Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 51/2020Usnesení NS ze dne 30.07.2020

HeslaPodjatost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.51.2020.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 o. s. ř.

§ 16 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

MSPH 94 INS XY

29 NSČR 51/2020-A-71

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ M. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, a 2/ ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v Praze 8, U libeňského pivovaru 63/2, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 261 58 761, zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem, se sídlem ve Vraňanech 233, PSČ 277 07, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Martin Řezníček, JUDr. Ing. Kamila Balounová a Mgr. Markéta Hudečková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY.

Odůvodnění:

Podáním datovaným 14. května 2020 (A-63) vznesl dlužník v pořadí již druhou námitku podjatosti P. J. (dále jen „P. J.“), soudce Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“), který projednává insolvenční věc dlužníka.

Insolvenční soud předložil věc 22. května 2020 k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) [A-65], u kterého je věc vedena pod senátní značkou 4 VSPH XY (A-68).

Podáním datovaným 28. května 2020 (A-67) dlužník vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. Martina Řezníčka (dále jen „M. Ř.“), JUDr. Ing. Kamily Balounové (dále jen „K. B.“) a Mgr. Markéty Hudečkové (dále jen „M. H.“), kteří mají podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze rozhodnout o námitce podjatosti P. J.

Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti označených soudců, spatřuje dlužník:

1/ Ohledně M. Ř. a K. B. v tom, že jejich vztah k P. J. překračuje běžný pracovně kolegiální rámec vztahů mezi soudci, neboť M. Ř. a K. B. několik let vykonávali svoji funkci „na stejném úseku“ Městského soudu v Praze jako P. J. a vzhledem k délce působení muselo mezi nimi dojít k vytvoření přátelského vztahu, který mezi sebou nadále udržují. Dlužník v této souvislosti odkazuje na konkrétně označenou judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

2/ Ohledně M. H. v tom, že v tom, že její vztah k P. J. překračuje běžný pracovní vztah, neboť asistentka M. H. (D. H.) působila od roku 2015 „v insolvenčním oddělení“ Městského soudu v Praze jako asistentka K. B., takže byla „na oddělení insolvenční agendy“ spolu s P. J. téměř čtyři roky a „každodenní pracovní kontakt“ s P. J. „nepochybně přesáhl vztahy běžné kolegiality“. Objektivní důvod pochybovat o nepodjatosti M. H. při rozhodování o námitce podjatosti P. J. je podle dlužníka dále dán jejím blízkým vztahem s předsedou Městského soudu v Praze (L. V.), který opatřením ze dne 6. května 2020 (A-62) ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že insolvenční věc dlužníka u insolvenčního soudu projedná a rozhodne P. J. Blízký vztah M. H. a L. V. dlužník dovozuje ze skutečnosti, že oba jsou součástí kolegia výrobce BabyBoxu.

Označení soudci se k uplatněné námitce podjatosti vyjádřili dne 4. června 2020 (A-68) tak, že k účastníkům řízení, jejich zástupcům, k věci, ani k P. J. žádný vztah nemají.

Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, nebo i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“)].

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, důvody R 20/2015, nebo rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2018, č. j. 16 Kss 1/2018-207.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný, z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný, vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. V řízení nevyšla najevo žádná objektivní skutečnost, která by (poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“) vzbuzovala pochybnosti o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze (srov. opět R 20/2015). Jak shora uvedeno, běžný pracovní a kolegiální vztah mezi soudci takovou skutečností být nemůže. To platí tím spíše u soudkyně M. H., kde má tento vztah vyplývat toliko nepřímo kvůli osobě její asistentky. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce nemůže být založen ani tím, že soudkyně M. H. má být „členkou kolegia Babyboxu“ společně s předsedou Městského soudu v Praze, jenž vydal opatření, na jehož základě věc u insolvenčního soudu projednává P. J.; z uvedené skutečnosti totiž nikterak neplyne, že by M. H. mohla mít zájem na výsledku věci.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru