Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 97/2019Usnesení NS ze dne 27.02.2020

HeslaVady řízení
Dokazování
Insolvence
Insolvenční řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.97.2019.1
Dotčené předpisy

§ 3 IZ.

§ 141 IZ.

§ 104 IZ.

§ 237 o. s. ř.

§ 3 odst. 2 písm. b) IZ.

§ 3 odst. 2 písm. d) IZ.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 229 odst. 3 o. s. ř.

§ 242 odst. 3 o. s...

více
Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1367/20


přidejte vlastní popisek

KSCB 25 INS XY

29 NSČR 97/2019-A-78

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. G., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 25 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelky Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 13 58 43 24, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Pavlem Jezlem, advokátem, se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, PSČ 383 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2016, č. j. KSCB 25 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 24. března 2016, č. j. KSCB 25 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 11. prosince 2015, č. j. KSCB 25 INS XY, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (M. G.) a prohlásil konkurs na jeho majetek.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 3 a § 141 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a poukazuje na skutková zjištění učiněná insolvenčním soudem (včetně skutečností obsažených v insolvenčním spisu) – uzavřel, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, když je po dobu delší tří měsíců v prodlení s plněním svých splatných závazků vůči více věřitelům, a nevyvrátil právní domněnku, že není schopen plnit své peněžité závazky, jelikož neprokázal, že má (a měl) k dispozici dostatek finančních prostředků potřebných k jejich úhradě.

Přitom zdůraznil, že dlužník přes výzvu insolvenčního soudu (učiněnou usnesením ze dne 20. března 2015, č. j. KSCB 25 INS XY, doručeným dlužníku dne 31. března 2015) nepředložil povinné seznamy podle ustanovení § 104 insolvenčního zákona (řádný seznam majetku), když „popis majetku dlužníka“ (A-31) za (řádný) seznam majetku nelze považovat, jelikož z něj není zřejmé, zda je správný a úplný.

Konečně odvolací soud doplnil, že věc projednal v nepřítomnosti zástupce dlužníka, přičemž nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání s tím, že důvodem pro odročení jednání nemůže být „kolize“ s později nařízeným jednáním u jiného soudu. V této souvislosti nepřihlédl ani k tvrzení o nemoci dlužníka, který ostatně nebyl k jednání ani předvolán, když byl zastoupen na základě plné moci a jeho účast u jednání nebyla nutná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že dovolacím soudem dosud nebyla zodpovězena právní otázka, zda dlužník splní povinnost „uvést u seznamu majetku doložku, že jde o úplný a správný seznam, odkazem na přiložené výpisy z katastru nemovitostí nebo jiné listiny, z nichž je zřejmé, že jsou úplné a správné?“

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nesplnil povinnost podle ustanovení § 104 insolvenčního zákona; potud považuje své vyjádření (A-31) a k němu připojené přílohy (výpisy z katastru „informativního“ charakteru, ale aktuálního data ke dni vyhotovení vyjádření) za dostatečné. Současně připomíná, že insolvenční soud „se věnoval věcnému řešení věci“; teprve odvolací soud „formalizovaně“ uzavřel, že dlužník povinnost předložit seznam majetku nesplnil.

Za tohoto stavu nebylo na místě – pokračuje dovolatel − aby byl na jeho majetek prohlášen konkurs, když doložil, že disponuje majetkem postačujícím k uspokojení věřitelů v (individuálních) exekucích.

Konečně dovolatel namítá, že mu odvolací soud odňal možnost „účinně se hájit, resp. bránit a uplatňovat všechny prostředky na svoji obhajobu“, když nevyhověl jeho žádostem o odročení jednání. Navíc odvolací soud „přešel bez povšimnutí“ jeho návrhy na doplnění dokazování.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dlužník, který předložený seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 insolvenčního zákona), povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 insolvenčního zákona) řádně nesplnil. Následně v usnesení ze dne 27. října 2016, sen. zn. 29 NSČR 177/2016, Nejvyšší soud doplnil, že povinnost (v insolvenčním řízení zahájeném návrhem věřitele k výzvě insolvenčního soudu) předložit řádné seznamy majetku, závazků a zaměstnanců má dlužník; nemůže tak být důvodná námitka, podle níž si měl seznam závazků opatřit sám insolvenční (odvolací) soud podle § 86 insolvenčního zákona.

V poměrech dané věci je zjevné, že dlužník přes výslovné poučení insolvenčním soudem (viz usnesení ze dne 20. března 2015) v žádné části svého vyjádření, jež obsahovalo i seznam majetku (A-31), neprohlásil, že jde o seznam správný a úplný. Přitom nedostatek zmíněného údaje ani nezpochybňoval, zastávaje právní názor, podle něhož povinnost předložit seznam majetku (řádně) splnil tím, že předložil výpisy z katastru nemovitostí (a další listiny), z nichž je zřejmé, že „jsou úplné a správné“.

O tom, že dovolatel (dlužník) nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti [§ 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona], ani o tom, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti.

K tomu srov. též např. judikaturu Nejvyššího soudu shrnutou v důvodech usnesení ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 NSČR 8/2018.

Polemikou s postupem odvolacího soudu, který věc projednal v nepřítomnosti dlužníka (a jeho zástupce), dovolatel neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., jejíž existence ale přípustnost dovolání založit nemůže. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Konečně výhradou, podle níž se odvolací soud nijak nevypořádal s důkazními návrhy, dovolatel namítá existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takto tvrzená „jiná vada řízení“, k níž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), není způsobilým dovolacím důvodem; současně tato (tvrzená) vada procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnuje podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Navíc dovolatel ani v odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu žádné důkazy nenavrhoval.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 27. 2. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru