Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 75/2019Usnesení NS ze dne 25.02.2021

HeslaNeúčinnost právního úkonu (jednání)
Insolvence
Incidenční spory
Incidenční spory (odporové spory)
Incidenční spory (žaloba odpůrčí)
Odporovatelnost
Započtení pohledávky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.75.2019.1
Dotčené předpisy

§ 235 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSOS 34 INS 6150/2014

34 ICm 3988/2015

29 ICdo 75/2019-151

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčního správce dlužníka CCG a. s. "v likvidaci", zastoupeného JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Pardubicích, Jungmannova 881, PSČ 530 02, proti žalovanému International Aerospace Coatings Czech Republic a. s., se sídlem v Mošnově, Gen. Fajtla 371, PSČ 742 51, identifikační číslo osoby 28601084, zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Kofroňem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Lidická 66/43, PSČ 150 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 ICm 3988/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CCG a. s. "v likvidaci", se sídlem Mezinárodní letiště Ostrava - Mošnov 407, PSČ 742 51, identifikační číslo osoby 26822369, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6150/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2019, č. j. 34 ICm 3988/2015, 11 VSOL 404/2018-122 (KSOS 34 INS 6150/2014), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 19. ledna 2018, č. j. 34 ICm 3988/2015-76, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Zrůstek a partneři v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka CCG a. s. "v likvidaci") domáhal vůči žalovanému (International Aerospace Coatings Czech Republic a. s.) určení, že dohoda o započtení pohledávek ze dne 11. ledna 2012, uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, je vůči věřitelům dlužníka pro účely insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6150/2014 neúčinným právním úkonem (bod I. výroku).

[2] Zamítl žalobu, aby žalovaný vydal do majetkové podstaty dlužníka částku 19.326.669,62 Kč (bod II. výroku).

[3] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32.266,50 Kč (bod III. výroku).

2. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Otázkami souvisejícími s posouzením důvodnosti odpůrčí žaloby podle § 235 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jíž se insolvenční správce domáhá vyslovení neúčinnosti dohody o započtení uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 12/2015, uveřejněném pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm na dané téma formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:

[1] Započtení pohledávek nelze považovat za „nějaký jiný“ způsob či formu plnění dluhu; jde o způsob zániku nesplněného závazku, při němž naopak dvojí plnění odpadá (povinnost plnit zaniká) [srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněného pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Započtením se tak stranám zápočtu nedostává žádného plnění, natož takového plnění, které by mohlo být využitelné k (byť jen částečnému) uspokojení přihlášených pohledávek jiných věřitelů dlužníka; nelze však přehlédnout, že započtením dlužník „ztrácí“ majetek (pohledávku), který by mohl být využitelný ke shora zmíněnému účelu. Z povahy započtení přitom současně plyne, že jde vždy o úkon „ekvivalentní“ (vzájemné pohledávky zanikají jen v rozsahu, v němž se kryjí). Není-li započtení plněním dluhu, je zároveň pojmově vyloučeno, aby šlo o neúčinný právní úkon (právní jednání) podle § 240 insolvenčního zákona (tj. bez přiměřeného protiplnění).

[2] Vzhledem k odlišnostem v právní úpravě institutu započtení v insolvenčním zákoně (oproti úpravě obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) je nezbytné judikaturní výstupy, k nimž dospěla soudní praxe při posuzování odporovatelnosti a neúčinnosti započtení v konkursním právu, pro poměry té které věci vždy poměřovat úpravou, která v insolvenčním zákonu započtení (za určitých podmínek a nikoli v každé fázi insolvenčního řízení) připouští.

[3] Korektivem by zde měla být úvaha, že započtení nebude neúčinným právním úkonem (právním jednáním), kdyby se stejným výsledkem mohlo být provedeno i v průběhu insolvenčního řízení. Přitom i v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání se judikatura vyslovovala k neúčinnosti započtení vždy ve vazbě na (ne)účinnost smlouvy, z níž vzešla započítávaná pohledávka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4886/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2011, pod číslem 10, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 992/2007).

[4] Jinými slovy, na „neúčinnost“ započtení lze zásadně usuzovat jen na základě posouzení právního úkonu (právního jednání), z nějž vzešla pohledávka, kterou věřitel dlužníka, ohledně kterého je vedeno insolvenční řízení, použil k započtení, jako neúčinného. Jestliže žalobce odpůrčí žalobou neodporoval také tomuto úkonu (odporoval pouze zápočtu), nemůže být žaloba již z tohoto důvodu úspěšná.

5. K výše uvedeným závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil v celé řadě svých rozhodnutí. Za všechny srov. například usnesení ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 10/2019 (včetně judikatury v něm dále uvedené), nebo rozsudek ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 139/2017.

6. Právní posouzení věci odvolacím soudem (ústící v závěr o nedůvodnosti podané odpůrčí žaloby) výše uvedeným judikatorním závěrům nijak neodporuje. Odpověď na další dovolatelem položené otázky za dané situace (kdy je zřejmé, že dovolatel nemůže uspět s odpůrčí žalobou, jíž se domáhá „jen“ vyslovení neúčinnosti dohody o započtení, aniž by odporoval rovněž právnímu jednání, ze kterého vznikly pohledávky následně k započtení použité) považuje Nejvyšší soud za nadbytečné. I kdyby totiž byla dovolatelem uplatněná argumentace opodstatněná, nemohla by mít tato okolnost vliv na věcnou správnost dovoláním napadeného rozhodnutí.

7. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání Nejvyšší soud odmítl a žalobci tak vznikla povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. června 2019), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném v době, kdy byl úkon právní služby poskytnut, činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) částku 3.100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) činí částku 4.114 Kč.

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 25. 2. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru