Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 8/2015Usnesení NS ze dne 26.02.2015

HeslaInsolvence
Rozhodnutí o úpadku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.8.2015.1
Dotčené předpisy

§ 141 odst. 2 IZ.

§ 243c odst. 1,2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSPL 20 INS XY

29 NSČR 8/2015-A-81

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Z. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem v Horšovském Týně, náměstí Republiky 108, PSČ 346 01, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ SILMET Příbram a. s., se sídlem v Příbrami III 168, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 26210428, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, PSČ 261 01, 2/ České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 38, PSČ 306 36, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS XY, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. KSPL 20 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 21. července 2014, č. j. KSPL 20 INS XY, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ SILMET Příbram a. s. a 2/ České spořitelny, a. s., tak, že (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka Z. Š. (bod I. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku) a určil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, jelikož má nejméně dva věřitele (insolvenční navrhovatele, jakož i Mgr. Ing. Jiřího Proška, Ing. Pavla Bezděka, Komerční banku, a. s. a IC WEST, s. r. o.) s pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet po dobu delší 3 měsíců.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a III. výroku a odmítl odvolání proti bodům IV. až XI. výroku.

Ve vztahu k výroku o zjištění dlužníkova úpadku vyšel odvolací soud z ustanovení § 3 odst. 1 až 3, § 136 odst. 1 a § 141 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), přičemž ve shodě s insolvenčním soudem dospěl k závěru, že je osvědčen úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti. K výroku o ustanovení insolvenčního správce uzavřel, že potud dlužník neuplatnil způsobilé výhrady ve smyslu § 26 druhé věty insolvenčního zákona. K výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka pak odvolací soud uvedl, že při absenci návrhu dlužníka na povolení reorganizace nebo oddlužení je konkurs jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek (aktivní legitimace insolvenčních navrhovatelů, podmínek úpadku a zákonného soudce), při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby napadené rozhodnutí změnil tak, že insolvenční návrh sám zamítne.

V rámci podaných vyjádření insolvenční správce a první insolvenční navrhovatel navrhují dovolání zamítnout, druhý insolvenční navrhovatel navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout a státní zastupitelství (které vstoupilo do insolvenčního řízení) navrhuje dovolání odmítnout.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Oba soudy založily závěr, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, na tom, že kromě insolvenčních navrhovatelů jsou zde další 4 věřitelé s pohledávkami za dlužníkem po lhůtě splatnosti, přičemž nebylo osvědčeno, že dlužník není v úpadku.

Již v důvodech usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2011“), Nejvyšší soud vysvětlil, jaké meze klade odvolacím námitkám dlužníka proti rozhodnutí o úpadku úprava obsažená v ustanovení § 141 insolvenčního zákona (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009).

V situaci, kdy dlužník soustřeďuje dovolací argumentaci proti závěru o věcné legitimaci insolvenčních navrhovatelů a dovolání neotevírá žádnou otázku, jež by zvrátila závěr, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, jde (již v intencích R 14/2011) o námitky, jež objektivně nejsou schopny zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí a tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Srov. dále shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 9/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 22/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 102/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 69/2011 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. II. ÚS 1217/2014, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).

K dlužníkově úvaze, že ostatní věřitelé (vyjma insolvenčních navrhovatelů) by měli být uspokojeni poté, co mu stát uhradí jemu způsobenou škodu, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Napadené rozhodnutí je s touto (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu v souladu a dovolání proto není přípustné.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, dovolatel žádnou argumentaci způsobilou samostatně založit přípustnost dovolání proti těmto výrokům neuplatňuje. Srov. obdobně i závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výhrady uplatněné dovolatelem k tomu, jak se odvolací soud vypořádal s jeho námitkou o (ne)zákonném soudci, jsou z obsahového hlediska uplatněním tzv. zmatečnostní vady řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 241a o. s. ř.; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2015

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru