Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 57/2020Usnesení NS ze dne 30.06.2020

HeslaDovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.57.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSOS 22 INS XY

29 NSČR 57/2020-B-41

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužníka P. O., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS XY, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání věřitele č. 2 J. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Drapáčem, advokátem, se sídlem v Zábřehu, náměstí Osvobození 255/28, PSČ 789 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2020, č. j. KSOS 22 INS XY, 4 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 20. prosince 2019, č. j. KSOS 22 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (P. O.) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a zprostil jej funkce (body II. a III. výroku) a osvobodil dlužníka od placení pohledávek věřitelů (bod IV. výroku).

K odvolání věřitele č. 2 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením odmítl jeho odvolání proti bodu I. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 2 dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedl, že byl odvolacím soudem poučen o „možnosti podat dovolání pro dovolací důvod, kdy se soud při řešení odchýlí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, což v daném případě zjevně nastalo“.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „soudní praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014).

Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatel v něm neformuluje (nevymezuje) žádnou konkrétní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže (byť jen slovně) neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popřípadě jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelem vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2020

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru