Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Od 58/2005Usnesení NS ze dne 31.01.2006

HeslaMístní příslušnost
KategorieA
Publikováno46/2008 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2006:29.OD.58.2005.1

přidejte vlastní popisek

Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že kupní smlouva ze dne 27. 1. 2000, kterou R. a H. T. převedli vlastnictví jednotlivých přesně specifikovaných pozemků zapsaných u Katastrálního úřadu v B. pro obec B. na žalovanou, je vůči žalobkyni neúčinná.

Okresnísoudv Břeclavi usnesením ze dne 20. 4. 2004 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému.

Krajskýsoudv Brně usnesením ze dne 8. 7. 2004 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že místně příslušným soudem pro projednání věci je soud žalovaného v době zahájení řízení, tj. Obvodní soud pro Prahu 1, kde měla žalovaná své sídlo (§ 85 odst. 3 a § 11 odst. 1 o. s. ř.). Neshledal existenci výlučné příslušnosti s odůvodněním, že odpůrčí žaloba se netýká samotné existence práva k nemovitosti (88 písm. g/ o. s. ř.) Na jeho převod dotčenou kupní smlouvou nebude mít vliv ani případný úspěch žalobce v tomto řízení, který by znamenal pouze možnost žalobkyně uspokojit svou pohledávku z toho, co tímto úkonem vzešlo z majetku jeho dlužníka.

Obvodnísoud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 8. 2004 vydal předběžné opatření, kterým uložil žalované nenakládat s pozemky specifikovanými ve výroku a nacházející se v katastrálním území B.

Městskýsoudv Praze pak k odvolání žalované usnesením ze dne 24. 11. 2004 usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Žalovaná poté vznesla námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 a vyslovila názor, že místně příslušný je soud podle § 88 odst. 1 písm. g) o. s. ř., nikoliv obecný soud. Jde o samotnou existenci práva k nemovitosti, se kterou je spojeno právo na její zpeněžení a příslušným by měl být soud, v jehož obvodu nemovitost leží. Pokud by soud rozhodl ve prospěch žalobkyně a vyslovil neúčinnost předmětné kupní smlouvy vůči žalobkyni, pak by žalovaná vůči žalobkyni de facto pozbyla své vlastnické právo. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 18 Co 225/2002, Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 286/98 a na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV.ÚS 312/95 a uvedla, že ze všech těchto rozhodnutí lze učinit závěr, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu nemovitost leží. Závěrem navrhla, aby Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost. K dotazu soudu pak výslovně prohlásila, aby tato námitka místní nepříslušnosti byla považována za návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Žalobkyně se k návrhu na přikázání věci nevyjádřila.

Nejvyššísoud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) a Okresnímu soudu v Břeclavi, jemuž má být věc postoupena (§ 12 odst. 3, věta první, o. s. ř.), návrh žalovaného na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., proto jmenovanému soudu věc k projednání nepřikázal.

Zodůvodnění:

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Důvody uváděné žalovanou pro přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi ve své podstatě jsou vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím jmenovaného soudu a Krajského soudu v Brně, jak také žalobkyně původní podání výslovně označila. Názor žalované, že předmětem soudního řízení je žaloba, se kterou by pro účely určení místní příslušnosti mělo být naloženo stejně, jako se žalobou o určení neplatnosti kupní smlouvy týkající se nemovitosti, je v podstatě správný. Jak vyplývá z ustálené judikatury je příslušnost soudu při řešení sporu o neúčinnost smlouvy o převodu nemovitosti dána ustanovením § 88 písm. g) o. s. ř. Právem k nemovitosti ve smyslu citovaného ustanovení je nutno rozumět nejen věcné právo, ale i právo závazkové. Předmětem daného řízení je posouzení, zda úmyslem dlužníka žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy ohledně nemovitosti bylo zkrátit žalobkyni jako svou věřitelku a zda tento úmysl byl žalované znám. Jestliže však odporovatelný právní úkon na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jímž je tzv. odporové žalobě o neúčinnost smlouvy vyhověno, ztrácí účinnost vůči osobě oprávněné k odporu, je nepochybné, že i zde je právo k nemovitosti ve smyslu ustanovení § 88 písm. g) o. s. ř. V daném případě však důvod k delegaci není dán, i když oba soudy ve výkladu místní příslušnosti pochybily, neboť smyslem institutu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. není napravovat omyly v soudních rozhodnutích o místní příslušnosti, u kterých již účastník vyčerpal opravné prostředky. Kromě výše uvedeného žalovaná neuváděla žádný důvod, který by mohl založit přikázání věci jinému než příslušnému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Nejvyšší soud neshledal v okolnostech uváděných žalovanou pro přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi, důvod k přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.; proto jmenovanému soudu věc k projednání nepřikázal.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru