Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 9/2019Usnesení NS ze dne 28.05.2020

HeslaInsolvence
Vady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.9.2019.1
Dotčené předpisy

§ 201 odst. 4 předpisu č. 182/2006 Sb.

§ 242 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

KSOS 33 INS XY

29 NSČR 9/2019-P5-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka J. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 5, o dovolání věřitele č. 5 L. G., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného doc. JUDr. Bc. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Revoluční 1044/23, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2018, č. j. KSOS 33 INS XY, 4 VSOL XY, takto:

I. V rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2018, č. j. KSOS 33 INS XY, 4 VSOL XY, se dovolání odmítá.

II. První výrok usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. září 2018, č. j. KSOS 33 INS XY, 4 VSOL XY, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. února 2018, č. j. 33 INS XY, se zrušují.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 8. února 2018, č. j. 33 INS XY, odmítl přihlášku věřitele č. 5 (L. G.) v částce 348.168,26 Kč (výrok I.) a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 5 v insolvenčním řízení ohledně přihlášky pohledávky v této výši (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele č. 5, které vyhodnotil jako blanketní, usnesením ze dne 4. září 2018, č. j. KSOS 33 INS XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o částečném odmítnutí přihlášky pohledávky (první výrok); ve zbývající části odvolání věřitele č. 5 odmítl (druhý výrok).

Odvolací soud ˗ odkazuje na ustanovení § 7, § 185 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – vyšel z toho, že věřitel č. 5 byl dne 9. prosince 2016 vyrozuměn o (částečném) popření přihlášených pohledávek (v rozsahu částky 348.168,26 Kč), jakož i o tom, že „má na jejich určení podat žalobu“. Jakkoli věřitel č. 5 žalobu na určení pravosti a pořadí (insolvenční správkyní dlužníka popřených) pohledávek podal (dne 27. prosince 2016), řízení o této žalobě „bylo pravomocně zastaveno dnem 9. června 2017 pro nezaplacení soudního poplatku“.

Jelikož se za tohoto stavu k přihlášeným pohledávkám věřitele č. 5 v daném rozsahu nepřihlíží, insolvenční soud správně rozhodl o jejich odmítnutí a současně deklaroval, že v rozsahu těchto pohledávek končí účast věřitele č. 5 v insolvenčním řízení.

Výrok o částečném odmítnutí odvolání odvolací soud odůvodnil tím, že výrok usnesení, jímž insolvenční soud deklaroval ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté přihlášky, má povahu usnesení o vedení řízení, při kterému není odvolání přípustné [§ 202 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ˗ dále jen „o. s. ř.“].

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 5 dovolání, které má za přípustné k řešení právních otázek dosud v rozhodování Nejvyššího soudu nezodpovězených, respektive posouzených odvolacím soudem v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.

Přitom jde o právní otázky:

a) Nesprávně vyhodnoceného odvolání jako blanketního, když ve skutečnosti věřitel č. 5 doplnil odvolání podáním ze dne 2. července 2018; téhož dne bylo toto doplnění doručeno do datové schránky insolvenčního soudu a dne 10. července 2017 zveřejněno v insolvenčním rejstříku (P9-10).

b) Překážky věci pravomocně rozhodnuté, když insolvenční soud usnesením ze dne 15. září 2017, č. j. KSOS 33 INS XY, změnil své usnesení ze dne 20. července 2017, č. j. KSOS 33 INS XY, kterým odmítl přihlášku věřitele č. 5 v rozsahu pohledávek ve výši 348.168,26 Kč a v témže rozsahu ukončil účast věřitele č. 5 v insolvenčním řízení, tak, že se přihláška v daném rozsahu neodmítá a účast věřitele nekončí.

c) Nesprávné „kvalifikace“ přihlášené pohledávky podle ustanovení § 196 odst. 2 insolvenčního zákona.

Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud nepřezkoumal rozhodnutí insolvenčního soudu z hlediska důvodů uplatněných v doplnění odvolání, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces.

Dále odvolacímu soudu vytýká, že potvrdil usnesení o odmítnutí (části) přihlášky pohledávky, ačkoli insolvenční soud již dříve (usnesením ze dne 15. září 2017) rozhodl, že se přihláška pohledávky v témže rozsahu neodmítá.

Konečně dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož nemá vůči dlužníku pouze pohledávku na uspokojení ze zajištění, ale pohledávku, která může být bez ohledu na její zajištění uspokojena z majetkové podstaty, a která mu byla přiznána „formou zamítnutí žaloby insolvenčního správce dlužníka na její popření pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 24. března 2017, č. j. 33 ICm XY, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 17 VSOL XY“ [správně č. j. 33 ICm XY, 17 VSOL XY (KSOS 33 INS XY)].

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

Nejvyšší soud především odmítl dovolání v části, v níž směřovalo proti výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání věřitele č. 5; přípustnost dovolání totiž vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Ve zbývající části je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázek dovoláním otevřených, týkajících se předpokladů pro odmítnutí přihlášky pohledávky, dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v daných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězených.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Přitom takovou vadou trpí i odvolací řízení v dané věci, když odvolací soud zcela pominul argumenty, jejichž prostřednictvím věřitel č. 5 polemizoval se správností právního posouzení věci insolvenčním soudem, a které byly obsaženy v doplnění odvolání (P9-10); zejména se nijak nevypořádal s výsledkem pravomocně skončeného incidenčního sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 33 ICm XY (srov. § 201 odst. 4 insolvenčního zákona). Právní posouzení věci odvolacím soudem tak zůstalo neúplné a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval dalšími dovolatelem uplatněnými dovolacími důvody, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku. Důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí insolvenčního soudu, které se k důsledkům (pravomocného) rozhodnutí v incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. 33 ICm XY nijak nevyjadřuje, byť ve svém předchozím usnesení ze dne 15. září 2017 považoval insolvenční soud (v té době probíhající) incidenční spor za překážku, která bránila (případnému) odmítnutí přihlášky pohledávky; Nejvyšší soud proto zrušil i je (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř).

Jelikož v době po podání dovolání insolvenční soud usnesením ze dne 15. května 2019, č. j. KSOS 33 INS XY, (mimo jiné) zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení, a právní mocí tohoto usnesení (16. června 2019) insolvenční řízení skončilo (§ 309 odst. 4 insolvenčního zákona), nebyly dány předpoklady pro vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru