Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 74/2015Rozsudek NS ze dne 31.08.2016

HeslaIncidenční spory
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.74.2015.1
Dotčené předpisy

§ 114b odst. 1 o. s. ř.

§ 153a odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

MSPH 60 INS 6477/2011

60 ICm 2735/2011

29 ICdo 74/2015

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti žalované UNITED RECYCLING s. r. o., se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 28 40 31 93, zastoupené JUDr. Evou Braunovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, o určení neexistence popřené pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm 2735/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice GRG Holding s. r. o., se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 27 07 19 87, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 6477/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2015, č. j. 60 ICm 2735/2011, 104 VSPH 484/2014-112 (MSPH 60 INS 6477/2011), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2015, č. j. 60 ICm 2735/2011, 104 VSPH 484/2014-112 (MSPH 60 INS 6477/2011) a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2014, č. j. 60 ICm 2735/2011-82, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2015, č. j. 60 ICm 2735/2011, 104 VSPH 484/2014-112 (MSPH 60 INS 6477/2011), k odvolání žalované (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 15. května 2014, č. j. 60 ICm 2735/2011-82, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalovaná (UNITED RECYCLING s. r. o.) nemá za dlužnicí (GRG Holding s. r. o.) pohledávku ve výši 15.650.000,- Kč.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 114b a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že v poměrech dané věci nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku.

Přitom zdůraznil, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dne 5. září 2011 pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, přičemž v kolonce 11 „další okolnosti“ uvedla, že na účet dlužnice postupně převedla částku 15.400.000,- Kč a za dlužníka provedla platbu ve prospěch příjemce (JK MACHINERY) částkou 250.000,- Kč. V situaci, kdy žalobkyně zpochybnila právní důvod pohledávky, poskytnutí finančních prostředků na půjčku a namítla případnou neplatnost půjčky (s odkazem na ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“), odvolací soud uzavřel, že „v daném případě námitky žalobkyně vyžadovaly s ohledem na přesah tvrzení učiněných žalovanou věřitelkou v podané přihlášce, aby pro účely přípravy jednání se žalovaná k podané žalobě vyjádřila. Nečinnost žalované měla za následek, že nastala fikce uznání podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., a to bez ohledu na to, že žalovaná později po uplynutí zákonné lhůty vyjádření podala“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., namítajíc, že v řešení otázky, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy podle ustanovení § 114b o. s. ř., právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje ustálené praxi dovolacího soudu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9 ročník 2004, pod číslem 173).

Dovolatelka popisuje dosavadní průběh řízení a skutkový stav věci, přičemž akcentuje, že vzhledem k obsahu její přihlášky pohledávky za dlužnicí a k obsahu popěrného úkonu žalobkyně, jakož i vzhledem k reálné povaze smlouvy o půjčce nebyly splněny předpoklady pro vydání usnesení podle § 114b o. s. ř.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to ve výkladu ustanovení § 114b o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř., když v tomto směru právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje judikatuře Nejvyššího soudu.

Ta je ustálena na závěrech, podle kterých:

1) Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle ustanovení § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout.

Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle ustanovení § 114b o. s. ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že – ačkoli by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou − jsou tu takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto.

Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyloučeno.

K tomu srov. např. dovolatelkou zmíněné usnesení sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněném pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) Přihláškou nevykonatelné pohledávky (a obsahem žaloby o určení její pravosti) a popěrným úkonem insolvenčního správce by měla být procesní stanoviska stran incidenčního sporu konkretizovaná natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. naplněny zásadně nebudou. Neobsahuje-li popření pravosti pohledávky argumentaci, ze které insolvenční správce dovozuje své popření, lze – jako výjimku z pravidla – akceptovat i postup soudu prvního stupně zmiňovaným ustanovením upravený (srov. usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 ICdo 5/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2014, pod číslem 22).

V poměrech projednávané věci je přitom zjevné, že žalovaná přihlásila v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ve výši 15.650.000,- Kč, přičemž existenci této pohledávky dokládala výpisy z účtu a uznáním dluhu. Žalobkyně přihlášenou pohledávku žalované popřela co do pravosti a výše a jako důvod popření uvedla, že pohledávka nemá právní titul, že z předložených listin neplyne, že by částky odeslané z účtu žalované na účet dlužnice měly být plněním závazku k poskytnutí půjčky a že i v případě existence smlouvy o půjčce by šlo o neplatný právní úkon z důvodu rozporu s ustanovením § 196a obch. zák.

Shora označenými procesními úkony účastníků byla jejich procesní stanoviska konkretizovaná natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. naplněny nebyly.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2016

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru