Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 61/2020Usnesení NS ze dne 31.08.2020

HeslaPřikázání věci (delegace)
Insolvenční řízení
Insolvenční soud
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.61.2020.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

MSPH 96 INS XY

29 NSČR 61/2020-B-16

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka M. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS XY, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

Odůvodnění:

V insolvenční věci dlužníka M. V. bylo insolvenční řízení zahájeno dne 3. června 2019 insolvenčním návrhem věřitele BREVI, spol. s r. o., podaným u Krajského soudu v Ostravě.

Usnesením ze dne 11. června 2019, č. j. KSOS 34 INS XY, Krajský soud v Ostravě vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. července 2019, č. j. KSOS 34 INS XY, 1 VSOL XY.

U Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) je insolvenční řízení vedeno pod sp. zn. MSPH 96 INS XY.

Insolvenční soud předložil věc Nejvyššímu soudu (10. července 2020) s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě. Návrh odůvodnil tím, že:

1/ Dlužník bydlí a pracuje ve F. – M., který je od insolvenčního soudu vzdálen cca 350 km; trvalý pobyt dlužníka je na adrese XY.

2/ Věřitelé, jejichž pohledávky popřel insolvenční správce (a lze tak předpokládat incidenční spory), mají bydliště nebo sídlo v Moravskoslezském kraji „s dojezdovou vzdáleností“ k insolvenčnímu soudu do 4 hodin.

3/ Insolvenční správce má sídlo v Olomouci.

K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 23. dubna 2020, č. j. MSPH 96 INS XY se k návrhu na přikázání věci vyjádřili věřitelé č. 1 BREVI, spol. s r. o. (B-10), č. 3 P. L. (B-11) a č. 9 O2 Czech Republic a. s. (B-12). Shodně uvedli, že souhlasí s předložením věci nadřízenému soudu k rozhodnutí o delegaci vhodné.

Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužníka, i Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (který je dostupný na webových stránkách Ústavního soudu), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“) [které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné insolvenčním soudem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů.

V insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012.

Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013.

Dále nelze pominout, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné usnesením ze dne 13. listopadu 2019 (A-27) zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení jeho úpadku oddlužením a ustanovil insolvenčního správce dlužníka (JUVENTUS insolvenční v. o. s.). Dále usnesením ze dne 3. dubna 2020 (B-8) uvědomil účastníky o zveřejnění zprávy insolvenčního správce pro oddlužení a zprávy o přezkumu.

S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází, pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení). Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že dlužník se k výzvě insolvenčního soudu ze dne 23. dubna 2020 nevyjádřil a místní příslušnost insolvenčního soudu nečiní obtíže ani insolvenčnímu správci dlužníka (se sídlem v Olomouci), neboť ten má zřízenou pobočku i v Hlavním městě Praha.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu insolvenčního soudu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru