Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 118/2017Usnesení NS ze dne 30.11.2017

HeslaInsolvence
Konkurs
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.118.2017.1
Dotčené předpisy

§ 141 odst. 2 předpisu č. 182/2006 Sb.

§ 229 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

KSBR 28 INS 27020/2015

29 NSČR 118/2017-A-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka HT ENERGY s. r. o., se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28110391, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 27020/2015, o insolvenčním návrhu dlužníka a věřitelů 1/ RALT COMPANY s. r. o., se sídlem v Dobřejovicích, Lipová 181, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 02138816, a 2/ Glory Daze Associated S. A., se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169, PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Vančurou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Salmovská 1534/11, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2017, č. j. KSBR 28 INS 27020/2015, 1 VSOL 39/2016-A-81, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka (mimo jiné) potvrdil v bodě II. výroku usnesení ze dne 19. listopadu 2015, č. j. KSBR 28 INS 27020/2015-A-22, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jakož i na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že v mezidobí (po podání dovolání) se dovolatelem předestřenými otázkami zabýval v usnesení ze dne 16. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 181/2017 (rozhodnutí je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), jímž odmítl typově shodné dovolání (vypracované stejným zástupcem) v jiné insolvenční věci.

V označeném usnesení, na něž v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustným, když jeho závěry na dané téma lze shrnout tak, že:

[1] Otázku pojetí koncernu podle § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), předestírá dovolatel Nejvyššímu soudu ve spojení s námitkou, že v jeho věci rozhodoval nezákonný soudce; jelikož nešlo (dle dovolatele) o věc koncernově propojenou s věcí vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013, neměla být přidělena do soudního oddělení č. 28. Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková „zmatečnostní“ vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[2] Ve vazbě na tvrzený rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu pak dovolatel především obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace druhého insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu a spornosti pohledávky tohoto věřitele. Tato argumentace je ovšem pro účely posouzení přípustnosti dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka právně bezcenná. K tomu srov. závěry obsažené již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zkoumání aktivní věcné legitimace některého z insolvenčních navrhovatelů (včetně zkoumání spornosti pohledávky tohoto insolvenčního navrhovatele) je vyhrazeno [s omezením, jež se pro odvolací řízení podává z § 141 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] té fázi insolvenčního řízení, která končí rozhodnutím o insolvenčním návrhu [zde rozhodnutím o úpadku dlužníka, jež odvoláním ani dovoláním nebylo (ani nemohlo být) zpochybněno]; při rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka (konkursem, reorganizací nebo oddlužením) se takové zkoumání již neprovádí (kdo byl insolvenčním navrhovatelem již žádný význam nemá) a insolvenční soud by naopak chyboval, kdyby takto postupoval.

[3] V rovině posouzení, zda lze s rozhodnutím o úpadku dlužníka spojit (rovnou) rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 148 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2015, pro věc rozhodném s přihlédnutím k době vydání usnesení insolvenčního soudu) pak závěry odvolacího soudu nevybočují z mezí ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov. - s přihlédnutím ke změnám, jichž s účinností od 1. ledna 2014 [po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 313/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů] doznalo ustanovení § 316 insolvenčního zákona – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[4] Ve vztahu k námitce nedostatečného odůvodnění závěru o možnosti spojit s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí a způsobu řešení úpadku (zde konkursem), jež otevírá otázku přezkoumatelnosti napadeného usnesení, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2017

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru