Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 92/2019Usnesení NS ze dne 19.11.2020

HeslaPřihláška pohledávky
Zástavní právo
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.92.2019.1
Dotčené předpisy

§ 167 IZ.

§ 173 odst. 1 IZ.

§ 183 odst. 1 IZ.

§ 185 IZ.

§ 205 odst. 4 IZ.

§ 239 odst. 4 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSBR 45 INS XY

29 NSČR 92/2019-P18-17

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka R. Č., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 17, o dovolání věřitele č. 17 Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, se mění takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2018, č. j. KSBR 45 INS XY, se mění tak, že přihláška pohledávky č. 18 věřitele č. 17 se neodmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 12. listopadu 2018, č. j. KSBR 45 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Odmítl přihlášku pohledávky č. 18 věřitele č. 17 Raiffeisenbank a. s. (dále jen „věřitel č. 17“) [bod I. výroku].

2/ Určil, že právní mocí usnesení končí účast věřitele č. 17 v insolvenčním řízení v rozsahu přihlášky č. 18 (bod II. výroku).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ze závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, „č. j. 29 NSČR 32/2011-B-37“ [správně jde o usnesení č. j. KSOS 31 INS XY, 29 NSČR 32/2011-B-37, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl k závěru, že věřitel č. 17 přihlásil pohledávku č. 18 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (R. Č.) opožděně (po lhůtě stanovené k jejímu přihlášení rozhodnutím o úpadku).

[3] K odvolání věřitele č. 17 Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. února 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 136 odst. 2 písm. d/, § 173 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona a ze závěrů formulovaných v R 112/2012 – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že přihláška pohledávky č. 18 je opožděná, když věřitel č. 17 ji měl přihlásit do insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku (v té době byl dlužník jeho osobním dlužníkem). Jestliže se tak nestalo, nemůže věřitel č. 17 dodatečně přihlásit zajištění předmětné pohledávky poté, co se dlužník stal (až) v průběhu insolvenčního řízení vlastníkem zástavy, kterou byl zajištěn jeho dluh. Takto mohl postupovat (dodatečně přihlásit zajištění) jen tehdy, kdyby předtím včas přihlásil do insolvenčního řízení svou (osobní) pohledávku z úvěrových smluv za dlužníkem (v čemž mu nic nebránilo).

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 17 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky dovolacím soudem výslovně neřešené, respektive procesní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

[6] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[7] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil R 112/2012 (z nějž cituje) a zdůrazňuje, že soudy nezohlednily, že dodatečně přihlásil jen právo být upokojen ze zajištění (§ 166 insolvenčního zákona), nikoli osobní pohledávku za dlužníkem.

[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[9] Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení jeho přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., přičemž v posouzení otázky dovoláním předestřené jde zčásti o věc dovolacím soudem neřešenou.

[10] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[11] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[12] Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti (z nichž vyšly soudy v této věci a jež se jako obsah insolvenčního spisu promítají i v insolvenčním rejstříku):

[13] Dne 26. srpna 2008 uzavřel dovolatel (jako věřitel) s dlužníkem a B. Č. (dále jen „B. Č.“) jako úvěrovými dlužníky smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. 401/199/08/1/01 (dále jen „úvěrová smlouva č. 1“) na základě které jim poskytl úvěr ve výši 3.330.543,83 Kč.

[14] Dne 26. srpna 2008 uzavřel dovolatel (jako věřitel) s dlužníkem a B. Č. jako úvěrovými dlužníky smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. 401/219/08/1/01 (dále jen „úvěrová smlouva č. 2“) na základě které jim poskytl úvěr ve výši 4.000.000 Kč.

[15] Dne 26. srpna 2008 uzavřel dovolatel (jako zástavní věřitel) s dlužníkem (jako zástavcem a zástavním dlužníkem) smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 401/199/08/2/01 (dále jen „zástavní smlouva č. 1“), kterou dlužník zřídil ve prospěch dovolatele zástavní právo k budově č. p. XY nacházející se na pozemku parc. č. XY, budově bez č. p. (garáž) nacházející se na pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území a obec XY (dále jen „nemovitosti“), k zajištění pohledávky dovolatele z úvěrové smlouvy č. 1. Právní účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nastaly k 28. srpnu 2008.

[16] Dne 26. srpna 2008 uzavřel dovolatel (jako zástavní věřitel) s dlužníkem (jako zástavcem a zástavním dlužníkem) smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 401/219/08/2/01 (dále jen „zástavní smlouva č. 2“), kterou dlužník zřídil ve prospěch dovolatele zástavní právo k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území a obec XY k zajištění pohledávky dovolatele z úvěrové smlouvy č. 2. Právní účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nastaly k 9. září 2008.

[17] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno (k insolvenčnímu návrhu dlužníka) 17. dubna 2015.

[18] Usnesením ze dne 28. května 2015, č. j. KSBR 45 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 10.11 hodin, insolvenční soud (mimo jiné):

1/ Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku).

2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).

3/ Insolvenční správkyní dlužníka ustanovil JUDr. Andreu Maláskovou (bod IV. výroku).

4/ Vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení do 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku).

[19] Dne 4. listopadu 2015 zaslala insolvenční správkyně insolvenčnímu soudu aktualizovaný soupis majetkové podstaty (zveřejněný v insolvenčním rejstříku 5. listopadu 2015), doplněný pod bodem 3 o předmětné nemovitosti, sepsané jako vlastnictví dlužníka.

[20] Rozsudkem ze dne 8. listopadu 2017, č. j. 73/45 ICm XY [jenž ve spojení s usnesením insolvenčního soudu o zastavení odvolacího řízení ze dne 25. dubna 2018, č. j. (73) 45 ICm XY, nabyl právní moci 22. května 2018], insolvenční soud rozhodl o odpůrčí žalobě insolvenční správkyně dlužníka směřující proti B. Č. mimo jiné tak, že určil, že je neúčinná darovací smlouva ze dne 5. září 2011, kterou dlužník převedl nemovitosti na B. Č. (bod I. výroku). Současně zamítl vzájemnou žalobu, kterou se B. Č. domáhala vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku).

[21] Usnesením ze dne 7. srpna 2018, č. j. KSBR 45 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 23. srpna 2018 v 8.53 hodin a doručeným věřiteli č. 17 zvlášť 24. srpna 2018) vyzval insolvenční soud věřitele č. 17, aby mu do 30 dnů sdělil, zda uplatňuje uspokojení své pohledávky ze zajištění na předmětných nemovitostech. Výzvu odůvodnil tím, že předmětné nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka, jelikož právní úkon, jímž je dlužník převedl na jinou osobu, byl shledán neúčinným.

[22] Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 23. srpna 2018 (B-41) věřitel č. 17 sdělil, že uplatňuje uspokojení své pohledávky ze zajištění na nemovitostech a že dodatečnou přihlášku zaslal insolvenčnímu soudu 17. srpna 2018.

[23] Přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu 17. srpna 2018 přihlásil věřitel č. 17 (na předepsaném formuláři) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 3.243.923,34 Kč, sestávající z jistiny ve výši 3.198.212,66 Kč, smluvního úroku ve výši 26.140,02 Kč a úroku z prodlení ve výši 19.570,66 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky přihlášené jako zajištěné nemovitostmi, označil zástavní smlouvu č. 1, výslovně uváděje, že pohledávku přihlašuje ve smyslu ustanovení § 166 insolvenčního zákona jako pohledávku, kterou lze vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění. Jako dílčí pohledávku č. 2 pak touto přihláškou přihlásil pohledávku v celkové výši 3.690.387,70 Kč, sestávající z jistiny ve výši 3.661.382,89 Kč, smluvního úroku ve výši 28.444,35 Kč a úroku z prodlení ve výši 560,46 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky přihlášené jako zajištěné nemovitostmi, označil zástavní smlouvu č. 2, výslovně uváděje, že pohledávku přihlašuje ve smyslu ustanovení § 166 insolvenčního zákona jako pohledávku, kterou lze vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

[24] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:

§ 166

Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

§ 173

Podání přihlášky

(1) Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

(…)

§ 183

(1) Přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění.

(…)

§ 185

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

§ 205

(…)

(4) Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka.

§ 239

(…)

(4) Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Ve výše uvedené podobě (pro věc rozhodné) platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona již v době zahájení insolvenčního řízení, přičemž s výjimkou ustanovení § 166 insolvenčního zákona nedoznala změn ani do vydání napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 166 insolvenčního zákona doznalo s účinností od 1. července 2017 [po novele insolvenčního zákona provedené zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] změny jen potud, že na konci věty druhé byla vložena slova (včetně čárky) „, a jde-li o zajištěné věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g/“. Tato změna však nemá na dále formulované závěry žádného vlivu.

[25] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:

[26] I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“)].

[27] Zástavní věřitel, jenž má vůči dlužníku pouze „zástavní pohledávku“ (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoliv však osobním dlužníkem), je v případě, že zástava je v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka, povinen přihlásit „zástavní pohledávku“ do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 39/2014, uveřejněné pod číslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2015“)].

[28] Insolvenční zákon vychází i u zajištěných věřitelů z toho, že žádný věřitel není nucen k výkonu práv, která vůči dlužníku získal před zahájením insolvenčního řízení, včetně práva požadovat uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016, uveřejněné pod číslem 90/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 90/2019“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016, uveřejněné pod číslem 91/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2019“)].

[29] Nabyl-li dlužník vlastnické právo k věci zatížené zástavním právem až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by věřitel, který svou pohledávku řádně a včas přihlásil, byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění. Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění neuplatnil (R 112/2012).

[30] Závěry formulované v R 112/2012 jsou řešením situace, kdy zajištěný věřitel nemohl splnit požadavek zákona, aby (v případě, že chce být uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění) přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení v propadné přihlašovací lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku (§ 166, § 173 odst. 1 insolvenčního zákona, R 54/2012), jenž se tam, kde zajištění (zástava) od počátku náleží do majetkové podstaty dlužníka, prosazuje bezvýjimečně (srov. R 39/2015). Typově jde o situace, kdy dlužník nabyde předmět zajištění do majetkové podstaty až v průběhu insolvenčního řízení (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku) darováním nebo děděním. O srovnatelnou situaci jde i tehdy, je-li předmět zajištění sepsán do majetkové podstaty (kde se na něj pohlíží jako na majetek dlužníka, ač vlastnicky náleží někomu jinému) jako plnění z neúčinného právního jednání (právního úkonu) dlužníka (§ 205 odst. 4 insolvenčního zákona). Postup předjímaný R 112/2012 se přitom uplatní nejen pro poměry insolvenčního řízení, do kterého věřitel předtím řádně a včas přihlásil „osobní“ (nezajištěnou) pohledávku za (insolvenčním) dlužníkem, nýbrž i pro poměry insolvenčního řízení, v němž (insolvenční) dlužník předtím nebyl ani osobním dlužníkem věřitele, jelikož ten měl osobní pohledávku vůči osobě stojící mimo insolvenční řízení, zajištěnou majetkem další osoby stojící mimo insolvenčního řízení. Pohledávkou, k jejímuž přihlášení postupem předjímaným v R 112/2012 insolvenční soud věřitele v takovém případě vyzývá (poté, co se předmět zajištění nově stane součástí majetkové podstaty dlužníka), je zajištěná „zástavní“ (peněžitá) pohledávka věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku coby (pouze) dlužníku zástavnímu [vlastníku zástavy, respektive osobě, na kterou se pro účely zpeněžení pohlíží jako na vlastníka zástavy, ač jím není (§ 205 odst. 4 insolvenčního zákona)].

[31] V poměrech dané věci nebylo sporu o tom, že insolvenční správkyně sepsala nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka jako plnění, jež ušlo z dlužníkova majetku na základě neúčinné darovací smlouvy ze dne 5. září 2011 (srov. i procesní postoj insolvenční správkyně k důvodu soupisu zachycený v důvodech rozsudku označeného v odstavci [20] výše); to platí bez zřetele k tomu, že insolvenční správkyně nemovitosti takto sepsala do majetkové podstaty (ve zjevném rozporu s ustanovením § 239 odst. 4 věty první insolvenčního zákona a tedy předčasně) ještě před právní moci zmíněného rozsudku.

[32] V době, kdy běžela propadná přihlašovací lhůta počítaná od zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 173 odst. 1 insolvenčního zákona), mohl dovolatele přihlásit pohledávky vzešlé z úvěrových smluv do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako své osobní pohledávky vůči dlužníku; (insolvenční) dlužník byl v té době pouze jeho osobním dlužníkem. V situaci, kdy zástavní právo zajišťující pohledávky z úvěrových smluv vázlo na nemovitostech (zástavě) ve vlastnictví B. Č. (B. Č. byla zástavní dlužnicí), je dovolatel nemohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka v přihlašovací lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku jako zajištěné; náleželo mu však právo domáhat se uspokojení pohledávek ze zajištění (z výtěžku zpeněžení zástavy) mimo insolvenční řízení po B. Č. coby další osobní dlužnici a zároveň zástavní dlužnici (vlastnici zástavy) [§ 183 odst. 1 insolvenčního zákona a výklad podaný k tomuto ustanovení v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3963/2011, uveřejněného pod číslem 70/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[33] V přihlašovací lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku měl tedy dovolatel osobní (peněžité) pohledávky v celkové výši 6.934.311,04 Kč (3.243.923,34 Kč + 3.690.387,70 Kč) vůči insolvenčnímu dlužníku (osobnímu dlužníku) a B. Č. (další osobní dlužnici) a zároveň (z titulu zajištění, jako zástavní věřitel) ve stejné výši „zástavní (peněžité) pohledávky“ vůči B. Č. (zástavní dlužnici, vlastnici zástavy), jejichž omezení spočívalo v tom, že mohly být uspokojeny pouze z výtěžku zpeněžení zástavy; k povaze zástavní pohledávky srov. v literatuře např. Bureš, J. - Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 16 a 17, a v rozhodovací praxi soudů např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1612/96, uveřejněné pod číslem 30/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, uveřejněné pod číslem 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, uveřejněný pod číslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněné pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[34] Jestliže se dovolatel rozhodl neuplatnit osobní (peněžité) pohledávky z úvěrových smluv v celkové výši 6.934.311,04 Kč vůči insolvenčnímu dlužníku v propadné přihlašovací lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku, ač tak učinit mohl, pak šlo o jeho svobodné rozhodnutí (R 90/2019, R 91/2019), jímž se konečným způsobem zbavil možnosti uspokojit tuto osobní pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení (R 54/2012). K aplikaci závěrů R 112/2012 na možnost přihlásit osobní pohledávku do insolvenčního řízení dodatečně (poté, co se zástava stala součástí majetkové podstaty dlužníka) není žádného důvodu (o situaci, kdy věřitel objektivně nemohl přihlásit osobní pohledávku do insolvenčního řízení, zjevně nejde). Na základě výzvy insolvenčního soudu ze dne 7. srpna 2018 (srov. odstavec [21] výše) však dovolatel měl (jak se podává i z argumentace shrnuté v odstavci [30]) právo přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka dodatečně jako zajištěnou „zástavní“ (peněžitou) pohledávku, jejíž omezení spočívá v tom, že může být uspokojena pouze z výtěžku zpeněžení zástavy, tedy tu pohledávku, z jejíhož uplatnění v insolvenčním řízení v propadné přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku byl vyloučen, jelikož zástava se v té době nacházela mimo dosah majetkové podstaty (vlastnicí zástavy byla B. Č. na základě darovací smlouvy, která ještě nebyla shledána neúčinnou).

[35] Jinak řečeno, jestliže se věc zatížená zástavním právem stala součástí majetkové podstaty dlužníka coby plnění z neúčinného právního jednání (právního úkonu) dlužníka (§ 205 odst. 4, § 239 odst. 4 věta první insolvenčního zákona) až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, je zástavní věřitel oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (coby zástavního dlužníka) zajištěnou „zástavní“ (peněžitou) pohledávku nejpozději ve lhůtě k tomu určené výzvou insolvenčního soudu; to platí bez zřetele k tomu, že věřitel nevyužil možnosti včas přihlásit do insolvenčního řízení (jako nezajištěnou) osobní pohledávku vůči dlužníku, k jejímuž zajištění bylo zřízeno předmětné zástavní právo.

[36] Z přihlášky dovolatelovy pohledávky (srov. odstavec [23] výše) je zjevné, že dovolatel rozdíl mezi „osobní“ a „zástavní“ pohledávkou přiléhavě zohlednil (osobní pohledávku vůči dlužníku neuplatnil). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl nesprávně, nicméně dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, proto přikročil (dle § 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) ke změně napadeného usnesení v tom duchu, že přihláška dovolatelovy (zástavní) pohledávky se neodmítá.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. listopadu 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru