Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Nd 419/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaPodjatost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.ND.419.2020.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 o. s. ř.

§ 16 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Nd 419/2020-527

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) Římskokatolické farnosti - děkanství u kostela sv. Mikuláše, České Budějovice 1, se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 71/4, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 650 50 410, zastoupeného JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Za Hřištěm 1141/2, PSČ 370 10, b) České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, proti žalovanému F. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Šafkou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 19/2339, PSČ 150 00, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 82/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. března 2020, č. j. 19 Co 156/2017-437, o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:

Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 2380/2020.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný podal (podáním datovaným 9. června 2020) dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 2380/2020.

[2] Podáním ze dne 17. srpna 2020 (č. l. 467-477) namítl dovolatel podjatost soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 28 Mgr. Petra Krause (dále jen „P. K.“) a Mgr. Zdeňka Sajdla (dále jen „Z. S.“), kteří mají (společně se soudcem JUDr. Michaelem Pažitným, Ph.D.) rozhodovat o jeho dovolání ve výše označené věci.

[3] Dovolatel poukazuje na skutečnost, že P. K. a Z. S. byli v projednávané věci členy senátu Nejvyššího soudu, který rozsudkem ze dne 1. října 2018, sp. zn. 28 Cdo 1211/2018, zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižšího stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentuje tím, že v předchozím dovolacím řízení P. K. a Z. S. posoudili otázku jeho dobré víry odlišně od soudů nižšího stupně, aniž by pro svůj závěr měli dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních. Následně vyjadřuje obavu, zda P. K. a Z. S. budou schopni své pochybení napravit a zda bude zachováno jeho právo na spravedlivý proces.

[4] P. K. a Z. S. ve vyjádřeních k námitce podjatosti (ze dne 26. srpna 2020 a 1. září 2020) shodně uvedli, že k účastníkům, k jejich zástupcům ani k projednávané věci nemají žádný vztah, ani nemají žádný zájem na výsledku sporu. Důvod spočívající v tom, že rozhodovali ve věci sp. zn. 28 Cdo 1211/2018, nemají za způsobilý k jejich vyloučení se zřetelem k ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

[5] Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[7] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[8] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že tvrzení dovolatele uvedené shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoliv „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti soudců P. K. a Z. S. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[9] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců. Důvod vyloučení založený na tom, že P. K. a Z. S. rozhodovali již v přechozím dovolacím řízení, vylučuje jako způsobilou námitku přímo dikce § 14 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).

[10] Příslušný senát Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené dovolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru