Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 96/2017Usnesení NS ze dne 25.06.2019

HeslaIncidenční spory
Přerušení řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.96.2017.1
Dotčené předpisy

§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSPH 60 INS XY

60 ICm XY

29 ICdo 96/2017-176

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužnice R. K., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice R. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), se mění takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. září 2016, č. j. 60 ICm XY, se mění tak, že řízení se nepřerušuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 5. září 2016, č. j. 60 ICm XY, kterým Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014.

Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu soudu, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 13. června 2014, sp. zn. Rsp 286/14, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014, je řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí ve věci. Konkrétně jde (má jít) o otázku aktivní legitimace žalobce, neboť původní insolvenční správce (IKT INSOLVENCE v. o. s.) popřel pohledávku z důvodu, že žalobce není věřitelem dlužnice, když pohledávku postoupil na společnost, které byla pohledávka přiznána právě rozhodčím nálezem sp. zn. Rsp 286/14. Dále odvolací soud uvedl, že soud by si mohl vyřešit otázku aktivní legitimace jako otázku předběžnou, avšak věc je komplikována tím, že usnesením ze dne 24. července 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, Obvodní soud pro Prahu 1 odložil vykonatelnost rozhodčího nálezu do právní moci rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Přiznává-li rozhodčí nález spornou pohledávku subjektu odlišnému od žalobce, je v zájmu hospodárnosti řízení vyčkat pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle dovolatele nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena otázka, „zda je insolvenční soud v rámci řízení o incidenční žalobě oprávněn přerušit toto řízení podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, pakliže se tato otázka týká zrušení rozhodčího nálezu, který určil vlastnictví vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení.“

Dovolatel namítá, že výsledek sporu o zrušení rozhodčího nálezu bez dalšího nemá (ani nemůže mít) význam pro rozhodnutí insolvenčního soudu o incidenční žalobě a přerušení řízení je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení). S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) [která jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu], dovolatel uvádí, že výsledek řízení o zrušení rozhodčího nálezu je závazný výlučně pro jeho účastníky, tedy žalobce a společnost LLAINFAIR CARRAINION CWNI DALIANNOL LTD. (dříve TROWMART LIMITED, nyní LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD.), nikoli pro dlužníka, insolvenčního správce či jiné subjekty insolvenčního řízení. Ani po pravomocném ukončení řízení o zrušení rozhodčího nálezu nemusí být postaveno najisto, kdo je majitelem pohledávky.

Dovolatel zdůrazňuje, že je-li insolvenčnímu správci umožněno (za splnění určitých podmínek) popírat i vykonatelné pohledávky, tím spíše není insolvenční správce vázán rozhodnutím o tom, komu přezkoumávaná přihlášená pohledávka náleží.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když odvolací soud se při výkladu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle nichž:

1/ Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Srov. např. důvody rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 107/2014“), včetně odkazu na rozsudek ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2011, pod číslem 169.

2/ Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěští odstavce 2 v § 109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle § 111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle § 109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Viz R 107/2014, včetně odkazu na důvody usnesení ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013.

Ze shora citovaných závěrů plyne, že ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.).

V poměrech dané věci (kdy dovolatel v postavení žalobce tvrdí, že mu svědčí vlastnické právo ke sporné pohledávce a u Obvodního soudu pro Prahu 1 podal žalobu proti společnosti LLAINFAIR CARAINION CWNI DALIANNOL LTD. o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. Rsp 286/14, vydaného dne 13. června 2014 rozhodcem Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., jehož vykonatelnost odložil obvodní soud do právní moci rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu a současně žalovaná tvrdí, že žalobce postoupil spornou pohledávku na společnost TROWMART LIMITED) považuje Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o vhodnosti přerušit řízení do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu za nepřiměřenou. Vyčkání výsledku řízení o zrušení rozhodčího nálezu není hospodárné již proto, že řízení o zrušení rozhodčího nálezu nenahrazuje meritorní projednání a rozhodnutí sporu a jeho předmětem je samotné řízení před rozhodcem. Z důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu, taxativně vymezených v § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, je zjevné, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 neposkytne odpověď na otázku, kdo je oprávněným věřitelem sporné pohledávky za dlužnicí.

Jelikož jsou splněny podmínky uvedené v § 243d písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení se nepřerušuje.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru