Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 9/2011Usnesení NS ze dne 27.02.2013

HeslaDokazování
Insolvence
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.NSCR.9.2011.1
Dotčené předpisy

§ 132 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1559/13 ze dne 27.11.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Milada Tomková


přidejte vlastní popisek

MSPH 77 INS XY

29 NSČR 9/2011-P27-37

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka VP Topné oleje, s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 6, Hošťálkova 504, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25040103, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 27, o dovolání věřitele č. 27 J. V., bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Beranovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Dvouletky 2690/145, PSČ 100 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2010, č. j. MSPH 77 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

I. Dovolání proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2010, č. j. MSPH 77 INS XY, 1 VSPH XY, se odmítá.

II. Dovolání proti prvnímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2010, č. j. MSPH 77 INS XY, 1 VSPH XY, se zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 20. července 2010, č. j. MSPH 77 INS XY, odmítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) přihlášku pohledávky věřitele č. 27 J. V. (dále též jen „J. V.“) [bod I. výroku] a určil, že účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí právní mocí usnesení (bod II. výroku).

Insolvenční soud - odkazuje na ustanovení § 136 odst. 2 písm. d/, § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - vyšel zejména z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 30. listopadu 2009, č. j. MSPH 77 INS XY, vydal insolvenční soud vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení a v souladu s ustanovením § 110 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona vyzval věřitele dlužníka k podávání přihlášek pohledávek.

2/ Usnesením ze dne 8. února 2010, č. j. MSPH 77 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 13.09 hod.), zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a věřitele dlužníka, kteří tak dosud neučinili, vyzval, aby přihlásili pohledávky do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku a poučil je o následcích zmeškání lhůty. Poslední den takto stanovené lhůty připadl na 10. březen 2010.

3/ J. V. přihlásil pohledávku ve výši 7.937.476,39 Kč (s uplatněním práva na uspokojení ze zajištění k nemovitostem vlastněným dlužníkem) do insolvenčního řízení na předepsaném formuláři poštou nepodepsaným podáním datovaným 10. února 2010. K přihlášce připojil fotokopii plné moci ze dne 24. srpna 2009, udělené k podání přihlášky advokátu Mgr. Martinu Pintovi. Obálka zásilky (podané jako obyčejné) je opatřena podacím razítkem pošty v Praze 1 a datem 4. března 2010. Přihláška pohledávky došla insolvenčnímu soudu 14. dubna 2010.

4/ J. V. po zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek určených k přezkoumání, ani při přezkumném jednání konaném 8. dubna 2010 a schůzi věřitelů konané téhož dne nenamítal ničeho proti tomu, že v onom seznamu není zařazen.

5/ Podle zprávy České pošty (provozního ředitele Regionu Praha, R. F. /dále jen „R. F.“/) převzala předmětnou zásilku od J. V. dne 10. dubna 2010 poštovní doručovatelka V. M. (dále jen „V. M.“), která na žádost J. V. přetočila razítko na 4. března 2010 a potvrdila tím podání antidatované (správně antedatované) zásilky.

Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že předmětná zásilka byla ve skutečnosti předána k poštovní přepravě kolem 10. dubna 2010 (nikoli 4. března 2010) a přihlášku pohledávky tudíž odmítl jako opožděnou.

K odvolání J. V. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a odmítl odvolání a věřitelky č. 12 (M. N. - dále jen „M. N.“) [druhý výrok].

Odmítnutí odvolání M. N. odůvodnil odvolací soud tím, že potud jde ve smyslu § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) o odvolání podané někým, kdo k němu není oprávněn.

K odvolání J. V. pak odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 173 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona - uzavřel, že:

1/ Lhůta k podání přihlášky dle ustanovení § 136 odst. 2 písm. d/, odst. 3 a 4 insolvenčního zákona je lhůtou procesní, která je zachována (v intencích § 57 odst. 3 o. s. ř), je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

2/ Podle obsahu obálky přihlášky J. V. měla být přihláška podána k poštovní přepravě dne 4. března 2010. Na přihlášce chybí podpis J. V. Podle obsahu obálky přihlášky, podle notářského zápisu NZ 161/2010, N 196/2010 a podle vyjádření P., zastupoval J. V. v době podání přihlášky tento advokát.

3/ Podle vyjádření R. F., ředitele regionální pobočky pošty doručovatelka V. M. antidatovala (správně antedatovala) na žádost J. V. datum předání přihlášky k poštovní přepravě.

4/ J. V. v odvolání zpochybnil antedatování přihlášky, nenabídl však důkazy, na jejichž základě by soud neměl věřit vyjádření R. F., ani se nepokusil vysvětlit, proč by mělo doručení zásilky trvat poště tak dlouho.

5/ Jestliže účastník řízení doručuje soudu písemný procesní úkon prostřednictvím České pošty, s. p. (jako orgánu, který má povinnost podání doručit), rozumí se dnem odevzdání podání poště (pro posouzení včasnosti podání rozhodným dle § 57 odst. 3 o. s. ř.) den, kdy ve smyslu § 4 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), došlo k uzavření příslušné poštovní smlouvy dle vyhlášených poštovních podmínek.

6/ V případech, kdy pošta stvrzuje uzavření poštovní smlouvy (článek 8 Poštovních podmínek České pošty, s. p., pro základní poštovní služby /dále jen „poštovní podmínky“/), je poštovní smlouva uzavřena dnem, kdy byla pošta o poštovní službu požádána, tj. dnem, kdy u ní odesílatel učinil poštovní podání.

7/ Poštovní podání činí odesílatel předložením poštovní zásilky spolu s podací stvrzenkou (podacím lístkem), v níž vyplní potřebné údaje a tím vymezí své požadavky na uskutečnění poštovní služby (vymezí vzájemná práva a povinnosti odesílatele a pošty upravená příslušnou částí poštovních podmínek). Pošta akceptaci těchto požadavků vyjádří (stvrdí) uvedením dne podání a podacího čísla poštovní zásilky, včetně dalších údajů dle článku 8 odst. 3 poštovních podmínek, a takto upravenou podací stvrzenku vrátí odesílateli co doklad uskutečnění jeho podání - uzavření poštovní smlouvy s údaji určujícími její obsah.

8/ Skutečnost, že J. V. zaslal přihlášku pohledávky pouze obyčejnou zásilkou, takže nebyl schopen doložit bližší okolnosti faktického odeslání z pošty, jde k jeho tíži. Závěr o antidatování (správně antedatování) zásilky s pohledávkou by bylo lze zvrátit, jen kdyby J. V. nabídl důkaz, že prodlevu mezi odesláním přihlášky pohledávky a jejím doručením insolvenčnímu soudu způsobilo pochybení pošty. J. V. takový důkaz nenabídl (a vlastním jednáním způsobil svou důkazní nouzi, když zaslal přihlášku pouze obyčejnou zásilkou), pročež soud neměl důvod nevěřit tvrzení R. F.

9/ Byla-li přihláška pohledávky přijata k poštovní přepravě až 10. dubna 2010, jak uvedl R. F, pak šlo o přihlášku opožděně podanou.

10/ J. V. nedokázal vyvrátit zjištění o antidatování (správně antedatování) přihlášené pohledávky.

Proti usnesení odvolacího soudu (a to proti oběma jeho výrokům) podal J. V. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (a samostatně též o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V tomto rámci pak dovolatel uvádí, že:

1/ Odvolací soud pochybil, když (ve vztahu k druhému výroku) o věci rozhodl jediným usnesením.

2/ Nenastala žádná skutečnost, na jejímž základě by mohl insolvenční soud ve smyslu § 185 insolvenčního zákona odmítnout jeho přihlášku. Přihláška nebyla opožděná (obálka dokládá, že zásilku podal 4. března 2010) a opožděné doručení zásilky poštou nemůže jít k dovolatelově tíži, stejně jako to, že šlo o obyčejnou zásilku. Vyjádření pošty obsahuje lživé a nepravdivé skutečnosti a na základě takového nedoloženého přípisu nelze dovolatele poškodit. Odvolací soud se nevypořádal s možností, že včas podaná zásilka nebyla doručena včas z nějakých dovolateli neznámých důvodů (což dovolateli nelze klást k tíži). K odeslání zásilky se posléze vyjádřila poštovní doručovatelka (čestným prohlášením a notářským zápisem, podle kterých neobsahuje potvrzení pošty pravdivé skutečnosti).

3/ Při absenci podpisu na přihlášce měla následovat výzva dle § 43 o. s. ř. a soud neměl vycházet z nepravdivého vyjádření P. (z 26. července 2010) o tom, že dovolatele při podání přihlášky do insolvenčního řízení nezastupoval.

4/ Jako zajištěný věřitel musel být znám již z průběhu likvidace dlužníka a insolvenční správce s ním v korespondenci ani při osobních setkáních (11. května 2010 a 2. června 2010) nehovořil o problémech s přihláškou.

5/ Některé závěry insolvenčního soudu jsou spekulativní a působí dojmem, že se insolvenční soud snaží ukončit dovolatelovu účast v insolvenčním řízení.

6/ Insolvenční správce vůči němu vymáhá neexistující pohledávku ve výši 5.924.063,- Kč.

7/ V dalším odkazuje na svá tvrzení v insolvenčním spisu.

Dovolatel dovolání následně doplnil podáním datovaným 25. ledna 2012 a došlým Nejvyššímu soudu 26. ledna 2012.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. prosince 2010 (tj naposledy ve znění nálezu pléna Ústavního soudu č. 260/2010 Sb.)

Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že při rozhodování o podaném dovolání nepřihlížel k doplnění dovolání z 26. ledna 2012, jelikož šlo o podání učiněné (při řádném doručení napadeného usnesení zástupkyni dovolatele s procesní plnou mocí dne 18. října 2010 /srov. doručenku u č. l. P-27-23 p. v./ a při přiléhavém poučení o dovolání v napadeném rozhodnutí) zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty k formulaci dovolacích důvodů (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání proti druhému výroku napadeného usnesení Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ a c/ o. s. ř. jako objektivně i subjektivně nepřípustné. Subjektivně nepřípustné je dovolání v tomto rozsahu proto, že druhý výrok napadeného usnesení se netýká dovolatele a objektivně nepřípustné proto, že přípustnost dovolání proti takovému výroku neupravuje žádné z ustanovení občanského soudního řádu. Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174 nebo (pro insolvenční poměry) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 66/2012, která jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. To činí bezpředmětnou též dovolací argumentaci shrnutou výše pod bodem 1/.

Dovolání proti prvnímu výroku napadeného usnesení je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (nikoli podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jak nesprávně dovozuje dovolatel); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 25/2009“) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

S přihlédnutím k dikci § 241a odst. 3 o. s. ř., podle kterého lze tam formulovaný dovolací důvod uplatnit, jen je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.), je rovněž vyloučeno zabývat se v mezích přípustného dovolání dovolatelem ohlášeným dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř.; ten dovolatel u dovolání přípustného podle § 239 odst. 3 o. s. ř. nemá k dispozici.

Nejvyšší soud se dále zabýval tvrzenou existencí dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona rozhodnutí o úpadku musí obsahovat i výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání.

Ustanovení § 173 odst. 1 insolvenčního zákona pak určuje, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Dle ustanovení § 185 insolvenčního zákona, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Lhůta k podání přihlášky je - v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o. s. ř. - procesní lhůtou, k jejímuž zachování postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu (srov. shodně R 25/2009).

Z hlediska obsahu dovolání je pro účely dovolacího přezkumu právně bezcenný dovolatelův odkaz na jeho tvrzení v insolvenčním spisu (bod 7/ výše shrnuté dovolací argumentace). Odkaz dovolatele na obsah podání učiněných v předchozím průběhu řízení před soudy nižších stupňů totiž nelze považovat za uvedení důvodů, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (§ 241a odst. 1 o. s. ř.); srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Co do přezkoumání závěru o opožděnosti věřitelovy přihlášky jsou pro výsledek dovolacího řízení právně bezvýznamné též dovolací argumenty shrnuté výše pod body 3/ a 6/. Odstraňování vad přihlášky (bod 3/) přichází smysluplně v úvahu, jen je-li včasná a to, zda dovolatel byl při podání přihlášky zastoupen advokátem (bod 3/) nebo zda insolvenční správce vymáhá vůči dovolateli nějakou dlužníkovu pohledávku (bod 6/) nemá pro posouzení včasnosti dovolatelovy přihlášky význam žádný.

K bodu 4/ dovolací argumentace (o tom, že dovolatel byl znám jako dlužníkův zajištěný věřitel již v průběhu likvidace dlužníka) Nejvyšší soud odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího ze dne 22. října 2009, sen. zn. 29 NSČR 27/2009, uveřejněném pod číslem 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm uzavřel, že i věřitel, který přihlásil svou pohledávku vůči dlužníku do likvidace a o jehož pohledávce insolvenční zákon neurčuje v souladu s ustanovením § 165 odst. 2 insolvenčního zákona podle povahy jinak, může být v insolvenčním řízení poměrně uspokojen z dlužníkova majetku, jen jestliže přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení postupem dle § 173 a násl. insolvenčního zákona. Tamtéž dodal, že totéž platí pro věřitele, jehož pohledávka nebyla sporná a pro věřitele s vykonatelnou pohledávkou. Ani tato námitka proto není důvodná.

Zbývá tudíž vypořádat se s dovolacími argumenty shrnutými výše pod body 2/ a 5/. Výtka, podle níž některé závěry insolvenčního soudu jsou spekulativní (bod 5/), není z hlediska možnosti zvrátit jejím prostřednictvím závěr o opožděnosti přihlášky, rozhodná, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu (o jehož dovolací přezkum jde) stojí na závěrech, jež za spekulativní v naznačeném duchu mít nelze. K námitkám zpochybňujícím pravdivost vyjádření pošty o manipulaci s datem předání zásilky k poštovní přepravě (bod 2/), pak Nejvyšší soud uvádí, že obecně platí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Obdobně to platí pro hodnocení těch zjištění, která soud činí (jako v posuzované věci) při šetření včasnosti podání (zde přihlášky). K tomu lze dodat, že zmíněné vyjádření pošty nepochybně vybízí k závěru přijatému odvolacím soudem, přičemž (jak v napadeném rozhodnutí vystihl i odvolací soud) dovolatel v průběhu odvolacího řízení nepředestřel žádná tvrzení, na jejichž základě by byl důvod dále šetřit okolnosti předání zásilky k poštovní přepravě.

Předkládá-li dovolatel s podaným dovoláním prohlášení V. M. z 2. prosince 2010 a notářský zápis obsahující prohlášení V. M. z 8. prosince 2010, pak v tomto ohledu uplatňuje nové skutečnosti a důkazy, k nimž je Nejvyššímu soudu zapovězeno přihlédnout vzhledem k ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž správné. V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. pak dovolatel neuplatňuje jiné argumenty než ty, s nimiž se Nejvyšší soud vypořádal již v rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se nepodávají ani ze spisu.

Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.), neboť dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru