Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 83/2019Usnesení NS ze dne 20.08.2020

HeslaInsolvenční řízení
Oddlužení
Zajištění dluhu (o. z.)
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.83.2019.1
Dotčené předpisy

§ 298 odst. 2 IZ.

§ 398 odst. 3 IZ.

§ 409 odst. 3 IZ.

§ 413 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSPL 27 INS XY

29 NSČR 83/2019-B-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice M. B., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, insolvenčního správce dlužnice, a o dovolání zajištěného věřitele ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v Praze 8 - Libni, U libeňského pivovaru 63/2, identifikační číslo osoby 26158761, zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem, se sídlem ve Vraňanech 233, PSČ 277 07, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2019, č. j. KSPL 27 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2019, č. j. KSPL 27 INS XY, 1 VSPH XY, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. září 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, se zrušují a věc se vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 18. září 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) návrh insolvenčního správce dlužnice (AS ZIZLAVSKY v. o. s.) ze dne 23. ledna 2018, na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli (ACEMA Credit Czech, a. s.).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 293 odst. 1, § 398 odst. 3, § 409 odst. 2 a 3 a § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odůvodnil zamítnutí návrhu tím, že insolvenční řízení pravomocně skončilo (na základě usnesení, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení) dne 3. ledna 2018. K tomu dále poukázal na závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2018, č. j. KSPL 27 INS XY, 2 VSPH XY, o tom, že po uplynutí lhůty 5 let insolvenční správce nemá činit žádné další úkony, které směřují k plnění povinností v tomto způsobu oddlužení; pouze provede nezbytné úkony směřující k ukončení oddlužení (podá soudu zprávu o splnění oddlužení).

[3] Dále insolvenční soud poukázal na to, že z pokynu zajištěného věřitele z 24. srpna 2017, připojeného k návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, vyplývá, že byl vydán až 3 měsíce po skončení lhůty pro oddlužení plněním splátkového kalendáře; kupní smlouva, kterou byl zpeněžen předmět zajištění, pak byla podepsána až 5 měsíců po této lhůtě (19. října 2017).

[4] K odvolání insolvenčního správce a zajištěného věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. března 2019, č. j. KSPL 27 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[5] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 398 odst. 3, § 409 odst. 1 a 2 a § 413 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

[6] Lhůta 5 let určená dlužníku při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje termín první splátky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“); usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[7] Z hlediska naplnění plánu oddlužení plněním splátkového kalendáře není rozhodné, zda zajištěný věřitel požádal (ve smyslu § 409 odst. 3 insolvenčního zákona), aby insolvenční správce zpeněžil majetek podstaty sloužícího k zajištění jeho zjištěné pohledávky, a zda před splněním oddlužení (před dovršením běhu splátkového kalendáře) došlo ke zpeněžení předmětu zajištění a vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

[8] Dojde-li ke splnění takového oddlužení skončením zákonné lhůty jeho trvání nebo plným uspokojením (nezajištěných věřitelů) před uplynutím této lhůty, pak insolvenční správce již neplní žádné povinnosti směřující k provedení tohoto způsobu oddlužení. Provede již jen úkony, které souvisí s ukončením oddlužení, tj. podá soudu zprávu o splnění oddlužení (o dosaženém rozsahu uspokojení nezajištěných pohledávek pojatých do splátkového kalendáře) a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje.

[9] Insolvenční soud je povinen bezodkladně deklarovat (formálně vzít na vědomí) splnění daného oddlužení usnesením dle § 413 insolvenčního zákona, jímž současně musí zprostit funkce insolvenčního správce a rozhodnout o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce.

[10] Závěry formulované v odstavcích [6] až [9] převzal (zopakoval) odvolací soud z usnesení č. j. KSPL 27 INS XY, 2 VSPH XY. K tomu doplnil, že shodnou problematikou se zabýval v usnesení ze dne 24. října 2018, sp. zn. KSPH 69 INS XY, 2 VSPH XY, v němž uzavřel, že došlo-li za trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře ke zpeněžení předmětu zajištění vyžádanému zajištěným věřitelem, pak o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů nelze rozhodnout dříve, než bude výtěžek zpeněžení předmětu zajištění vydán zajištěnému věřiteli. V onom usnesení dále vyšel ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 27. září 2006, sp. zn. 29 Odo 961/2006, uveřejněném pod číslem 72/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 72/2007).

[11] Předmětná věc se však (podle odvolacího soudu) liší od věci zmíněné v předchozím odstavci, když odvolací soud pochybuje o tom, zda zajištěný věřitel dal insolvenčnímu správci skutečně pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění. V porovnání s tím, co insolvenční správce o pokynu uvedl v návrhu na vydání výtěžku zpeněžení, totiž odvolatelé nyní v odvolání shodně (nově) tvrdí, že pokyn byl vydán již 2. listopadu 2016 (ač takový pokyn nebyl dříve zmíněn). Jak pokyn z 2. listopadu 2016 (aby předmět zajištění zpeněžil ve veřejné dobrovolné dražbě), tak pokyn z 24. srpna 2017 (aby předmět zajištění zpeněžil formou přímého prodeje za kupní cenu 700.000 Kč prostřednictvím DRS IMMO a. s.), vydala XY, inkasní agentura, za niž jednal A. V. V insolvenčním řízení byl přitom zajištěný věřitel na základě plné moci udělené dne 3. října 2011 zastoupen nejprve advokátem JUDr. Robertem Paulovičem a od 6. prosince 2017 advokátem Mgr. Petrem Volšíkem. Odvolací soud nevylučuje, že inkasní agentura byla oprávněna zastupovat zajištěného věřitele na základě mandátní smlouvy ze dne 15. prosince 2012, zmíněné v pokynu ze dne 2. listopadu 2016, tato skutečnost však nebyla doložena.

[12] I kdyby šlo o pokyny zajištěného věřitele, podle pokynu z 2. listopadu 2016, insolvenční správce nepostupoval (nezpeněžil předmět zajištění ve veřejné dražbě dobrovolné). Odůvodnit zpeněžení kupní smlouvou pokynem z 24. srpna 2017 nelze (šlo o pokyn opožděný), neboť oddlužení trvalo jen do května 2017. Splnění oddlužení sice insolvenční soud vzal na vědomí až 3. ledna 2018, stalo se tak ale v důsledku prodlení insolvenčního správce s předložením zprávy o splnění oddlužení. Návrhu na vydání výtěžku zpeněžení podanému (až) po skončení insolvenčního řízení nebylo možné vyhovět v žádném případě.

[13] Pouze „pro úplnost“ odvolací soud poznamenal, že insolvenční správce podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. KSPL 27 INS XY, 2 VSPH XY. Kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, pak by insolvenčnímu správci nic nebránilo podat nový návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. V opačném případě bude na insolvenčním správci, aby vydal výtěžek zajištěnému věřiteli s rizikem, že bude odpovídat za škodu, která tím případně vznikne, popřípadě, aby na vlastní náklady (jako složitel) složil výtěžek do soudní úschovy podle ustanovení § 289 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

[14] Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání jak insolvenční správce, tak zajištěný věřitel. Oba dovolatelé vymezují přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:

1/ Je insolvenční soud oprávněn zamítnout návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, který insolvenční správce učinil předtím, než byl pravomocně zproštěn funkce, toliko se zdůvodněním, že došlo ke vzetí na vědomí splnění oddlužení?

2/ Má zajištěný věřitel nárok na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, ke kterému došlo po uplynutí 5 let trvání splátkového kalendáře?

3/ Jakým způsobem má insolvenční správce naložit s výtěžkem zpeněžení předmětu zajištění určeným pro zajištěného věřitele nacházejícím se na účtu majetkové podstaty, jestliže insolvenční řízení bylo pravomocně ukončeno, insolvenční správce byl zproštěn z funkce a insolvenční soud mu neudělil souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli?

[15] Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (případně též rozhodnutí insolvenčního soudu) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

[16] Dovolatelé především namítají, že i v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře při zpeněžení předmětu zajištění je insolvenční správce vázán pokynem zajištěného věřitele (§ 293 odst. 1 insolvenčního zákona); který byl v dané věci udělen za trvání oddlužení (2. listopadu 2016), byť k vlastnímu zpeněžení předmětu zajištění došlo až po splnění splátkového kalendáře. Prodlevu mezi udělením pokynu a zahájením procesu zpeněžování odůvodňují dovolatelé tím, že pohledávka zajištěného věřitele byla přezkoumána a zjištěna až na přezkumném jednání konaném dne 7. března 2017. Aktualizovaný pokyn (jenž již nevyžadoval zpeněžení předmětu zajištění ve veřejné dražbě) udělil zajištěný věřitel 24. srpna 2017 (zajištěný věřitel se jako dovolatel dále ohrazuje proti pochybnostem odvolacího soudu, zda pokyn udělil).

[17] Oproti odvolacímu soudu dovolatelé dovozují, že na danou věc byly uplatnitelné závěry formulované v usnesení odvolacího soudu č. j. KSPH 69 INS XY, 2 VSPH XY, podložené poukazem na závěry Nejvyššího soudu v R 72/2007. Poukazují též na dikci § 414 odst. 4 insolvenčního zákona a na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. února 2014, sp. zn. I. ÚS 3271/13 (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu) a dovolávají se názoru, jenž zazněl na konferenci Insolvence 2017 konané dne 19. května 2017 (zaznamenaného ve Sborníku z této konference), podle nějž nelze po 5 letech ukončit oddlužení plněním splátkového kalendáře, dal-li zajištěný věřitel předtím pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění (musí se vyčkat zpeněžení).

[18] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[19] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu přijatým po podání dovolání v této věci.

[20] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[21] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[22] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

[23] Usnesením ze dne 28. července 2020, sen. zn. 29 NSČR 140/2018, vydaným k dovolání insolvenčního správce dlužnice v této insolvenční věci, Nejvyšší soud změnil usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 27 INS XY, 2 VSPH XY (zmíněné v odstavcích [2] a [10] výše) tak, že usnesení ze dne 3. ledna 2018, č. j. KSPL 27 INS XY [jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku), zprostil funkce insolvenčního správce dlužnice (bod II. výroku) a přiznal insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů (bod III. výroku)], se mění v bodech II. a III. výroku tak, že insolvenční správce se nezprošťuje funkce.

[24] K problematice otevřené dovoláním v této věci zformuloval Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 140/2018 (srov. jeho odstavce [27] a [28]) tyto závěry:

[25] Judikatura Nejvyššího soudu je vskutku ustálena v závěru, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (§ 406 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona) [R 77/2013]. Již v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 15/2020, Nejvyšší soud nicméně ozřejmil, že závěry formulované (coby zásada) v R 77/2013 (kde šlo o přezkoumání rozhodnutí vydaného za trvání insolvenčního řízení podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. října 2012) je nutné poměřovat také tím, co se v insolvenčním řízení před jeho skončením fakticky událo. Z R 77/2013 nadto plyne, že se týkalo jen plnění splátkového kalendáře, tedy uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů. K tomu, dokdy lze zpeněžovat předmět zajištění (v souladu s ustanovením § 409 odst. 3 insolvenčního zákona) v insolvenčním řízení dlužníka, jehož úpadek je řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře, a dokdy lze takto dosažený (čistý) výtěžek zpeněžení zajištění vydat zajištěnému věřiteli (§ 298 odst. 2 insolvenčního zákona), se označené rozhodnutí nevyjadřovalo a odvolací soud se mýlí, dovozuje-li, že R 77/2013 je (může být) oporou závěru, že po uplynutí pětileté doby splácení nemůže být předmět zajištění účinně zpeněžen.

[26] Žádné ustanovení insolvenčního zákona nebrání tomu, aby tam, kde je zvoleným způsobem oddlužení plnění splátkového kalendáře po dobu (nejdéle) 5 let, byl před vydáním rozhodnutí, jímž se končí insolvenční řízení (v intencích § 413 insolvenčního zákona před vydáním usnesení, jímž insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení), vypořádán v souladu (s ustanovením § 298 insolvenčního zákona) nárok zajištěného věřitele na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Skutečnost, že předmět zajištění byl (za trvání insolvenčního řízení) zpeněžen až po uplynutí pětileté lhůty určené dlužníku k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nemá na práva zajištěného věřitele žádného vlivu. Nastane-li taková situace, je insolvenční soud povinen před vydáním usnesení, jímž se končí insolvenční řízení (usnesení, jímž bere na vědomí splnění oddlužení), vypořádat dosažený výtěžek zpeněžení předmětu zajištění; insolvenční soud, který takto nepostupuje, koná v rozporu s insolvenčním zákonem a také s elementární logikou. Zajištěný věřitel, který zpeněžením předmětu zajištění v průběhu insolvenčního řízení o zajištění své pohledávky přišel (§ 285 odst. 1 insolvenčního zákona), totiž nedostává na uspokojení své zajištěné pohledávky ničeho, což je nepřijatelný následek, jemuž je insolvenční soud povinen se svou procesní aktivitou vyhnout. Skončí-li insolvenční řízení (lhostejno proč) poté, co dojde ke zpeněžení předmětu zajištění, ale ještě předtím, než insolvenční soud rozhodne postupem dle § 298 insolvenčního zákona (při předchozím řešení úpadku dlužníka oddlužením nebo konkursem) o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je úkolem insolvenčního správce provést výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele v mezích činnosti, k níž je povinen v době od skončení insolvenčního řízení do doby, než jej insolvenční soud zprostí funkce. Insolvenční soud, jenž i po skončení insolvenčního řízení může plnit určité funkce (např. rozhodovat o zproštění funkce insolvenčního správce), je povinen poskytnout insolvenčnímu správci ke splnění této jeho povinnosti potřebnou součinnost i tím, že v souladu s ustanovením § 298 insolvenčního zákona k návrhu insolvenčního správce rozhodne o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Srov. k tomu v obdobných souvislostech v poměrech upravených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, mutatis mutandis např. též R 72/2007.

[27] Napadené rozhodnutí tedy není souladné s výše formulovanými závěry. Důvod revidovat závěr, že usnesení odvolacího soudu má být (proto) zrušeno jako nesprávné, neshledává dovolací soud v „pochybnostech“ odvolacího soudu o tom, zda zajištěný věřitel dal insolvenčnímu správci skutečně pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění (srov. reprodukci napadeného rozhodnutí v odstavci [11] výše). V situaci, kdy odvolací soud z těchto „pochybností“ nevyvodil žádné závěry o (ne)platnosti zpeněžení předmětu zajištění, jsou takové úvahy z hlediska možnosti ovlivnit výsledek dovolacího řízení právně bezcenné.

[28] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. srpna 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru