řízení a výpovědí plné moci se sami této možnosti vzdali. Odročení odvolacího jednání by za této situace bylo nejen nehospodárné, ale znamenalo by jen další prodloužení vleklého řízení, když navíc osobní účast žalovaných s ohledem na přezkumný charakter odvolacího řízení nebyla nezbytná.

Dále pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně nařídil k projednání námitek ústní jednání na 20.10.1999 v 9.00 hod. Předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno Mgr. R. B., advokátu žalovaných 30.9.1999, když dle plné moci ze dne 18.8.1999 byl jmenovaný advokát zmocněn oběma žalovanými, aby je zastupoval. Jednání 20.10.1999 se uskutečnilo za účasti žalobce a Mgr. R. B. Při tomto jednání soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem.

Žalovaní soudu prvního stupně vytýkají, že je nevyrozuměl o nařízení ústního jednání dne 20.10.1999. Soudí, že byla zkrácena jejich práva, když se nemohli k jednání dostavit a obhájit své námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Podle ustanovení § 49 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. S ohledem na toto ustanovení dospěl odvolací soud k závěru, že odvolací námitka není důvodná. Soud prvního správně doručil předvolání zástupci žalovaných a nedopustil se žádného procesního pochybení. Jeho postupem žalovaní na svých právech zkráceni nebyli.

Dále pak odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně z hlediska věcné správnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že jim nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem když rozhodl o jejich odvolání v rozporu s ustanovením § 18 o. s. ř. a v rozporu s právy, která jim dává Listina základních práv a svobod.

Odvolací soud nařídil jednání k projednání odvolání žalobců na den 13.12.2002. Předvolání k tomuto jednání doručil pouze právnímu zástupci žalovaných, a to dne 7.11.2001. Dne 28.11.2001 právní zástupce žalované o nařízení ústního jednání informoval. Na žádost žalovaných, kteří byli v pracovní neschopnosti, požádal jejich právní zástupce o odročení jednání a prokázal pracovní neschopnost žalovaných. Dne 3.12.2001 žalovaní vypověděli svému právnímu zástupci plnou moc a ten téhož dne výpověď zaslal soudu. Dne 4.12.2001 byl právní zástupce žalovaných vyrozuměn o tom, že žádosti o odročení jednání nelze vyhovět, a to bez udání důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že dne 13.12.2001 nebyli žalovaní v řízení zastoupeni ani se nemohli osobně dostavit k jednání z důvodu pracovní neschopnosti. Přitom žalovaní požádali o odročení jednání s tím, že trvají na své osobní účasti. Tato situace byla soudu známá a přesto ve věci jednal bez účasti žalovaných a rozhodl o jejich odvolání. Tímto postupem soud porušil ustanovení § 18 o. s. ř. a odňal žalovaným možnost jednat před soudem.

Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ jde i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném ve znění účinném do 31.12.2000.

Vzhledem k tomu, že dne 14.5.2004 převedla žalobkyně – A. P., a.s. v likvidaci – směnku, ze které se domáhala plnění na S. M. L. a navrhla, aby S. M. L. ustoupila do řízení místo ní a ta s tím souhlasila, jednal Nejvyšší soud nadále jako se žalobkyní se S. M. L.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Odnětím možnosti jednat před soudem [§ 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.] se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy a jestliže se takový nesprávný postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování.

V ustanovení § 101 odst. 2 o. s. ř. se určuje, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitých důvodů o odročení jednání, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka.

Jak správně uzavřel odvolací soud, byl-li účastník v řízení zastoupen, doručuje soud předvolání k jednání pouze zástupci účastníka. To, že účastník nemá možnost zúčastnit se jednání, není bez dalšího důvodem k tomu, aby bylo jednání odročeno, může-li účastník realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce.

V projednávané věci žalovaní v době jednání odvolacího soudu zastoupeni nebyli a odvolací soud o této skutečnosti věděl (což vyplývá ze spisu i z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a věděl rovněž, že se žalovaní nemohou pro pracovní neschopnost jednání zúčastnit. Povinností odvolacího soudu proto bylo jednání odročit, popřípadě, trvala-li pracovní neschopnost delší dobu, ustanovit žalovaným opatrovníka. Jestliže tak neučinil, odňal žalovaným možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 1, 2 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 26.8.2002, č.j. 5 Cm 207/99-102 odvolací soud zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Usnesením ze dne 6.8.2003, č.j. 5 Cm 207/99-130 usnesení o nezaplacení poplatku z dovolání vůči druhé žalované zrušil. Vůči prvnímu žalovanému zůstalo toto usnesení v platnosti, protože na něj byl dne 4.2.2003 prohlášen konkurs. Proto dovolací soud rozhodl pouze vůči druhé žalované.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. července 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru