Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 134/2019Usnesení NS ze dne 11.02.2021

HeslaZpeněžování
Insolvenční řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.134.2019.1
Dotčené předpisy

§ 293 IZ.

§ 410 IZ.


přidejte vlastní popisek

MSPH 96 INS XY

29 NSČR 134/2019-B-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice M. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, PSČ 273 05, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2019, č. j. MSPH 96 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. MSPH 96 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužnice zajištěným věřitelům, a to věřiteli číslo 1 QI investiční společnosti, a. s., ve výši 2.738.959,48 Kč (bod I. výroku) a věřiteli číslo 5 J. M. ve výši 254.907,52 Kč (bod II. výroku), uložil zástupci insolvenční správkyně dlužnice Mgr. Lukáši Hojdnovi, LL.B., vydat výtěžek zpeněžení zajištěným věřitelům, podat o vydání výtěžku písemnou zprávu insolvenčnímu soudu a upravit o tuto skutečnost seznam přihlášených pohledávek (bod III. výroku) a povolil vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 205.403,16 Kč (bod IV. výroku).

[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I., II. a IV. výroku.

[3] Odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 67/2013, uveřejněné pod číslem 12/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 12/2014“) – přitakal závěru insolvenčního soudu o nedůvodnosti námitek, které dlužnice uplatnila proti návrhu zástupce insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům a jež byly založeny na tvrzení, že pohledávky zajištěných věřitelů byly zjištěny pouze v důsledku nesprávného postupu při jejich přezkoumávání, kdy důsledky tohoto pochybení jsou rozporovány v dosud neskončených řízeních (i) o určení neplatnosti kupní smlouvy na majetek, který tvoří v projednávané věci zpeněžený předmět zajištění, (ii) o obnově řízení o určení pravosti a pořadí pohledávky věřitele číslo 1, (iii) o ústavní stížnosti, a (iv) o náhradě škody proti insolvenční správkyni dlužnice. Přitom poukázal na výsledky přezkumu, kdy pohledávky zajištěných věřitelů byly zcela (v zajištěné výši) zjištěny, na řádný a standardní postup zástupce insolvenční správkyně při zpeněžování předmětu zajištění (odpovídající pokynu prvního zajištěného věřitele, se kterým vyjádřil souhlas i druhý zajištěný věřitel) a na skutečnost, že je-li pohledávka řádně zjištěna, pak okolnost, že probíhá jiné soudní řízení, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu podle ustanovení § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

[4] K (opakovaným) námitkám dlužnice ohledně prodeje předmětu zajištění za neadekvátně nízkou cenu odvolací soud uzavřel, že tyto byly již předmětem přezkumné činnosti insolvenčního soudu při jednání konaném dne 19. června 2019 (viz B-211), a zástupce insolvenční správkyně postupoval správně, činil-li kroky k prodeji předmětu zajištění v souladu s pokyny zajištěných věřitelů.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

[6] Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:

1/ Je-li zajištěná pohledávka v insolvenčním řízení řádně zjištěna, pak ani okolnost, že případně probíhá (pravomocně neukončené) trestní řízení, jehož výsledek by mohl vést ke zpochybnění některého z předpokladů, na nichž spočívá existence zjištěné zajištěné pohledávky, není sama o sobě důvodem k vyloučení postupu dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona (k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli). Srov. např. R 12/2014.

Je tomu tak proto, že při udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka byla řádně zjištěna, je insolvenční soud vázán výsledkem přezkumného jednání. Nedošlo-li po zjištění pohledávky k jejímu zániku např. tím, že ji splnil dlužníkův spoludlužník nebo ručitel, musí být tato pohledávka v insolvenčním řízení vypořádána (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněného pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

2/ Povinnost insolvenčního správce postupovat (při správě a zpeněžování zajištěného majetku dlužníka) v souladu s pokyny zajištěného věřitele je základní povinností insolvenčního správce (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 NSČR 147/2016).

Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, a to bez toho, aby docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (k tomu srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013, a v usnesení ze dne 30. července 2015, sen. zn. 29 NSČR 37/2013, uveřejněném pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K dosažení tohoto cíle poskytuje insolvenční zákon zajištěným věřitelům oprávnění udělovat pokyny insolvenčnímu správci zejména ke správě (§ 230 insolvenčního zákona) a zpeněžení (§ 293 insolvenčního zákona) majetku tvořícího předmět zajištění. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015.

[7] Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu (z R 12/2014 výslovně vychází) a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Jestliže odvolací soud v projednávané věci dovodil, že při udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, jejichž pohledávky byly řádně zjištěny, je vázán výsledkem přezkumného jednání, nelze potud jeho právnímu posouzení věci nic vytknout. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se přitom rovněž nepodává, že by zajištěné pohledávky zanikly, což dovolatelka ostatně ani netvrdila.

[8] Vytýká-li dovolatelka napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost, uplatňuje tím existenci procesních vad, jimiž napadené rozhodnutí zjevně netrpí; k tomu srov. např. závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[9] Oproti mínění dovolatelky nemá na správnost napadeného rozhodnutí vliv ani nález Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/19, uveřejněný pod č. 223/2019 Sb., kterým Ústavní soud shledal protiústavním omezení popěrných úkonů dlužníka s vnitroinsolvenčními účinky (tedy bránícími zjištění popřené pohledávky) jen na pohledávky nezajištěné. Dovolatelka u přezkumného jednání konaného dne 21. května 2013 popřela pohledávku zajištěných věřitelů číslo 1 a číslo 5 co do pravosti a výše. Popěrný úkon dlužnice vůči věřiteli číslo 1 byl předmětem řízení v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm XY, kteréžto řízení pravomocně skončilo před označeným nálezem Ústavního soudu, přičemž i ústavní stížnost dovolatelky v této věci Ústavní soud odmítnul pro zjevnou bezdůvodnost usnesením ze dne 25. června 2019, sp. zn. III. ÚS 132/19. Popěrný úkon dlužnice vůči věřiteli číslo 5 byl rovněž předmětem řízení v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm XY, kteréžto řízení rovněž pravomocně skončilo (dne 12. července 2018) před označeným nálezem Ústavního soudu. Popěrné úkony dovolatelky již tedy byly předmětem incidenčních sporů a vedly k pravomocnému zjištění obou dotčených zajištěných pohledávek.

[10] Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že § 243 o. s. ř. v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz § 90 insolvenčního zákona).

[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 2. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru