Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 59/2020Usnesení NS ze dne 31.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.59.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSHK 41 INS XY

29 NSČR 59/2020-A-232

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice Ž. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem Praze, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ BOS GROUP spol. s r. o., se sídlem v Chroustovicích, Turovská 250, PSČ 538 63, identifikační číslo osoby 27479463, zastoupeného JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Poděbradova 54, PSČ 512 51, a 2/ Universal Opportunity s. r. o., se sídlem v Praze, Bořivojova 878/35, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28821149, o dovolání prvního insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. KSHK 41 INS XY, 1 VSPH XY, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 7. února 2020, č. j. KSHK 41 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. První insolvenční navrhovatel BOS GROUP spol. s r. o. je povinen zaplatit dlužnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce dlužnice.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 8. listopadu 2019, č. j. KSHK 41 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužnice Ž. P. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku).

[2] Šlo o v pořadí čtvrté rozhodnutí insolvenčního soudu v této věci.

[3] První rozhodnutí - usnesení ze dne 31. července 2013, č. j. KSHK 41 INS XY, kterým insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, zrušil k odvolání obou insolvenčních navrhovatelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2013, č. j. KSHK 41 INS XY, 1 VSPH XY.

[4] Druhým rozhodnutím - usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. KSHK 41 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek a prohlásil konkurs na majetek dlužnice. Usnesení ze dne 20. listopadu 2014, č. j. KSHK 41 INS XY, 1 VSPH XY, kterým odvolací soud k odvolání dlužnice potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku, zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. března 2017, č. j. KSHK 41 INS XY, 29 NSČR 32/2015-A-122, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud následně usnesením ze dne 29. srpna 2017, č. j. KSHK 41 INS XY, 1 VSPH XY, usnesení insolvenčního soudu o zjištění úpadku a prohlášení konkursu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[5] Třetí rozhodnutí - usnesení ze dne 28. května 2018, č. j. KSHK 41 INS XY, jímž insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, zrušil k odvolání obou insolvenčních navrhovatelů odvolací soud usnesením ze dne 5. března 2019, č. j. KSHK 41 INS XY, 3 VSPH XY.

[6] V usnesení ze dne 8. listopadu 2019 insolvenční soud uzavřel, že dlužnice má závazky minimálně vůči čtyřem věřitelům v celkové výši přes 3 mil. Kč a že tyto závazky jsou splatné již několik let. Dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, neboť na tyto závazky není ničeho hrazeno a rovněž tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Přitom dlužnice nevyvrátila domněnku platební neschopnosti, neboť dispozice s jejím majetkem je natolik omezena, že pohledávky věřitelů nemohou být bez obtíží uspokojeny výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

[7] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že insolvenční návrh zamítl (první výrok) a uložil insolvenčním navrhovatelům zaplatil dlužnici náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (druhý výrok).

[8] Odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu dovodil, že pohledávky prvního insolvenčního navrhovatele v celkové výši 246 569,64 Kč, druhého insolvenčního navrhovatele v celkové výši 68 965,68 Kč s příslušenstvím, ani přihlášeného věřitele KEIZER s. r. o. (dále jen „společnost K“) s pohledávkou 269 481 Kč nelze považovat za osvědčené. Osvědčenými jsou toliko pohledávky tří (dalších) přihlášených věřitelů v celkové výši 92 840 Kč. Hodnota majetku dlužnice pak činí 5 246 000 Kč.

[9] Cituje závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněném pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odvolací soud uzavřel, že z porovnání osvědčených pohledávek věřitelů dlužnice ve výši 92 840 Kč a rozsahu jejího majetku představovaného stádem koní v hodnotě 640 000 Kč a nemovitostmi ve společném jmění manželů v hodnotě 4,6 mil. Kč, kdy tyto nemovitosti zajišťují pohledávku České spořitelny, a. s. (dále jen „banka“), do výše 3 mil. Kč, je zřejmé, že oba navrhovatelé mohou své pohledávky (v případě jejich prokázání) bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí či exekucí. Pohledávky obou insolvenčních navrhovatelů by bylo možné uspokojit již pouze ze zpeněžení stáda koní, jehož hodnota výrazně přesahuje výši pohledávek obou insolvenčních navrhovatelů. Dále by bylo možné tyto pohledávky uspokojit exekucí vedenou na nemovitost ve společném jmění dlužnice a jejího manžela, neboť hodnota nemovitostí je vyšší než zajištěná pohledávka banky.

[10] Proti usnesení odvolacího soudu podal první insolvenční navrhovatel dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

[11] Podstatou dovolací argumentace je zpochybnění závěru, že pohledávky dovolatele a společnosti K nebyly osvědčeny, když o opačném závěru podle dovolatele svědčí skutečnost, že o důvodnosti jeho pohledávky ve výši 286 492 Kč i pohledávky společnosti K ve výši 269 481 Kč bylo rozhodnuto v incidenčních sporech vedených v rámci tohoto insolvenčního řízení.

[12] Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

[13] K dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu.

[14] Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné dle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

[15] K dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

[16] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl i ve zbylé části podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

[17] Učinil tak proto, že dovolatel nenapadl závěr odvolacího soudu, na němž spočívá napadené rozhodnutí, podle něhož dlužnice není v úpadku, neboť má dostatečný majetek, z něhož mohou věřitelé dlužnice (včetně dovolatele a společnosti K, bude-li jejich pohledávka prokázána) bez obtíží uspokojit své pohledávky. Polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu o důvodnosti pohledávek dovolatele a společnosti K za tohoto stavu nemůže založit přípustnost dovolání. I kdyby dovolatel úspěšně zpochybnil tento závěr odvolacího soudu, nemělo by to vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, které vychází z toho, že dlužnice není v úpadku, neboť má majetek dostačují k plnému uspokojení (i) pohledávek obou insolvenčních navrhovatelů (a společnosti K).

[18] Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.

[19] Závěr odvolacího soudu, že insolvenční navrhovatelé mohou své pohledávky bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí či exekucí vedenou na majetek dlužnice, dovolatel nenapadá, proto se jeho správností Nejvyšší soud, jsa vázán důvody vymezenými v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), nemohl zabývat.

[20] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání prvního insolvenčního navrhovatele bylo odmítnuto a dlužnici tak vzniklo právo na náhradu účinně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení dlužnice advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 9. června 2020) z částky 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, která podle § 7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde o částku 4 114 Kč, kterou je první insolvenční navrhovatel povinen zaplatit dlužnici k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

[21] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 8. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru