Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Od 43/2004Usnesení NS ze dne 24.06.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:29.OD.43.2004.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Od 43/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadkyně P., s.r.o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 7/2001, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 7/2001 se Krajskému soudu v Brně nepřikazuje.

Odůvodnění:

U Městského soudu v Praze bylo dne 24. 4. 2001 v záhlaví označené věci zahájeno řízení o prohlášení konkursu na dlužnici P., s. r. o. Dne 10. 6. 2002 byl usnesením Městského soudu v Praze č. j. 92 K 7/2001-73 prohlášen konkurs na dlužnici, společnost P., s.r.o., který byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2002, č. j. 1 Ko 406/2002 - 99 zrušen, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 22. 9. 2003, č. j. 92 K 7/2001-167, na majetek dlužnice opět prohlásil konkurs.

Dne 11. 8. 2003 podala úpadkyně návrh na delegaci vhodnou k jinému než místně příslušnému soudu, a to ke Krajskému soudu v Brně. Uvádí, že vzhledem ke skutečnostem navazujícím na předávání účetní agendy v důsledku zrušení konkursu odvolacím soudem, úhradou nákladů vážících se k neoprávněně prohlášenému konkursu a vzniklých v souvislosti s jednáním se správkyní konkursní podstaty, která sídlí v P., rozhodl se společník změnit sídlo tak, jak je k dnešnímu dni zapsáno v obchodním rejstříku. Úpadce na základě účetní závěrky podal návrh na prohlášení konkursu ke Krajskému soudu v Brně. Ten podání zaslal Městskému soudu v Praze, který prohlásil konkurs. Umístění sídla navrhovatele, sídla dvou největších věřitelů navrhovatele a sídla většiny dlužníků v obvodu Krajského soudu v Brně, neoprávněně prohlášený konkurs a průtahy v soudním řízení, které nepříznivě ovlivnily výši majetku navrhovatele (úpadce) a jeho společníka (současně věřitele), osvědčují vhodnost přikázání věci jinému soudu, které přispěje k rychlejšímu, důkladnějšímu a zejména hospodárnějšímu projednání věci s ohledem na všechny účastníky řízení.

Z vyjádření řady věřitelů vyplývá, že proti přikázání věci nemají námitky a souhlasí, aby věc projednal a rozhodl Krajský soud v Brně, naopak řada věřitelů s přikázáním nesouhlasí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (ustanovení § 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Protože v daném případě ani jedna z výše uvedených okolností odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady způsobilá není, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl. Nebyly shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2004

JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru