Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 22/2017Usnesení NS ze dne 17.08.2017

HeslaOsvobození od placení zbytku dluhů
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.22.2017.1
Dotčené předpisy

§ 415 předpisu č. 182/2006 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3468/17
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

KSOS 34 INS XY

29 NSČR 22/2017-B-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice M. K., narozené XY, bytemXY, zastoupené Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem, se sídlem v Opavě, Za Humny 1299/13, PSČ 747 05, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2016, č. j. KSOS 34 INS XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 20. dubna 2016, č. j. KSOS 34 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále též i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu.

K odvolání věřitele E. (dále jen „věřitel E“) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud souhlasil s insolvenčním soudem v tom, že byla splněna první z podmínek uvedených v ustanovení § 415 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), neboť dlužnice nezavinila, že nezajištění věřitelé obdrželi při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty plnění jen v rozsahu 12,79 % jejich pohledávek.

Naopak závěr insolvenčního soudu o splnění další podmínky pro přiznání osvobození od placení zbytků dluhů (že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby úpadek dlužnice byl řešen konkursem) měl odvolací soud za předčasný. Insolvenční soud totiž pominul, že při řešení úpadku konkursem náleží do majetkové podstaty i majetek, který dlužnice nabyla v průběhu insolvenčního řízení, tedy i příjmy dlužnice (a to ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky).

Za této situace se proto insolvenční soud již nezabýval otázkou, jak vysoká částka z příjmů dlužnice by v případě řešení jejího úpadku konkursem náležela do majetkové podstaty a zda by tyto příjmy – po odpočtu odměny a výdajů insolvenčního správce – navýšily majetkovou podstatu a měly vliv na vyšší míru uspokojení věřitelů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelka namítá, že pokud se věřitel E nezúčastnil schůze věřitelů a byl nečinný v té fázi insolvenčního řízení, v níž mohl ovlivnit způsob oddlužení dlužnice, musel si být vědom toho, že jeho práva na schůzi věřitelů vykonává insolvenční soud, avšak důsledky ponese přímo věřitel E.

V obecné rovině pak konstatuje, že pokud věřitelé rozhodnou o způsobu oddlužení tak, že nerespektují původní návrh dlužníka, odpovídají za důsledky svého rozhodnutí bez ohledu na to, že takové rozhodnutí přijal insolvenční soud při výkonu práv věřitelů a bez ohledu na výtěžek zpeněžení majetkové podstaty a rozsah uspokojení věřitelů.

Dovolatelka proto míní, že odvolací soud se neměl zabývat argumenty, které věřitel E mohl uplatnit na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení, leč neučinil tak.

Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že v mezidobí (po podání dovolání) se dovolatelkou předestřenou otázkou zabýval v usnesení ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 21/2017 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu a v insolvenčním rejstříku), jímž zamítl typově shodné dovolání v jiné insolvenční věci (ve věci manžela dlužnice).

V označeném usnesení (od jehož závěrů nevidí důvod se odchýlit ani pro poměry dané věci a něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že věřitelé, respektive insolvenční soud, rozhodli o jiném (druhém) způsobu oddlužení, než dlužník navrhoval, dlužníka nezbavuje povinnosti, aby v návrhu o osvobození od placení zbytku svých dluhů dle § 415 insolvenčního zákona prokázal, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Tamtéž Nejvyšší soud vysvětlil, že při stanovení částky, které by se nezajištěným věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, je třeba zohlednit i příjmy, které by dlužník nabyl při řádném chodu věcí v konkursu do skončení realizační fáze insolvenčního řízení završené podáním konečné zprávy insolvenčním správcem.

Nejvyšší soud současně připomněl, že ve stejném duchu je nutné vést (pro účely posouzení, čeho by se věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem) i úvahu o nákladech, jež s sebou nese řešení úpadku dlužníka konkursem, tedy úvahu v tom směru, že možné (dodatečné) příjmy za trvání konkursu přinášejí (při obvyklém chodu věcí) i možné dodatečné náklady (např. v podobě jinak pojaté odměny insolvenčního správce, očekávaných hotových výdajů insolvenčního správce, očekávaných nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2017

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru