Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 95/2020Usnesení NS ze dne 30.10.2020

HeslaPodjatost
Insolvenční správce (odvolání, zproštění)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.95.2020.1
Dotčené předpisy

§ 24 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSOS 37 INS XY

29 NSČR 95/2020-B-469

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka V. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2020, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. září 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka V. K., aby Mgr. Ing. Eva Hepperová byla zproštěna funkce insolvenční správkyně.

[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a dále otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[3] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

[4] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

[5] Dovolatel tvrdí, že insolvenční správkyně nesplnila povinnost oznámit svou podjatost podle § 24 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), čímž podle § 32 insolvenčního zákona závažně porušila důležitou povinnost uloženou insolvenčnímu správci.

[6] Ve vztahu k podjatosti insolvenčního správce (jež může být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - § 14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům v incidenčních sporech (§ 16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.

[7] Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že návrh dlužníka na zproštění insolvenční správkyně funkce, který je předmětem tohoto dovolání, je v pořadí sedmým takovým návrhem (srov. B-14, B-121, B-137, B-194, B-246, B-351). Podjatost spatřuje dlužník ve vyjádřeních insolvenční správkyně, jež činila v rámci insolvenčních řízení dlužníků G. (dále jen „společnost G“) [vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY] a D. (dále jen „společnost D“) [vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS XY], a dále v rámci incidenčních sporů sp. zn. 9 ICm XY a 9 ICm XY, které vzešly z insolvenčního řízení dovolatele.

[8] V insolvenčních řízeních společnosti G a společnosti D učinil dovolatel, aniž by byl účastníkem daných insolvenčních řízení, podněty insolvenčním soudům s cílem, aby insolvenční správkyně byla „zbavena“ své funkce. Tvrzení, v nichž dovolatel spatřuje podjatost insolvenční správkyně, činila insolvenční správkyně v reakci na tyto podněty. V incidenčních sporech sp. zn. 9 ICm XY a 9 ICm XY se insolvenční správkyně jako žalovaná vyjadřovala k dovolatelem podané žalobě na náhradu škody způsobené podle dovolatele postupem insolvenční správkyně v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek.

[9] Při plnění svých povinností (jak přiléhavě uvedl již insolvenční soud) se insolvenční správce nevyhnutelně ocitá (může se ocitnout) v konfliktu s dlužníkem, zejména když dlužník v insolvenčním řízení neposkytuje dosažnou součinnost. Insolvenční správce musí vyvinout veškeré úsilí k maximálnímu uspokojení věřitelů a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob, tedy i dlužníka (viz § 36 odst. 1 insolvenčního zákona). Takové odlišné zájmy a z nich případně plynoucí spory, jakož i subjektivní vnímání insolvenčního správce o jeho vztahu k dlužníku jako „napjatém“ plynoucí z předchozího a mnohdy nestandardního jednání dlužníka (podněty v insolvenčních řízení, v nichž není dovolatel účastníkem řízení), však bez dalšího neznamenají zjevně nepřátelský vztah a nezakládají důvod podjatosti či důvod pochybovat o nepodjatosti takového správce.

[10] Ve světle této ustálené rozhodovací praxe tedy odvolací soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že není důvod ukončit výkon funkce insolvenční správkyně v dlužníkově věci.

[11] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 10. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru