Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 37/2020Usnesení NS ze dne 25.02.2021

HeslaOddlužení
Společné jmění manželů
Účastníci řízení
Insolvenční řízení
Zastavení řízení
dlužník
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.37.2020.1
Dotčené předpisy

§ 394a IZ. ve znění do 30.06.2017


přidejte vlastní popisek

MSPH 79 INS XY

29 NSČR 37/2020-B-51

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků J. B., narozeného XY, zemřelého 30. prosince 2019, posledně bytem XY, a J. B., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o zastavení insolvenčního řízení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Leknínová 3033/7, PSČ 106 00, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, takto:

I. Řízení o „dovolání“ dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, se zastavuje.

II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, se mění takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, se mění tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 27. ledna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“), zastavil insolvenční řízení dlužníků J. B. a J. B. (bod I. výroku) a vyzval insolvenční správkyni (JUDr. Dagmar Říhovou), aby do 7 dnů od doručení usnesení vyúčtovala odměnu a hotové výdaje (bod II. výroku).

2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. dubna 2020, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

3. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:

[1] Dlužníci (manželé J. a J. B.) podali dne 5. října 2016 společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

[2] Usnesením ze dne 9. listopadu 2016, č. j. MSPH 79 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, ustanovil insolvenční správkyni a povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením; následným usnesením ze dne 18. ledna 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, schválil společné oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.

[3] Dlužník J. B. zemřel dne 30. prosince 2019.

4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 1, § 7, § 394a a § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, z ustanovení § 731 a násl. a § 1475 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 138 a § 156 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a z ustanovení § 103 a § 107 odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům.

5. Povaha schváleného oddlužení vylučuje, aby v něm mohlo být pokračováno po smrti dlužníka. Po smrti fyzické osoby je vždy zahájeno řízení o pozůstalosti a výhradně v jeho rámci lze vypořádat celé jmění zůstavitele. Insolvenční řízení (řešící jen část majetkových poměrů dlužníka) „ustupuje“ řízení o pozůstalosti; po smrti dlužníka má ostatně dispoziční oprávnění k jeho majetku osoba, která spravuje pozůstalost, nikoli insolvenční správce.

6. Za situace, kdy dlužník v průběhu oddlužení zemře, nelze v insolvenčním řízení pokračovat; insolvenční soud insolvenční řízení zastaví, přičemž právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Uvedený závěr se uplatní i tehdy, zemře-li v průběhu oddlužení jeden z manželů, kteří podali společný insolvenční návrh; jeho smrtí totiž „dochází k zániku podmínek pro společné řízení řešící úpadek manželů (zanikla právní fikce jediného dlužníka) a k zániku společného jmění manželů, jež musí vypořádat soud v rámci pozůstalostního řízení“. Ve společném oddlužení manželů tak nelze pokračovat (vzhledem k úpravě pozůstalostního řízení účinné od 1. ledna 2014) a je na místě insolvenční řízení (vedené proti manželům jako jedinému dlužníku) zastavit.

7. Proti usnesení odvolacího soudu, jakož i proti usnesení insolvenčního soudu, podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadená rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka namítá, že zastavení insolvenčního řízení je namístě, jen když zemřou oba manželé, neboť jedině tehdy zaniká zcela jejich způsobilost být subjektem práv a povinností v insolvenčním řízení. Institut společného oddlužení manželů je totiž postaven na právní fikci jediného dlužníka. Při úmrtí jednoho z manželů v době trvání účinků oddlužení tak může v insolvenčním řízení nadále pokračovat pozůstalý manžel. K tomu dovolatelka uvádí, že po celou dobu trvání oddlužení bylo plněno pouze ze srážek z její mzdy a je nadále připravena takto plnit. Dodává, že vzhledem k žádosti o přiznání vdovského důchodu „by mohla být schopna dosáhnout i vyššího než předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů“. Napadená rozhodnutí proto považuje za rozporná s právem na spravedlivý proces a s principem právní jistoty a legitimního očekávání.

9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2. článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

10. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání); Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b o. s. ř. a § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o takovém „dovolání“ zastavil. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč. a v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2003, pod číslem 151, nebo (pro insolvenční poměry) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 61/2011.

11. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

12. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

15. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je zejména rozhodné znění následující ustanovení insolvenčního zákona:

§ 394a (insolvenčního zákona)

Společný návrh manželů na povolení oddlužení

(1) Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

(2) Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.

(3) Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

16. Ve výše citované podobě, pro věc rozhodné, platilo ustanovení § 394a insolvenčního zákona již v době zjištění úpadku dlužníků. Ustanovení § 394a odst. 1 insolvenčního zákona nedoznalo změn ani později. Změna ustanovení § 394a odst. 2 insolvenčního zákona (zrušení slov „zpeněžením majetkové podstaty“), provedená s účinností od 1. června 2019 zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není uplatnitelná v poměrech tohoto insolvenčního řízení s přihlédnutím k článku II (přechodné ustanovení) části první uvedeného zákona. Změna ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona (zrušení slov „o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení“), provedená s účinností od 1. července 2017 zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony v poměrech tohoto insolvenčního řízení rovněž není uplatnitelná vzhledem k ustanovení článku II (Přechodná ustanovení) části první uvedeného zákona, jelikož účinek předjímaný ustanovením § 394a odst. 3 insolvenčního zákona je ukotven v čase ke dni podání společného návrhu manželů na povolení oddlužení.

17. Judikatura k výkladu ustanovení § 394a insolvenčního zákona je ustálena v závěrech, podle nichž:

18. Manželé mají podle ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017) postavení nerozlučných společníků a hledí se na ně jako na jednoho dlužníka. Přitom fikce jediného dlužníka platí i tehdy, jestliže po podání společného návrhu manželů na povolení oddlužení jeden z manželů zemře, manželé se rozvedou (trvání manželství se posuzuje pouze ke dni podání společného návrhu podle ustanovení § 394a insolvenčního zákona) a rovněž tehdy, když insolvenční soud vyloučí řízení o insolvenčním návrhu na majetek jednoho z manželů k samostatnému projednání („rozdělí“ probíhající insolvenční řízení zahájené podle ustanovení § 394a insolvenčního zákona) [nesprávně] před rozhodnutím o tomto návrhu. Uvedené závěry Nejvyšší soud formuloval pro tu fázi insolvenčního řízení, ve které insolvenční soud rozhodoval o přípustnosti oddlužení z pohledu ustanovení § 389 odst. 1 písm. b/ a odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. 29 NSČR 140/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2020, pod číslem 19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 28/2018.

19. Pravidlo vyjádřené v ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017), podle kterého mají manželé „postavení nerozlučných společníků“ po dobu trvání insolvenčního řízení o návrhu na povolení oddlužení, se nevztahuje na procesní úkon, směřující nikoli k tomu, aby insolvenční řízení o návrhu na povolení oddlužení trvalo, nýbrž k tomu, aby ohledně jednoho z těchto manželů účinky návrhu na povolení oddlužení pominuly (skončily). Ve vztahu k tomuto dispozitivnímu úkonu má proto každý z manželů (ve vztahu k sobě) postavení samostatného společníka. Jinak řečeno, podají-li manželé (dlužníci) společný návrh manželů na povolení oddlužení (§ 394a odst. 3 insolvenčního zákona), nevyžaduje se k tomu, aby jeden z těchto manželů vzal za sebe takový návrh účinně zpět, souhlas druhého manžela. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, sen. zn. 29 NSČR 78/2017, uveřejněné pod číslem 27/2020 Sb. rozh. obč.

20. Ve vazbě na ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017) je z hlediska podmínek insolvenčního řízení jediným (právně významným) důsledkem skutečnosti, že v průběhu plnění splátkového kalendáře (tj. za trvání účinků oddlužení) zemře jeden z dlužníků (manželů), „transformace“ (pouhé) fikce jednoho dlužníka na realitu, neboť smrt jednoho z manželů nemá (nemůže mít) žádné právní důsledky na právní osobnost druhého manžela ani na jeho způsobilost být účastníkem (insolvenčního řízení). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2020, sen. zn. 29 NSČR 4/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 32/2019.

21. Promítnuto do poměrů projednávané věci výše uvedené znamená, že místo fikce jednoho dlužníka při společném oddlužení manželů zůstala jediným dlužníkem pozůstalá manželka J. B. Důvod pro zastavení insolvenčního řízení podle ustanovení § 142 písm. b/ insolvenčního zákona v tomto případě není dán, a to ani „ve vztahu“ k zemřelému dlužníkovi J. B. Současně neexistuje žádná (právní) překážka, která by bránila pozůstalé manželce (dlužnici) pokračovat v plnění oddlužení splátkovým kalendářem (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona) a splnit podmínky pro případné osvobození od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona). K tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 4/2020.

22. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, maje za splněné předpoklady určené ustanovením § 243d písm. b/ o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom duchu, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2021

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru