Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Nd 239/2018Usnesení NS ze dne 07.02.2019

HeslaPřikázání věci (delegace)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.ND.239.2018.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Nd 239/2018-77

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela ve věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, nám. Míru 137/9, PSČ 787 01, proti žalovanému České republice - Vězeňské službě České republiky, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, PSČ 140 00, o ochranu osobnosti, o 100 000 Kč a písemnou omluvu, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 224/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 224/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Okresního soudu v Jičíně dne 31. října 2017 se žalobce domáhá ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v postupu žalovaného při umístění žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Valdice.

Okresní soud v Jičíně navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Šumperku. Svůj návrh odůvodnil hospodárností řízení, neboť v obvodu tohoto soudu nyní pobývá (ve výkonu trestu) žalobce a v Šumperku má rovněž sídlo jeho soudem ustanovený zástupce. Žalobce s tímto návrhem souhlasí.

Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Jičíně, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik závažné a významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Okresním soudem v Jičíně uváděné důvody přitom Nejvyšší soud natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, neshledal.

Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013); na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalobce se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a místo jeho pobytu se v průběhu řízení může měnit v závislosti na jeho umístění v konkrétní věznici. Uvedené přitom platí tím spíše, je-li žalobce zastoupen, přičemž nelze také pominout, že v řízení lze využít institut dožádání podle § 39 o. s. ř. a provést (případný) výslech žalobce u dožádaného soudu v blízkosti jeho bydliště (místa výkonu trestu). Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Šumperku nesouhlasí.

Nejvyšší soud proto věc Okresnímu soudu v Šumperku z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 2. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru