Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 51/2015Usnesení NS ze dne 30.06.2015

HeslaPřípustnost dovolání
Insolvence
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.51.2015.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 243c odst. 2 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.

§ 165 IZ.

§ 166 IZ.

§ 110 odst. 1 IZ.

§ 109 odst. 4 IZ.

§ 109 odst. 1 písm. a) IZ.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2800/15 ze dne 03.08.2016 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

KSOS 37 INS XY

29 NSČR 51/2015-P13-20

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků Z. L., narozeného XY, a J. L., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 10, o dovolání věřitele č. 10 Day to Day s. r. o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, 28. října 829/270, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 28568508, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 1 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 18. srpna 2014, č. j. KSOS 37 INS XY, odmítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) - vycházeje z ustanovení § 83, § 136 odst. 2 písm. d/ a odst. 3, § 166, § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - přihlášku pohledávky P13 věřitele č. 10 Day to Day s. r. o. (dále též jen „věřitel“) [bod I. výroku] a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 24. dubna 2014, č. j. KSOS 37 INS XY, zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a současně vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky vůči dlužníkům. Dále poukázal na to, že rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 24. dubna 2014.

Na základě zjištění, že věřitel přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení až podáním doručeným insolvenčnímu soudu do datové schránky 21. července 2014 a že lhůta k přihlášení pohledávek uplynula 26. května 2014, pak uzavřel, že přihláška byla podána opožděně.

K tomu doplnil, že tvrzení věřitele o tom, že „pohledávku uplatnil formou zajištění dne 7. května 2014 vůči insolvenčnímu správci“, je bez významu, neboť (též) zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky u insolvenčního soudu. Stejně tak je bezvýznamný poukaz věřitele na to, že existence jeho pohledávky „plyne z katastru nemovitostí“, když jedinou skupinou věřitelů, u kterých plyne lhůta k podání přihlášek odlišně, jsou známi věřitelé se sídlem v Evropské unii (§ 430 insolvenčního zákona). Skutečnost, že existence pohledávky věřitele vyplývá z jakéhokoliv veřejného seznamu či evidence, věřitele nijak nezvýhodňuje, co se týče lhůty k podávání přihlášek.

K odvolání věřitele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud zcela přisvědčil závěrům insolvenčního soudu. K námitce odvolatele, že přihlášku podal již „v rámci“ sdělení o uplatňování zajišťovacích práv u insolvenčního správce a že lhůta pro přihlášení zajištěné pohledávky mohla začít plynout až po soupisu majetku, který slouží k zajištění do majetkové podstaty dlužníka, doplnil, že přihlášku pohledávky lze uplatnit řádně jen doručením insolvenčnímu soudu ve stanovené lhůtě, a že bez ohledu na soupis majetkové podstaty náleží do majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 insolvenčního zákona majetek, který dlužníku patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Věřitel, který je zajištěným věřitelem, měl jednak povinnost sdělit insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech, což věřitel splnil tím, že insolvenčnímu správci zaslal sdělení o uplatnění zajišťovacích práv, a dále měl povinnost ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásit své pohledávky u insolvenčního soudu, což ve stanovené lhůtě neučinil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (konkrétně otázky, zda „zajištěný věřitel, jenž uplatnil zajištění na majetku v podstatě, je vázán lhůtou k přihlášení insolvenčních pohledávek, resp. zda musí pohledávky zajištěné tímto zajištěním přihlásit a v jaké lhůtě a kdy tato lhůta počíná běžet“), která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolatel s poukazem na to, že zajištěné nemovitosti byly do majetkové podstaty dlužníka zapsány dne 9. července 2014, tj. po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek, prosazuje výklad, podle něhož teprve zápisem zajištěného majetku do majetkové podstaty dlužníka vzniká věřiteli možnost uplatnit přihlášku pohledávky, neboť je zřejmé, že bude uspokojována jako zajištěná pohledávka. Jinak (do té doby) podle dovolatele může věřitel své právo uplatit jinak, zejména držbou zástavy nebo jiným „zákonně souladným“ způsobem.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

V závěrech, na nichž spočívá, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak to připouští i sám dovolatel (byť v dovolání žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu neoznačuje).

Již v důvodech usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněného pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že i zajištěný věřitel má povinnost (chce-li být v insolvenčním řízení uspokojen z majetkové podstaty dlužníka), uplatnit pohledávku vůči dlužníku podáním přihlášky (§ 165 a § 166 insolvenčního zákona).

K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 23/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2014, pod číslem 98 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 4. prosince 2013, sp. zn. IV. ÚS 2766/2013) doplnil, že přihlášení pohledávky není podmíněno tím (není nijak závislé na tom), zda a kdy insolvenční správce sepíše majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty dlužníka.

Pro úplnost lze dodat, že závěr, podle něhož je zástavní věřitel povinen přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku, platí i pro zástavního věřitele, jenž má vůči dlužníku pouze „zástavní pohledávku“ (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoli však osobním dlužníkem), je-li zástava v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 39/2014, uveřejněné pod číslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel se rovněž mýlí, když tvrdí, že do doby sepisu majetku (předmětu zajištění) do majetkové podstaty dlužníka může zajištěný věřitel své právo k předmětu zajištění „uplatnit jinak“. V důvodech rozsudku ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3963/2011, uveřejněného pod číslem 70/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že tím, že insolvenční zákon dovoluje zajištěnému věřiteli uplatnit právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka přihláškou již od zahájení insolvenčního řízení (§ 110 odst. 1 insolvenčního zákona), jej současně od okamžiku, kdy v souladu s ustanovením § 109 odst. 4 insolvenčního zákona nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, vylučuje z možnosti uplatňovat práva ze zajištění tvořeného majetkem dlužníka žalobou (srov. § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).

Důvod přistoupit ke změně výše citované judikatury, z níž ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází a které napadené rozhodnutí odpovídá, neshledal Nejvyšší soud ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2015

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru