Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 NSCR 10/2018Usnesení NS ze dne 28.08.2019

HeslaInsolvenční řízení
Oddlužení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.10.2018.1
Dotčené předpisy

§ 418 odst. 1 písm. c) IZ. ve znění do 30.06.2017


přidejte vlastní popisek

KSOS 39 INS XY

29 NSČR 10/2018-B-47

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice M. H., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2017, č. j. KSOS 39 INS XY, 2 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 10. února 2017, č. j. KSOS 39 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (M. H.) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).

2/ Zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení zbytku dluhů (bod II. výroku).

3/ Schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně a zprostil ji funkce (body III. a IV. výroku).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 413 a § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odůvodnil nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů dlužnici jednak tím, že za trvání oddlužení splatila jen 26,86 % z objemu zjištěných pohledávek, jednak tím, že dlužnici vznikl po schválení oddlužení nový závazek (dluh) vůči České republice – Úřadu práce České republiky (dále jen „stát“) na vykonatelné pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 117.600 Kč, který je po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů, a na němž dlužnice ničeho neuhradila.

[3] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. července 2017, č. j. KSOS 39 INS XY, 2 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.

[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 414 a § 415 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

[5] Při slyšení dne 14. prosince 2016 insolvenční soud zjistil, že platebním rozkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. října 2014, který nabyl právní moci dne 8. listopadu 2014 a stal se vykonatelným, byla dlužnice zavázána zaplatit státu z titulu bezdůvodného obohacení částku 117.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % za dobu od 2. září 2014 do zaplacení. Za trvání oddlužení byl výkon tohoto rozhodnutí nařízen, nikoli však realizován. Dlužnice insolvenční správkyni o tomto nově vzniklém dluhu neinformovala.

[6] Dlužnice tvrdí dostatečné údaje o tom, že míra uspokojení nezajištěných závazků se snížila pod 30 % z objektivních zdravotních důvodů a proto, že pečovala o nemocnou matku, což lze tolerovat. Zásadně ale nelze přijmout skutečnost, že dlužnice se na sociálních dávkách bezdůvodně obohatila o částku 117.600 Kč, ani akceptovat vysvětlení, že se tak stalo pro zdravotní stav a vlivem psychického rozpoložení po úmrtí matky. Závazek, který vznikl dlužnici po schválení oddlužení zaviněným jednáním, a který je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, pak brání osvobození od placení zbytku dluhů.

[7] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně „má být vyřešena jinak“, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud (v rozsahu výroku o nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů) zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[8] Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:

1/ Je pracovní neschopnost způsobená zhoršeným psychickým stavem v důsledku úmrtí blízké osoby zaviněným jednáním ve smyslu ustanovení § 415 a § 418 písm. c/ insolvenčního zákona?

2/ Je vznik nového dluhu dlužníka v průběhu oddlužení vždy a za každých okolností podstatným porušením povinnosti, pro něž může být dlužníku zrušeno schválené oddlužení dle § 418 odst. 1 „písm. a/“ (zřejmě míněno písm. c/) insolvenčního zákona?

[9] V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že:

1/ nezohlednil, že 30% míry uspokojení nezajištěných věřitelů nedosáhla z objektivních důvodů,

2/ nevypořádal se s otázkou, zda vznik každého nového dluhu „bez výjimky“ je „v tomto konkrétním případě“ porušením povinnosti dlužnice ve smyslu ustanovení § 412 insolvenčního zákona.

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[11] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na posouzení položených otázek napadené rozhodnutí nespočívá a co do důvodů, pro které odvolací soud nevyhověl podanému odvolání, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[12] K otázce ad 1/.

Potud dovolání polemizuje se závěrem, který napadené rozhodnutí neobsahuje. Odvolací soud naopak (oproti insolvenčnímu soudu) uznal, že důvody, pro které dlužnice nedosáhla 30% míry uspokojení nezajištěných věřitelů (objektivní zdravotní důvody a péče o nemocnou matku) jsou tolerovatelné (srov. reprodukce napadeného rozhodnutí v odstavci [6]).

[13] K otázce ad 2/.

Napadené rozhodnutí nespočívá ani na závěru řešitelném odpovědí na druhou z položených otázek. Odvolací soud totiž neformuloval závěr, že vznik nového dluhu dlužníka v průběhu oddlužení je „vždy a za každých okolností“ podstatným porušením povinností, pro něž může být dlužníku zrušeno schválené oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Pouze přitakal závěru insolvenčního soudu, že konkrétně označený dluh dlužnice (vůči státu), který je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, vznikl jako nový zaviněným jednáním dlužnice, bránícím jejímu osvobození od placení zbytku dluhů. Odpovídat na takto položenou otázku proto nemá význam.

[14] Jinak (v otázce, zda je možné nepřiznat dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení) je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou především usnesením ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněným pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2017, sen. zn. 29 NSČR 54/2017, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že jsou-li naplněny podmínky ustanovení § 418 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, je povinností insolvenčního soudu rozhodnout o zrušení oddlužení a prohlásit konkurs na majetek dlužníka, přičemž není podstatné, zda by v případě pokračování oddlužení nezajištění věřitelé dlužníka obdrželi alespoň 30 % zjištěných pohledávek [ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 17. října 2017, sp. zn. IV. ÚS 2127/17, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu. Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2019

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru