Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 160/2018Usnesení NS ze dne 30.07.2020

HeslaReorganizační plán
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.160.2018.1
Dotčené předpisy

§ 340 IZ.

§ 343 IZ.

§ 348 IZ.

§ 14 předpisu č. 191/2017 Sb.


přidejte vlastní popisek

KSOL 10 INS 17564/2016

29 NSČR 160/2018-B-464

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka HOPR TRADE CZ, s. r. o., se sídlem v Olomouci, Libušina 667/72, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 26869306, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 17564/2016, o schválení reorganizačního plánu, o dovolání věřitelů 1/ WETCO, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, V podluží 672/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 43462839, a 2/ GOMANOLD TRADING LIMITED, se sídlem 59-61 Akropoleos SAVVIDES CENTRE, 1st floor, Flat/Office 102, 2012 Nikósie, Kyperská republika, registrační číslo HE172674, obou zastoupených Mgr. Petrem Maierem, advokátem, se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 288/17, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2018, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 1150/2017-B-160, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2018, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016, 2 VSOL 1150/2017-B-160, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. října 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-133, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 30. října 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-133, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) schválil reorganizační plán dlužníka HOPR TRADE CZ, s. r. o. ze dne 18. července 2017 (zveřejněný na B-70).

Insolvenční soud vyšel z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 9. listopadu 2016, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-A-27, insolvenční soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka.

2/ Usnesením ze dne 13. února 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-36, insolvenční soud mimo jiné povolil reorganizaci dlužníka a vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 120 dnů od povolení reorganizace předložil soudu reorganizační plán. Usnesením ze dne 8. června 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-67, insolvenční soud prodloužil lhůtu k předložení reorganizačního plánu o 35 dnů.

3/ Dne 18. července 2017 předložil dlužník insolvenčnímu soudu reorganizační plán.

4/ V reorganizačním plánu rozdělil dlužník věřitele do jedenácti skupin, přitom do jedenácté skupiny zařadil věřitele s pohledávkami nedotčenými reorganizačním plánem, tj. věřitele s pohledávkami za majetkovou podstatou a pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

5/ Usnesením ze dne 25. srpna 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-76, insolvenční soud schválil zprávu o reorganizačním plánu dlužníka (dále jen „Zpráva“), jako (co do formálních náležitostí) souladnou s požadavky vymezenými v § 343 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a § 25 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona.

6/ Jednotlivé skupiny věřitelů hlasovaly na schůzi věřitelů, jež schvalovala reorganizační plán, následovně:

a/ První skupina, zajištěný věřitel - věřitel WETCO, spol. s r. o., (dále jen „věřitel W“), hlasoval proti přijetí. Skupina reorganizační plán nepřijala.

b/ Druhá skupina, zajištěný věřitel Česká republika - Finanční úřad pro Olomoucký kraj, se nedostavil na schůzi věřitelů, navíc by nemohl hlasovat, neboť jde o věřitele s popřenou pohledávkou. Skupina reorganizační plán nepřijala.

c/ Třetí skupina, zajištěný věřitel Tekro, spol. s r. o., se nedostavil na schůzi věřitelů. Skupina reorganizační plán nepřijala.

d/ Čtvrtá skupina, zajištěný věřitel P. H. starší a věřitel č. 67, který vstoupil do části přihlášené pohledávky, reorganizační plán přijala.

e/ V páté skupině, jíž tvoří věřitelé první až čtvrté skupiny v rozsahu, v němž se podle § 167 odst. 3 insolvenčního zákona považují za nezajištěné věřitele, hlasovali pro přijetí dva věřitelé s pohledávkami v celkové výši 11 548 407 Kč a proti přijetí jeden věřitel s pohledávkou ve výši 111 120 940,93 Kč. Skupina reorganizační plán nepřijala.

f/ V šesté skupině, tvořené věřiteli s pohledávkami z obchodních vztahů, hlasovala pro přijetí nadpoloviční většina věřitelů této skupiny, jež mají v součtu pohledávky ve výši 10 387 778,79 Kč a proti přijetí hlasovali věřitelé, jež mají v součtu pohledávky ve výši 1 151 278,86 Kč. Skupina reorganizační plán přijala.

g/ Sedmá skupina, věřitelé s pohledávkami z veřejnoprávních povinností dlužníka, reorganizační plán přijala.

h/ Osmá skupina, věřitelé s pohledávkami, které popřel insolvenční správce a dlužník co do pravosti či výše, reorganizační plán nepřijala, neboť věřitelé neměli hlasovací právo.

ch/ Devátá skupina, věřitelé s pohledávkami zjištěnými jako nezajištěné a podmíněné, reorganizační plán nepřijala, neboť zde byli zařazeni věřitelé, jejichž hlasování vylučuje § 51 odst. 4 insolvenčního zákona.

i/ Desátá skupina, věřitel P. H. (dále jen „P. H.“) s pohledávkou z práva vyplývajícího z jeho účasti ve společnosti, reorganizační plán přijala.

j/ Jedenáctá skupina, věřitelé s pohledávkami nedotčenými reorganizačním plánem, tj. věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou, které účinností reorganizačního plánu nezanikají, reorganizační plán podle § 347 odst. 4 insolvenčního zákona přijala.

Insolvenční soud, cituje § 348 insolvenčního zákona, posuzoval, zda jsou splněny podmínky pro schválení reorganizačního plánu.

Při posuzování souladu reorganizačního plánu s insolvenčním zákonem a jinými právními předpisy pak uvedl, že reorganizace je přípustná, neboť dlužník má roční obrat přes 90 mil. Kč. Dále zkoumal, zda reorganizační plán obsahuje náležitosti vyžadované § 340 insolvenčního zákona a § 14 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), zejména ve vztahu k námitkám vzneseným věřitelem W.

K námitce, že reorganizační plán neobsahuje porovnání uspokojení věřitelů v reorganizaci a v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, insolvenční soud uvedl, že takové porovnání není obligatorní náležitostí reorganizačního plánu podle § 340 insolvenčního zákona či § 14 vyhlášky, naopak je povinnou náležitostí Zprávy podle § 15 odst. 1 písm. k/ vyhlášky. Podmínkou schválení reorganizačního plánu je podle § 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona pouze výsledek takového porovnání.

Námitku věřitele W, že vytvoření jedenácté skupiny je nestandardní a zmatečné, neboť tito věřitelé samostatnou skupinu většinou nemají, považoval insolvenční soud za nedůvodnou, když samostatnou skupinu tvoří podle § 337 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, což jsou věřitelé jedenácté skupiny (věřitelé pohledávek za majetkovou podstatou).

Insolvenční soud rovněž nesouhlasil s názorem věřitele W, který s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 NSČR 18/2010, uveřejněné pod číslem 65/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 65/2013“), namítal, že reorganizační plán by měl být zamítnut i proto, že neobsahuje vyčíslení pohledávek za majetkovou podstatou. Vysvětlil, že dlužník předložil reorganizační plán, ve kterém konkrétně označil všechny nezajištěné věřitele a jejich pohledávky, rozepsal způsob jejich úhrady a druhově vymezil pohledávky za majetkovou podstatou a určil způsob jejich úhrady (v tomto směru odkázal na 4. část reorganizačního plánu, oddíl 11. Skupina, a přílohy č. 5 a 6). Konkrétní vyčíslení jednotlivých pohledávek neměl za obligatorní náležitost reorganizačního plánu s tím, že patří k povinným náležitostem Zprávy. Vymezení těchto závazků ve Zprávě pak „není bez nedostatků“; dlužník uvádí, že všechny pohledávky za majetkovou podstatou ke dni či po dni účinnosti reorganizačního plánu splní, aniž by vymezil zdroje a termíny plnění. Tyto „závazky“ jsou vymezeny jen „obecným věcným vymezením, bez konkretizace jednotlivých věřitelů těchto pohledávek“. Insolvenční zákon (§ 348 odst. 1 písm. a/) však požaduje souladnost s insolvenčním zákonem a právními předpisy toliko pro reorganizační plán jako samostatný dokument, nikoliv pro Zprávu (uvedené plyne z § 343 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, podle něhož reorganizační plán je součástí Zprávy, nikoliv naopak). Vady Zprávy tak nemohou způsobovat nesoulad reorganizačního plánu s insolvenčním zákonem a dlužníkem provedené vymezení věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou neznemožňuje provést test podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona. Navíc dlužník sdělil dne 17. října 2017, že všechny pohledávky za majetkovou podstatou uhradil ke dni 3. října 2017, což koresponduje i se sdělením insolvenčního správce na schůzi věřitelů dne 3. října 2017, že vůči němu nebyly žádné takové pohledávky po splatnosti uplatněny.

Námitku věřitele W, že reorganizační plán neobsahuje řádné určení způsobu reorganizace a opatření, která mají být uskutečněna, neboť jeho části jsou v tomto ohledu obecné a neobsahují žádný údaj o dalším provozu dlužníka (chybí predikce zakázek, cash flow, „business plán“ pro další fungování dlužníka), a opatření, která mají být přijata, jsou rovněž obecná, není uspokojivě vyřešen způsob výplaty věřitelů a podnikatelský záměr dlužníka není podložen konkrétními ekonomickými ukazateli, insolvenční soud nepovažoval za důvodnou, když vymezení uvedených způsobů a opatření považoval za dostačující. Dodal, že je na věřitelích, kterým tyto informace nepostačují, aby si např. prostřednictvím insolvenčního správce či věřitelského výboru opatřili informace o reálném stavu dlužníka a porovnali je s návrhem zisku získaného tímto provozem, ze kterého bude dlužník uspokojovat pohledávky. Jiné řešení není ani možné, neboť další informace by vyžadovaly znalosti, které soud nemá. Případné nepřesné vymezení ekonomického stavu může vést až k přeměně reorganizace v konkurs.

Podmínka podle § 348 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona je tak naplněna.

Při posuzování poctivého záměru (§ 348 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) se insolvenční soud zabýval námitkou věřitele W ohledně vytvoření skupin věřitelů, kdy znovu posoudil jako správné vytvoření jedenácté skupiny věřitelů (věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou). Začlenění věřitelů P. H. a H. H. (dále jen „H. H.“) s podřízenými pohledávkami do šesté skupiny, ač jim nesvědčí hlasovací právo, považoval insolvenční soud za správné s tím, že každý věřitel musí být zařazen do nějaké skupiny. Důsledkem podřízenosti je nemožnost věřitele hlasovat podle § 51 odst. 1 insolvenčního zákona.

K námitce, že v průběhu insolvenčního řízení mohlo docházet k úhradě pohledávek věřitelů, které dlužník považoval za významné obchodní partnery, a to po zániku moratoria, insolvenční soud, konkretizuje tyto pohledávky, uvedl, že dlužník je povinen postupovat v rámci obvyklého hospodaření a je tak ve smyslu § 111 odst. 2 insolvenčního zákona oprávněn nakupovat suroviny, materiál a další věci pro zajištění svého chodu. Dlužník částečným plněním naplnil skutkovou podstatu uvedeného ustanovení, neboť platby sloužily k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, jako je nákup surovin a pronájem movitých a nemovitých věcí sloužících k provozu závodu. Z těchto skutečností nelze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka.

Podmínku podle § 348 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona tak insolvenční soud považuje za splněnou.

Reorganizační plán nebyl přijat každou skupinou věřitelů, neboť jej nepřijaly první, druhá, třetí, pátá, osmá a devátá skupina. Podmínka podle § 348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona tak nebyla naplněna.

Dále insolvenční soud zkoumal, zda každý věřitel podle reorganizačního plánu získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem (§ 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona). V tomto směru, vycházeje z výpočtu dlužníka, uvedl, že v případě konkursu budou nezajištění věřitelé uspokojeni ve výši 1,63 %, u zajištěných pohledávek ve výši zpeněžení zajištění po odečtení odměny insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce by nemohl po dobu trvání zajištění věcí v trestním řízení tyto zpeněžit, zvyšovalo by to náklady na správu, spočívající zejména v údržbě, ostraze, revizích, daních a pojištění věcí. Bude-li způsobem řešení úpadku reorganizace, budou nezajištění věřitelé uspokojeni ve výši 3 % a zajištění věřitelé ve výši hodnoty zajištění (tj. 100 %) a bude-li hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, budou ve zbytku rovněž uspokojeni ve výši 3 % jako věřitelé nezajištění.

K námitce věřitele W ohledně kontroly reorganizačního plánu, jde-li o jeho realizovatelnost, insolvenční soud znovu dovodil nutnost iniciativy jednotlivých věřitelů k získání informací a poukázal na možnost přeměny reorganizace v konkurs.

Při posuzování tzv. testu nejlepšího zájmu insolvenční soud uvedl, že hodnota plnění věřitelům dle reorganizačního plánu je neoddiskutovatelně vyšší než hodnota plnění, jež by věřitelům náležela v konkursu. Předpokládaná délka řízení při řešení úpadku konkursem by zatěžovala majetkovou podstatu dodatečnými náklady, které by zhoršily míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Rozdíl hodnot by pak byl ještě vyšší z důvodu existence nákladů na správu a na zpeněžení majetkové podstaty a z důvodu možnosti vynětí v trestním řízení zajištěných věcí z majetkové podstaty postupem podle § 227 insolvenčního zákona, což by v konečném důsledku vedlo k uspokojení pohledávek v rozsahu blížícím se 0 %. Existence zajištění v trestním řízení pak rovněž znemožňuje prodej celého závodu dlužníka v konkursu. Schválení reorganizačního plánu zpeněžením majetkové podstaty je z hlediska úvahy o vyšší výtěžnosti konkursu vždy jen jistou predikcí, jejíž pojistkou je možnost přeměny reorganizace v konkurs.

Podmínku podle § 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona tak považuje insolvenční soud za splněnou.

Podmínku podle § 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona považoval insolvenční soud rovněž za splněnou s ohledem na obsah reorganizačního plánu (podle něhož budou tyto pohledávky průběžně hrazeny ve lhůtách splatnosti), na vyjádření dlužníka (podle něhož vyčíslení těchto pohledávek není možné, neboť jeho závod je provozován a neustále vznikají nové pohledávky, které jsou ve lhůtách splatnosti hrazeny, a ke dni 3. října 2017 byly všechny splatné pohledávky uhrazeny), a na vyjádření insolvenčního správce (podle něhož vůči němu nebyly žádné tyto pohledávky po splatnosti uplatněny).

Vzhledem k tomu, že reorganizační plán nebyl přijat všemi skupinami věřitelů (ale čtvrtá, šestá a sedmá skupina reorganizační plán přijaly), posuzoval insolvenční soud v souladu s § 348 odst. 2 insolvenčního zákona, zda tento plán vůči skupinám věřitelů, které jej nepřijaly (první, druhá, třetí, pátá, osmá a devátá) zajišťuje rovné zacházení, zda je spravedlivý a zda schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka či jeho likvidaci.

Rovné zacházení je u první, druhé a třetí skupiny jednoznačné, neboť v každé této skupině se nachází pouze jeden věřitel. Rovněž u páté, osmé a deváté skupiny je rovnost zajištěna - v reorganizačním plánu byla stanovena shodná úprava spočívající v zániku pohledávek v rozsahu 97 % a úhrady zbylých 3 % pohledávek ve splátkách po dobu 8 let.

Z reorganizačního plánu ani ze spisu se pak nepodávají skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu povede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci.

Při posuzování spravedlnosti reorganizačního plánu ve vztahu k zajištěným věřitelům insolvenční soud uvedl, že skupiny zajištěných věřitelů (první, druhá a třetí) získají stejný druh zajištění, a to zástavní právo ke stejným věcem jako měly „před reorganizačním plánem“ a v hodnotě stanovené znaleckým posudkem a obdrží plnění ve splátkách v plné výši stanovené znaleckým posudkem. Věřitelem W namítaná devalvace peněžitého plnění v čase opomíjí § 171 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož věřiteli náleží smluvené úroky vyplácené s měsíční splatností, s čímž reorganizační plán výslovně počítá. Navíc insolvenční soud zopakoval svůj názor o zvýšených nákladech v případě řešení úpadku konkursem a existujícího zajištění podle § 79a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). Nespravedlnost rovněž neshledal v namítané nedostatečné určitosti dlužníkem přislíbených dalších plnění. Tato plnění jsou beneficiem dlužníka vůči věřiteli, jehož případné vady nemají vliv na závěry soudu o naplnění podmínek podle § 349 odst. 1 insolvenčního zákona.

Vůči nezajištěným věřitelům je reorganizační plán rovněž spravedlivý. Pohledávky věřitelů P. H. a H. H., jež jsou podřízeny pohledávce věřitele W zařazeného v nezajištěné části do páté skupiny, nebudou podle reorganizačního plánu uspokojovány do zániku podřízenosti. Podmínka, že žádný z věřitelů s podmíněnými pohledávkami neobdrží žádné plnění, je tak ve vztahu k páté skupině věřitelů splněna. V osmé a deváté skupině věřitelů se žádné podřízené pohledávky nevyskytují.

Insolvenční soud tak měl veškeré zákonem požadované podmínky za splněné.

K odvolání prvního věřitele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud se s rozhodnutím insolvenčního soudu zcela ztotožnil a na jeho důvody odkázal. Doplnil pouze, že sice souhlasí s odvolatelem, že v reorganizačním plánu „není úplně jasně uveden způsob provedení reorganizace, postupy jsou uvedeny spíše obecné než konkrétní, ovšem i takto vyjádřených záměrů měřeno testem nejlepšího zájmu byl shledán způsob řešení úpadku reorganizací pro věřitele výhodnější“. Nepoctivý záměr pak nebyl zjištěn a byly splněné i další podmínky kladené na reorganizační plán, proto nebyl důvod reorganizační plán neschválit.

Usnesením ze dne 8. února 2018, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-P52-10, insolvenční soud rozhodl, že na místo věřitele W vstupuje do řízení GOMANOLD TRADING LIMITED (dále jen „věřitel G“), a to v rozsahu dílčí pohledávky č. 1. Rozhodnutí nabylo právní moci 27. února 2018.

Proti usnesení odvolacího soudu podali věřitelé WaG dovolání, které mají za přípustné pro řešení otázek, při nichž se odvolací soud dílem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem pro řešení otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, uplatňujíce jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že reorganizační plán zamítne, nebo aby rozhodnutí obou soudů zrušil.

Přípustnost dovolání spatřují dovolatelé v řešení otázek procesního práva, konkrétně otázek:

1/ Může insolvenční soud schválit reorganizační plán navzdory odchýlení od zákonných podmínek pro jeho obsah?

2/ Nakolik konkrétně je nutno v reorganizačním plánu vymezit jeho jednotlivé náležitosti tak, aby byl dostatečně určitý a naplňoval zákonné podmínky?

3/ Za jakých podmínek může insolvenční soud důvodně předpokládat, že prostřednictvím reorganizačního plánu není sledován nepoctivý záměr?

4/ Jaká kritéria má insolvenční soud sledovat při vyhodnocování spravedlnosti reorganizačního plánu, respektive zda má insolvenční soud přihlédnout i ke ztrátě hodnoty plnění v čase v závislosti na navrhované délce reorganizace?

Podle dovolatelů nerespektovaly oba soudy při hodnocení náležitostí reorganizačního plánu zákonná ustanovení a podmínky vymezené v insolvenčním zákoně a vyhlášce; splnění zákonných podmínek hodnotily velmi formalisticky, když se blíže nezabývaly obsahem reorganizačního plánu a reálným fungováním a proveditelností navrhované reorganizace. Není možné, aby insolvenční soud své povinnosti dohledu a garance zákonného průběhu insolvenčního řízení přenášel na věřitele a ukládal jim, aby si stěžejní informace, jež má obsahovat reorganizační plán, obstarávali sami. V tomto směru dovolatelé nesouhlasí s argumentem, že v případě neplnění reorganizačního plánu lze reorganizaci přeměnit v konkurs.

K položeným otázkám argumentují dovolatelé následovně:

1/ Reorganizační plán neobsahuje zákonné náležitosti.

A/ Reorganizační plán neobsahuje porovnání uspokojení věřitelů v reorganizaci a v případě řešení úpadku dlužníka konkursem.

Dovolatelé nesouhlasí s názorem soudů nižších stupňů, podle něhož není porovnání uspokojení věřitelů v reorganizaci a v konkursu obligatorní náležitostí reorganizačního plánu, nýbrž (pouze) náležitostí Zprávy, kdy pro schválení reorganizačního plánu je podstatný pouze výsledek tohoto porovnání bez ohledu na to, zda tyto údaje získá soud z reorganizačního plánu nebo ze Zprávy. Namítají, že předmětem hlasování na schůzi věřitelů a následného schvalování soudem je pouze reorganizační plán, nikoli Zpráva. Chybějící náležitosti reorganizačního plánu proto nemůže nahradit Zpráva. Věřitelé hlasující o přijetí reorganizačního plánu musí být schopni učinit si výše uvedené porovnání na základě obsahu reorganizačního plánu, jenž je následně pro dlužníka závazný.

B/ Reorganizační plán neobsahuje řádné rozdělení věřitelů do skupin. V reorganizačním plánu zcela chybí vyčíslení pohledávek za majetkovou podstatou.

Za účelové a jdoucí proti smyslu příslušných ustanovení insolvenčního zákona považují dovolatelé vytvoření jedenácté skupiny, do níž mají patřit rovněž věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou. Vytvoření této skupiny je nestandardní a zmatečné, tito věřitelé samostatnou skupinu zpravidla nemají; tato skupina věřitelů je reorganizačním plánem nedotčena a považuje se za skupinu, která reorganizační plán přijala (§ 347 odst. 4 insolvenčního zákona).

Pohledávky za majetkovou podstatou nejsou vyčísleny (ani odhadem) a vyjmenovány jsou zcela obecně v Příloze č. 5 a 6 reorganizačního plánu citací insolvenčního zákona, bez uvedení konkrétních věřitelů; je pouze konstatováno, že tyto pohledávky budou hrazeny a uspokojeny zcela. V uvedeném spatřují dovolatelé rozpor se závěry uvedenými v R 65/2013.

Dlužník na schůzi věřitelů sice uvedl, že ke dni schválení reorganizačního plánu jsou veškeré tyto pohledávky uhrazeny, tato informace je však (dle dovolatelů) nedostatečná; není totiž uvedena v reorganizačním plánu a z Přílohy č. 4 reorganizačního plánu plyne, že dlužník měsíčně vynaloží na svůj provoz částku přesahující 1,3 mil. Kč. Vyčíslení pohledávek za majetkovou podstatou považují dovolatelé za podstatné i proto, aby insolvenční soud a věřitelé byli schopni posoudit, z jakých prostředků věřitel tyto provozní náklady dosud hradil a z jakých prostředků je plánuje hradit do budoucna, a zda v budoucnu bude schopen generovat zisk nad rámec provozních nákladů.

Důvodem pro nevyčíslení těchto pohledávek podle dovolatelů může být okolnost, že jeden z věřitelů s takovou pohledávkou je propojen s dlužníkem (jediní společníci a jednatelé tohoto věřitele jsou rodiči společníka a jednatele dlužníka), přičemž platby tomuto věřiteli by mohly poukazovat na nepoctivý záměr dlužníka.

C/ Reorganizační plán neobsahuje řádné určení způsobu reorganizace a opatření k plnění reorganizačního plánu.

V tomto směru dovolatelé nesouhlasí s názorem obou soudů, že vymezení způsobu reorganizace je dostačující pro naplnění kogentních náležitostí reorganizačního plánu. Míní, že v reorganizačním plánu chybí jakýkoliv „business plán“, který by věřitelům dával alespoň rámcovou představu o plánovaném fungování dlužníka po dobu reorganizace. Předestřený podnikatelský záměr pak není podložen žádnými konkrétními údaji - ekonomickými ukazateli. To znemožňuje insolvenčnímu soudu i věřitelskému orgánu efektivně kontrolovat faktické plnění reorganizačního plánu, neboť nejsou stanovena žádná konkrétní kritéria, jejichž plnění by bylo možno sledovat.

Dlužník se již v průběhu tříměsíčního moratoria pokoušel o pokračování v provozu závodu a o stabilizaci své ekonomické situace, avšak bezvýsledně. V reorganizačním plánu pak neuvádí žádné přesvědčivé důvody, pro něž by se jeho ekonomická situace měla po schválení reorganizačního plánu zlepšit tak, aby umožnila vyšší uspokojení pohledávek věřitelů než v případném konkursu.

K jednotlivým způsobům provedení reorganizace dovolatelé namítají, že:

Zachování provozu dlužníkova závodu - nelze žádným způsobem ověřit reálnost a efektivnost tohoto opatření. Předestřený záměr není podložen konkrétními údaji.

Zpeněžení nezajištěných věcí nepotřebných k provozu a použití čistého výtěžku ke splátkám věřitelů - reorganizační plán ani rámcově neurčuje, o které věci by se mělo jednat.

Zpeněžení zajištěného majetku dlužníka nepotřebného k provozu jeho závodu - dlužník v reorganizačním plánu nijak nevymezuje, o jaký majetek by mělo jít, ani podmínky pro takové zpeněžení. Chybí postup, časový rámec zpeněžení a konkrétní povinnosti ve vztahu ke zpeněžení, jejichž splnění by se následně mohli věřitelé dovolávat.

Zajištění provozu dlužníka prostřednictvím úvěrového financování - není konkretizováno, kdo by měl být poskytovatelem tohoto financování, není předložena žádná ani předběžná nabídka financování, ani jeho způsoby.

Aktivní vyhledávání budoucího společníka ve společnosti dlužníka, který by převzal závazek ke vkladu na základní kapitál, případně učinil příplatek mimo základní kapitál - jde pouze o proklamativní ustanovení reorganizačního plánu. Jestliže se dlužníku dosud nepodařilo najít strategického partnera, pak je vysoce pravděpodobné, že tato situace bude trvat i po schválení reorganizačního plánu.

Aktivní přístup věřitele při zjišťování informací o ekonomické kondici závodu dlužníka je účelný pouze tehdy, lze-li takto získané informace porovnat s údaji obsaženými v reorganizačním plánu. Nemá-li věřitel takové informace, pak nemůže posoudit reálnost provedení reorganizace podle reorganizačního plánu, ani efektivně kontrolovat plnění reorganizačního plánu.

2/ Reorganizační plán nesplňuje podmínky pro jeho schválení insolvenčním soudem.

A/ Reorganizační plán není v souladu s insolvenčním zákonem a jinými právními předpisy.

Na základě výše uvedeného mají dovolatelé za to, že reorganizační plán trpí zásadními a formálními nedostatky, pro něž je nesouladný s požadavky insolvenčního zákona a vyhlášky; zásadní je chybějící specifikace pohledávek za majetkovou podstatou a způsobu jejich úhrady.

B/ Na základě obsahu reorganizačního plánu nelze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr.

Nepoctivý záměr spatřují dovolatelé ve vytvoření jedenácté skupiny věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou, jakož i začlenění některých věřitelů s podmíněnými pohledávkami do šesté skupiny, neboť tito věřitelé vůbec nemohou o reorganizačním plánu hlasovat. Jedenáctá skupina věřitelů byla vytvořena účelově jako skupina, u níž bylo předem zřejmé, že reorganizační plán přijme.

Za nepoctivé považují dovolatelé i provádění plateb ve prospěch některých věřitelů dlužníka, kteří jsou právnickými osobami. Osoby vlastnící a řídící tyto osoby jsou ve vztahu k jednateli dlužníka osobami blízkými.

Navíc není zřejmé, proč zejména platby dlužného nájemného mají podléhat režimu § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, kdežto úhrada zbylých pohledávek po splatnosti tomuto režimu nepodléhá. Ačkoliv uvedené ustanovení umožňuje provádět úkony nutné k provozování závodu v rámci obvyklého hospodaření, nemůže tento režim podléhat libovůli dlužníka. Všechny pohledávky vznikly v souvislosti s provozem dlužníkova závodu a není důvod některé z nich upřednostňovat na úkor jiných (se shodným nebo obdobným postavením). Jestliže se soudy nevypořádaly s tím, zda šlo o úhradu nutnou pro zachování provozu závodu a s tím, zda bylo s pohledávkami ve stejném postavení nakládáno shodně, jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná.

C/ Z reorganizačního plánu nelze dovodit, že každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Tato podmínka není podle dovolatelů splněna pro chybějící „business plán“, chybějící vyčíslení pohledávek za majetkovou podstatou, pohledávek souvisejících s dalším provozem dlužníkova závodu a pro devalvaci plnění, které má být věřitelům poskytováno v období osmi let. Devalvaci pak více rozvádějí ve vztahu k naplnění podmínky spravedlnosti reorganizačního plánu.

D/ Z reorganizačního plánu neplyne, že pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být uhrazeny ihned poté, co se stane účinným.

Reorganizační plán musí obsahovat specifikaci pohledávek za majetkovou podstatou a predikci jejich úhrady v průběhu reorganizace. Absence těchto údajů způsobuje nemožnost zhodnotit splnění podmínky podle „§ 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona“ a reálnou splnitelnost reorganizačního plánu jako celku.

3/ Nebyla splněna podmínka spravedlnosti podle § 349 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dovolatelé nepovažují reorganizační plán za spravedlivý ve vztahu k hodnotě, kterou obdrží zajištění věřitelé. „Současná hodnota“ částky 18 769 896,67 Kč, kterou by dovolatelé obdrželi (např. reálně po čtyřech letech konkursu), je podstatně vyšší, než „současná hodnota“ částky 18 769 896,67 Kč, kterou mají dovolatelé obdržet po osmi letech trvání reorganizace, neboť čím déle bude reorganizace trvat, tím více se bude plnění věřitelům v čase devalvovat. V tomto směru nesouhlasí dovolatelé s názorem, že devalvaci plnění řeší úrok podle § 171 odst. 4 insolvenčního zákona. Účelem tohoto úroku totiž není vyrovnávat devalvaci finančního plnění; má sloužit jako protihodnota toho, že zajištění věřitelé nemohou okamžitě realizovat právo na uspokojení ze zajištění. Ostatně, pro jiné (nezajištěné) věřitele, kteří jsou devalvací plnění na jejich pohledávky v čase rovněž dotčeni, se uvedené ustanovení insolvenčního zákona nepoužije. Uvedené pak nepřispívá ke splnění tzv. testu nejlepšího zájmu podle § 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, který by měl dlužník plnit bez ohledu na konkrétní obsah reorganizačního plánu. Dovolatelé dále citují z vyjádření zpracovaného dne 11. prosince 2017 společností Equity Solutions Appraisals s. r. o. - znalecký ústav. Odtud podle nich plyne, že částka 18 770 000 Kč bude po osmi letech trvání reorganizace, s ohledem na ztrátu hodnoty tohoto plnění v čase představovat pouze 9 718 000 Kč.

K doplněním dovolání ze dne 17. ledna 2019, 21. února 2019, 26. srpna 2019, 20. listopadu 2019 a 9. ledna 2020 Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je ve smyslu § 242 odst. 4 o. s. ř., možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolatelům uplynula dne 9. dubna 2018.

Dlužník se k dovolání vyjádřil podáními ze dne 14. srpna 2018, 21. února 2019, 12. srpna 2019, 12. prosince 2019 a 15. ledna 2020 tak, že se ztotožnil s napadeným rozhodnutím a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl nebo zamítl.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek dovolateli předložených, když jde dílem o otázky řešené v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dílem o otázky dovolacím soudem neřešené.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podstatou dovolání je zpochybnění závěru soudů obou stupňů, že reorganizační plán obsahuje všechny náležitosti, a že jsou splněny podmínky stanovené insolvenčním zákonem pro jeho schválení.

Podle § 340 insolvenčního zákona reorganizační plán obsahuje vždy a/ rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách, b/ určení způsobu reorganizace, c/ určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní, d/ údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek, e/ uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit, f/ údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna, g/ údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace (odstavec 1). Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka (odstavec 3). Náležitosti reorganizačního plánu stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 4).

Podle § 343 insolvenčního zákona předkladatel reorganizačního plánu zpracuje zprávu o reorganizačním plánu, která musí obsahovat dostatečné informace o návrhu reorganizačního plánu. Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu na věřitele (odstavec 1). Dostatečnými informacemi podle odstavce 1 se rozumí informace, které musí věřitel určité skupiny znát k tomu, aby se mohl rozhodnout, zda přijme reorganizační plán, zejména informace o tom, jaké plnění, v jaké hodnotě se jednotlivým skupinám věřitelů nabízí. Takovými informacemi však nejsou informace, které předkladatel může získat jen s nepoměrnými obtížemi, nebo informace o reorganizačním plánu jiné osoby než předkladatele (odstavec 2). Zpráva o reorganizačním plánu se předkládá věřitelům v dostatečném předstihu před schůzí věřitelů, která má rozhodnout o jeho přijetí, nejpozději 15 dnů před termínem jejího konání. Tuto zprávu lze zveřejnit až poté, co ji schválil insolvenční soud (odstavec 3). Náležitosti zprávy o reorganizačním plánu stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 4).

Podle § 348 insolvenčního zákona insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže a/ je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy, b/ lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr, c/ jej každá skupina věřitelů přijala nebo se podle § 347 odst. 4 považuje za skupinu, která jej přijala, d/ každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním, e/ pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak (odstavec 1). Insolvenční soud může schválit reorganizační plán, i když není splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c/, jestliže reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána (odstavec 2).

Podle § 14 vyhlášky reorganizační plán obsahuje a/ označení „Reorganizační plán“, b/ označení insolvenčního soudu a spisovou značku, pod níž je insolvenční řízení vedeno, je-li reorganizační plán předkládán po zahájení insolvenčního řízení, c/ označení dlužníka, d/ označení předkladatele reorganizačního plánu, jde-li o osobu odlišnou od dlužníka, e/ popis dlužníkova podnikání a příčin vzniku dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku, f/ přehled majetku dlužníka; majetek, který je předmětem zajištění, musí být uveden zvlášť, g/ výčet předpokladů pro schválení reorganizačního plánu a podmínek přípustnosti reorganizace podle § 316 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona, jejichž splnění se předkladatel dovolává, s uvedením skutečností, na základě nichž předkladatel jejich splnění dovozuje, h/ popis všech závazků dlužníka; věřitelé se rozdělují do skupin s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách a v jakém rozsahu budou uspokojeny, i/ určení způsobu reorganizace a určení opatření k plnění reorganizačního plánu, údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek, údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a údaj o opatřeních, která mají být uskutečněna, j/ uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky nebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit, k/ údaj o tom, zda a které závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace, l/ seznam příloh a m/ datum a podpis.

V uvedeném znění platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona a vyhlášky v době předložení reorganizačního plánu insolvenčnímu soudu a ani později nedoznala změn.

Judikatura Nejvyššího soudu vztahující se k reorganizaci a schvalování reorganizačního plánu je ustálena v těchto závěrech:

1/ Reorganizace či oddlužení patří k tzv. sanačním způsobům řešení dlužníkova úpadku (srov. důvody usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněného pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012, uveřejněné pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jejich cílem je náprava nepříznivých finančních poměrů dlužníka do té míry, aby se vyřešil jeho úpadek a zároveň se umožnilo další ekonomické fungování nebo alespoň dosáhlo vyššího uspokojení věřitelů než v případě řešení úpadku konkursem (srov. usnesení ze dne 27. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 15/2016, uveřejněné pod číslem 105/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2/ Reorganizace spočívá většinou v tom, že dlužník - podnikatel jako osoba s plným dispozičním oprávněním vyvine činnost k „přežití“ podniku (obchodního závodu) podle reorganizačního plánu, který má být základem jak pro řešení dlužníkova úpadku, tak pro další fungování dlužníka v průběhu plnění reorganizačního plánu (srov. rozsudek ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 1430/2014, uveřejněný pod číslem 63/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

3/ Podmínkou schválení reorganizačního plánu je přitom kumulativní naplnění všech předpokladů uvedených v § 348 odst. 1 insolvenčního zákona, kdy každý z těchto předpokladů se posuzuje samostatně [srov. usnesení ze dne 30. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 43/2013, uveřejněné pod číslem 23/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 23/2016“)]. Při nesplnění byť jediného předpokladu (s výjimkou uvedenou v § 348 odst. 2 insolvenčního zákona), musí insolvenční soud reorganizační plán zamítnout.

4/ Testem nejlepšího zájmu podle § 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, jenž insolvenční soud zkoumá z úřední povinnosti u každého reorganizačního plánu, prochází pouze takový dlužník, u něhož lze z předloženého reorganizačního plánu učinit skutkově podložený úsudek, že současná hodnota plnění, které má každý věřitel získat podle reorganizačního plánu, je ke dni účinnosti reorganizačního plánu „stejná“ nebo „vyšší“ než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem (srov. R 23/2016).

5/ U reorganizačního plánu schváleného všemi skupinami věřitelů se vychází z toho, že skupiny věřitelů zvážily způsoby jeho realizace, jakož i možné rizikové faktory, které mohou ovlivnit jeho provádění, a vyjádřily svou vůli řídit se tímto plánem (srov. usnesení ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 NSČR 54/2018).

6/ Nepřijmou-li reorganizační plán všechny skupiny věřitelů, musí se insolvenční soud zabývat rovněž předpoklady uvedenými v § 348 odst. 2 insolvenčního zákona. Naplněním těchto předpokladů lze překlenout nedostatek souhlasu (skupiny či skupin věřitelů) a insolvenční soud může reorganizační plán schválit (srov. usnesení sen. zn. 29 NSČR 54/2018).

7/ Testem ekonomické realizovatelnosti (situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána) podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona může projít pouze takový reorganizační plán předpokládající další provoz závodu, v němž jsou popsány odběratelsko - dodavatelské vztahy, v nichž dlužník již při předložení reorganizačního plánu jako strana vystupuje, nebo které reálně předpokládá. Tyto vztahy musí být popsány dostatečně určitě, aby bylo patrno, o jaké vztahy jde a jaká práva a povinnosti dotýkající se majetkové podstaty dlužníku z takových vztahů budou vznikat (viz usnesení sen. zn. 29 NSČR 54/2018).

8/ Okolnost, že dlužník v reorganizačním plánu nekonkretizoval věřitele s pohledávkami za majetkovou podstatou a s pohledávkami jim na roveň postavenými (podle stavu v době předložení reorganizačního plánu), ani neuvedl, jakým způsobem je uhradí (ačkoli se z reorganizačního plánu podává, že takoví věřitelé zde jsou), stejně jako okolnost, že reorganizační plán nekonkretizuje pohledávky nezajištěných věřitelů, je důvodem pro zamítnutí reorganizačního plánu, neboť ten již proto (vzhledem k tomu, že jej nepřijala každá skupina věřitelů ve smyslu § 348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) nemohl úspěšně projít testem ve smyslu § 348 odst. 2 insolvenčního zákona (u pohledávek za majetkovou podstatou a s pohledávek jim na roveň postavených srov. i § 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona) [srov. R 65/2013].

V takto ustaveném právním rámci se Nejvyšší soud nejdříve zabýval dovolateli předloženou otázkou, zda má reorganizační plán náležitosti požadované zákonem a vyhláškou. Za vady reorganizačního plánu přitom dovolatelé považují: 1/ Nedostatek porovnání uspokojení věřitelů v případě řešení úpadku reorganizací a konkursem. 2/ Nesprávné rozdělení věřitelů do skupin. 3/ Absenci vyčíslení pohledávek za majetkovou podstatou. 4/ Absenci řádného určení způsobů provedení reorganizace.

Ad 1/ V reorganizačním plánu musí být uvedeny skutečnosti, na základě nichž bude zřejmé, že každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby byl dlužníkův úpadek řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním.

Uvedené plyne z § 14 písm. g/ vyhlášky, podle níž reorganizační plán obsahuje výčet předpokladů pro schválení reorganizačního plánu s uvedením skutečností, na základě nichž předkladatel jejich splnění dovozuje. Přitom porovnání plnění, které věřitelé obdrží při řešení úpadku reorganizací a při řešení úpadku konkursem, je předpokladem pro schválení reorganizačního plánu (§ 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona).

Povinnost uvést toto porovnání rovněž ve Zprávě, nemůže nic změnit na tom, že takové porovnání musí obsahovat i reorganizační plán. Samotná Zpráva plní funkci průvodního dokumentu k reorganizačnímu plánu, jenž má věřiteli poskytnout dostatečné informace k tomu, aby se mohl rozhodnout, zda přijme reorganizační plán (§ 343 odst. 2 insolvenčního zákona). Zprávu schvaluje insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti a neměl by ji schválit, neobsahuje-li náležitosti požadované insolvenčním zákonem a vyhláškou, případně je-li v rozporu s přiloženým reorganizačním plánem. Samotnou realizaci reorganizace však upravuje reorganizační plán, jenž musí obsahovat skutečnosti týkající se schvalování reorganizačního plánu (rozdělení věřitelů, podmínky pro schválení) a zejména způsob provádění reorganizace (popis dalšího provozu závodu, míru uspokojení věřitelů v jednotlivých skupinách).

Závěr odvolacího soudu, který přitakal insolvenčnímu soudu v tom, že reorganizační plán nemusí obsahovat porovnání plnění určeného pro věřitele v případě konkursu a v případě reorganizace, které je předpokladem pro jeho schválení, je tudíž nesprávný.

Ad 2/ Dovolatelé považují za nestandardní vytvoření jedenácté skupiny věřitelů, do níž jsou zařazeni i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou. Vytvoření této skupiny považují za účelové a rozporné se smyslem příslušných ustanovení insolvenčního zákona.

Podle § 337 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona samostatnou skupinou jsou zejména věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.

Již v rozsudku ze dne 24. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 4272/2016, Nejvyšší soud vysvětlil, že věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou či věřitelé pohledávek postavených jim na roveň, nedohodnou-li se s dlužníkem jinak podle § 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona, jsou věřiteli nedotčenými reorganizačním plánem ve smyslu § 337 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona. Nedotčenými věřiteli jsou v důsledku úpravy § 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona, neboť bez zmíněné dohody nedochází k jakékoli změně ve vztahu k jejich pohledávkám a současně naplňují definiční znaky podle § 337 odst. 3 insolvenčního zákona. Tito věřitelé, respektive jejich skupina, o reorganizačním plánu nehlasují (a ani nemohou) [toto pravidlo insolvenční zákon ve znění účinném od 1. ledna 2014 výslovně obsahuje v § 51 odst. 4; uvedené však platilo i pro dřívější úpravu jakožto důsledek § 347 odst. 4 insolvenčního zákona] a insolvenční zákon konstruuje právní fikci, že reorganizační plán přijali. Již z označení těchto věřitelů (nedotčení věřitelé) pak lze usuzovat, že se jich nedotýkají účinky reorganizačního plánu, ať již zákonné (např. § 356 odst. 1 insolvenčního zákona) nebo vytvořené reorganizačním plánem.

Vytvoření skupiny věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny (do níž patří i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou), je tak v souladu s insolvenčním zákonem a námitka nesprávnosti jejího vytvoření proto není důvodná.

Ad 3/ V absenci vyčíslení pohledávek za majetkovou podstatou spatřují dovolatelé rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s R 65/2013.

Z R 65/2013 vskutku plyne, že popis všech závazků dlužníka s rozdělením věřitelů do skupin s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách a v jakém rozsahu budou uspokojeny, je jednou z povinných náležitostí reorganizačního plánu (§ 14 odst. 1 písm. h/ vyhlášky). Takový popis musí být dostatečně určitý, aby bylo jasné, o jakého věřitele jde a jaká je výše jeho pohledávky (pohledávek).

Dlužník v projednávaném reorganizačním plánu ohledně věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou uvedl pouze obecné skutečnosti (na str. 13 a str. 48 a 49), a to druhy pohledávek, jak jsou obsaženy v insolvenčním zákoně; konkretizaci provedl pouze u věřitele Raiffeisenbank a. s. (v Příloze č. 13). Takové obecné vymezení těchto pohledávek je nedostatečné. Odkaz na přílohy č. 5 a 6 reorganizačního plánu nemůže na věci ničeho změnit, když i v těchto přílohách jsou předmětné pohledávky vymezeny pouze obecně (uvedeny jsou pouze „druhy“ pohledávek). Pohledávky za majetkovou podstatou sice může obsahovat Příloha č. 11 nazvaná „Aktualizovaný seznam závazků Dlužníka“ - bez konkretizace, zda je ten který věřitel věřitelem s pohledávkou za majetkovou podstatou či pohledávkou postavenou těmto pohledávkám naroveň, je však tato příloha pro splnění povinnosti konkretizovat věřitele těchto pohledávek bezcenná.

Jak rovněž plyne z R 65/2013, uvedení pohledávek za majetkovou podstatou je nutné nejen pro posouzení, zda reorganizační plán prochází testem podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona, ale také pro posouzení podmínky podle § 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona, jejíž naplnění insolvenční soud zkoumá při schvalování každého reorganizačního plánu (podmínka úhrady pohledávek za majetkovou podstatou). Podmínku úhrady pohledávek za majetkovou podstatou lze posoudit pouze tehdy, je-li patrno, jaké pohledávky (vyčíslené ke dni předložení reorganizačního plánu v reorganizačním plánu či uplatněné věřiteli později) měly být uhrazeny ke dni schvalování reorganizačního plánu, ke dni jeho účinnosti nebo (podle dohody s příslušným věřitelem) později.

Nepostačuje sdělení dlužníka, že všechny takové pohledávky jsou uhrazeny (aniž by uvedenou skutečnost nejpozději při schvalování reorganizačního plánu prokázal), ani sdělení insolvenčního správce, že vůči němu žádná pohledávka za majetkovou podstatou uplatněna nebyla (neuplatnění pohledávky věřitelem ještě nesvědčí o její neexistenci).

Nesprávnost závěru insolvenčního soudu, že reorganizační plán nemusí obsahovat konkretizaci pohledávek za majetkovou podstatou, respektive jejich vyčíslení, pak pouze dokresluje názor, podle něhož vyčíslení těchto pohledávek je pouze obligatorní náležitostí Zprávy. Důvod, proč insolvenční soud usnesením ze dne 25. srpna 2017, č. j. KSOL 10 INS 17564/2016-B-76, schválil Zprávu, když následně konstatoval její rozpor s požadavky na formální a obsahové náležitosti (§ 343 insolvenčního zákona a § 25 vyhlášky č, 311/2007 Sb.), pak není zřejmý.

Závěr odvolacího soudu, že postačí toliko obecné vymezení pohledávek za majetkovou podstatou bez vyčíslení jejich výše, tudíž není správný.

Ad 4/ K námitce, že reorganizační plán neobsahuje řádné a konkrétní určení způsobu reorganizace a opatření, která mají být uskutečněna.

Vymezení způsobů reorganizace, opatření k plnění reorganizačního plánu, jakož i údaje o dalším případném provozu dlužníkova závodu patří ke zcela zásadním a nejdůležitějším náležitostem reorganizačního plánu (§ 340 odst. 1 písm. b/, c/, d/, e/, f/ insolvenčního zákona a § 14 písm. h/, i/, j/ vyhlášky). Reorganizační plán slouží právě k tomu, aby upravil podrobný a konkrétní postup, podle něhož bude dlužník jednat, aby vyřešil svůj úpadek. Jde o smlouvu svého druhu (sui generis) mezi dlužníkem, věřiteli a případnými, reorganizačním plánem dotčenými, dalšími osobami, z níž musí být zcela zřejmé, jaká jsou práva a povinnosti jednotlivých účastníků. Konkretizace způsobu provedení reorganizace je předpokladem pro účinnou kontrolu plnění reorganizačního plánu a umožňuje posoudit, nakolik dlužník neplní své povinnosti stanovené tímto plánem, a rozhodnout, zda jde o povinnosti podstatné, jejichž neplnění může vést k přeměně reorganizace v konkurs (§ 363 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona). Naopak při obecném vymezení je fakticky znemožněna kontrola provádění reorganizačního plánu, když nebude jasné, zda již došlo k porušení povinností stanovených tímto plánem.

Reorganizační plán v předmětné věci neobsahuje takřka žádné informace o dalším provozu dlužníkova závodu, když informace uváděné na str. 52 a 59 jsou zcela obecné. Dlužník pouze tvrdí další provoz závodu a zvyšování svých zakázek s ohledem na zvýšenou důvěru partnerů, zvyšování objemu zakázek, zvýšení tržeb z prodeje a orientaci na ziskovější materiály, aniž by tyto údaje blíže konkretizoval, například tím, jaké nové obchodní partnery získal, jak se zvýšil či má zvýšit objem jeho zakázek a z čeho tuto skutečnost dovozuje, jakým způsobem se zvýšily jeho tržby z prodeje či jak se zvýšit mají a z čeho tak usuzuje, či jak ovlivní provoz jeho závodu orientace na ziskovější materiály, na jaké materiály se orientoval doposud a na jaké se míní orientovat v budoucnu a v jaké míře změna orientace na nové materiály přispěje k vyšším ziskům. Z provozu závodu chce dlužník uspokojovat pohledávky věřitelů podle reorganizačního plánu, proto informace o dalším provozu závodu jsou pro věřitele zcela zásadní, aby si mohli učinit kvalifikovaný úsudek, zda takový reorganizační plán podpoří.

Bez jakékoliv konkretizace jsou pak i údaje o zajištění provozu závodu prostřednictvím úvěrového financování, jímž má být dosaženo „hospodářských výsledků dle finančních plánů dlužníka“. V reorganizačním plánu by měly být uvedeny konkrétní údaje o osobě, která má poskytnout úvěrové financování, v jaké výši a za jakých podmínek. Údaj uvedený v reorganizačním plánu dlužníka je natolik obecný, že by jej v daném znění mohl obsahovat jakýkoliv reorganizační plán. Důležitost tohoto údaje je pak o to větší, že právě úvěrovým financováním chce dlužník hradit provoz závodu, díky němuž chce uspokojit jednotlivé věřitele.

Rovněž provedení reorganizace „vyhledáváním budoucího společníka, který by do společnosti vstoupil s peněžitým kapitálem“, je zcela nekonkrétním způsobem, jenž sám o sobě nemůže vyřešit úpadek. Dlužník by měl v reorganizačním plánu uvést konkrétní osobu, která bude do společnosti vstupovat a nikoliv v rámci provádění reorganizace teprve takovou osobu vyhledávat.

Insolvenční soud uvedl, že je na věřitelích, kterým tyto informace nepostačují, aby si prostřednictvím insolvenčního správce či věřitelského výboru opatřili informace o reálném stavu dlužníkova závodu a porovnali je s návrhem zisku získaného jeho provozem, ze kterého bude dlužník věřitele uspokojovat. Takový názor není správný. Veškeré podstatné a konkrétní informace musí věřitelé zjistit z reorganizačního plánu. Insolvenčním soudem zastávaný závěr pak neobsahuje ani jím citovaný komentář k insolvenčnímu zákonu (Hásová, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1101 až 1103). I ten požaduje „detailní rozpis potřebných údajů“, aby „insolvenční soudy nebyly podrobeny zkoušce mnoha neúplných a nepřesných podání, která by v základě mohla blokovat celý reorganizační proces“. Zisk informací věřitelem od insolvenčního správce či věřitelského výboru pak označená literatura považuje za vhodný pro případ ověření faktického stavu dlužníka, aby mohl porovnat (detailní) reorganizační plán s realitou.

S tím souvisí i nesprávný názor insolvenčního soudu, že řádné vymezení způsobu reorganizace a jednotlivých opatření k jejímu provedení klade na insolvenční soud vyšší nároky ohledně znalostí jiného (než právního) typu. Pro posouzení, zda reorganizační plán obsahuje všechny povinné náležitosti a zda tyto náležitosti jsou dostatečně konkrétní, postačuje toliko znalost práva (insolvenčního zákona a vyhlášky). Teprve v případě, kdy reorganizační plán všechny náležitosti obsahuje, může nastat situace, kdy k posouzení všech podmínek pro jeho schválení bude nutné mít i jiné než právní znalosti (např. v případě posuzování ekonomické realizovatelnosti podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy v případě, kdy insolvenční soud u reorganizačního plánu neschváleného všemi osobami bude zkoumat, zda lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána).

Z výše uvedeného plyne, že reorganizační plán není v souladu s insolvenčním zákonem a vyhláškou (§ 348 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), a pro nedostatečnost údajů v něm uvedených není možné posoudit, zda 1/ každý věřitel podle něj získá nejméně plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem (§ 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), 2/ zda pohledávky za majetkovou podstatou byly uhrazeny (§ 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona), 3/ zda může projít testem podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona.

Vzhledem k tomu, že jednotlivé předpoklady pro schválení reorganizačního plánu uvedené v § 348 insolvenčního zákona musí být splněny kumulativně, a předpoklad, aby reorganizační plán byl v souladu s insolvenčním zákonem a jinými právními předpisy naplněn není, a již proto není možné jej schválit, se Nejvyšší soud nezabýval dalšími námitkami dovolatelů.

Závěr odvolacího soudu, že byly splněny požadavky kladené na reorganizační plán a nebyl proto důvod jej podle § 348 insolvenčního zákona neschválit, není správný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolací soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, proto Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (insolvenční soud) závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru