Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 73/2019Usnesení NS ze dne 26.11.2020

HeslaInsolvenční správce
Smlouva o úvěru
Dokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.73.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSPH 61 INS 16348/2016

61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017

61 ICm 3317/2017

29 ICdo 73/2019-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právních věcech A) žalobce INSOL.UTION, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 24 84 73 81, jako odděleného insolvenčního správce dlužníka Velvana, a. s., zastoupeného Mgr. Ivo Menšíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, proti žalovanému ZIRKEL a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 37 44 91, zastoupenému Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na sklonku 368/9, PSČ 150 00, o popření pohledávky, B) žalobce Velvana, a. s., se sídlem ve Velvarech 732, PSČ 273 24, identifikační číslo osoby 25 07 94 50, proti žalovanému ZIRKEL a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 37 44 91, zastoupenému Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na sklonku 368/9, PSČ 150 00, o popření pohledávky, a C) žalobce ZIRKEL a. s., se sídlem v Praze 3, Roháčova 1666/94, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 37 44 91, zastoupeného Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Na sklonku 368/9, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) INSOL.UTION, v. o. s., se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 24 84 73 81, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka Velvana, a. s., zastoupenému Mgr. Ivo Menšíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 138/5, PSČ 128 00, a 2) Velvana, a. s., se sídlem ve Velvarech 732, PSČ 273 24, identifikační číslo osoby 25 07 94 50, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 ICm 3193/2017, KSPH 61 ICm 3255/2017, KSPH 61 ICm 3317/2017, jako incidenční spory v insolvenční věci dlužníka Velvana, a. s., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 16348/2016, o dovolání společnosti ZIRKEL a. s. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2019, č. j. 61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017, 61 ICm 3317/2017, 104 VSPH 842/2018-96 (KSPH 61 INS 16348/2016), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2018, č. j. 61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017, 61 ICm 3317/2017-50, ve znění usnesení ze dne 25. července 2018, č. j. 61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017, 61 ICm 3317/2017-69, rozhodl takto:

I. Určuje se, že pohledávka věřitele č. 58 ZIRKEL a. s. (dále jen „věřitel“) přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (Velvana, a. s.) přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 1, je po právu co do částky 1.819.296,38 Kč, jako pohledávka zajištěná.

II. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 1, není po právu co do částky 16.407.003,87 Kč.

III. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 2, je po právu co do částky 500.000,- Kč, jako pohledávka zajištěná.

IV. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 3, je po právu co do částky 3.573.584,09 Kč, jako pohledávka zajištěná.

V. Určuje se, že pohledávka věřitele přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. 61, a to jako dílčí pohledávka č. 3, není po právu co do částky 10.327.868,86 Kč.

Výrokem VI. dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků.

Insolvenční soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, podle něhož dlužník a věřitel uzavřeli dne 21. června 2011 (platně) smlouvu o úvěru ve výši 10 miliónů Kč; dlužník se shora uvedenou částku, kterou mu věřitel bezhotovostně poskytl, zavázal splatit ve sjednaných termínech, včetně úroků; pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu. Jistinu pohledávky ze smlouvy o úvěru (ve výši 10 miliónů Kč) věřiteli uhradila společnost BEDALIEL, SE (dále jen „společnost B“) na základě dohody o vypořádání pohledávek ze dne 25. března 2013 (dále jen „dohoda o vypořádání“), uzavřené mezi dlužníkem, věřitelem a společností B; dluh zanikl ve shora uvedeném rozsahu dne 27. listopadu 2012.

Za tohoto stavu insolvenční soud (mimo jiné) neshledal po právu: a) přihlášenou dílčí pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o úvěru v rozsahu částky 16.407.003,87 Kč, sestávající z jistiny úvěru (10 miliónů Kč) a příslušenství ˗ úroků a úroků z prodlení požadovaných za dobu po zaplacení jistiny (6.407.003,87 Kč), a b) přihlášenou dílčí pohledávku č. 3 z titulu smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru za dobu po zaplacení jistiny (10.327.868,86 Kč).

Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele rozsudkem ze dne 28. ledna 2019, č. j. 61 ICm 3193/2017, 61 ICm 3255/2017, 61 ICm 3317/2017, 104 VSPH 842/2018-96 (KSPH 61 INS 16348/2016), [mimo jiné] potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavých výrocích ve věci samé (tj. ve výrocích II. a V.).

Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry insolvenčního soudu ohledně platnosti smlouvy o úvěru a dohody o vypořádání, včetně toho, že dluh ze smlouvy o úvěru zanikl v rozsahu jistiny ve výši 10 miliónů Kč dne 27. listopadu 2012.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal věřitel dovolání, která má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č, 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky, zda je soud oprávněn při svém rozhodování (vycházet) ze skutečností, které v rámci soudního řízení nebyly ani jedním z účastníků řízení tvrzeny a dokazovány; zmíněnou otázku odvolací soud (podle názoru dovolatele) vyřešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, respektive tato otázka nebyla dosud (vzhledem k zvláštním skutkovým okolnostem věci) Nejvyšším soudem zodpovězena.

Dovolatel rekapituluje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů dospěly k závěru o zaplacení jistiny pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 10.000.000,- Kč, aniž by: a) dlužník či insolvenční správce dlužníka takovou skutečnost tvrdili a prokázali, b) soudy nižších stupňů provedly k takové skutečnosti dokazování a c) vyšly takové skutečnosti v řízení najevo jinak.

Takový postup ˗ pokračuje dovolatel ˗ porušuje právo účastníků na rovnost v řízení, odporuje zákonu (zásadě projednací) i judikatuře Nejvyššího soudu ˗ „rozhodnutí“ ze dne 3. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2006, pod číslem 15).

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání věřitele, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že ̶ jak je zřejmé z obsahu spisu ̶ insolvenční soud provedl v řízení důkaz listinami, včetně dohody o vypořádání, u jednání dne 26. dubna 2018 (viz č. l. 86 spisu sp. zn. 61 ICm 3255/2017); přitom zmíněnou dohodu o vypořádání předložil k důkazu sám dovolatel. Dovolatelem formulovaný důvod přípustnosti dovolání (včetně vymezení dovolacího důvodu) je tak založený na argumentaci, která je ve zjevném rozporu s obsahem spisu.

Za tohoto stavu je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu nejen se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1014/2003, nýbrž i s další judikaturou Nejvyššího soudu konkretizovanou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2020, sp. zn. 22 Cdo 2082/2020.

Samotná skutečnost, že dlužník a oddělený insolvenční správce dlužníka nezaložili své procesní stanovisko v řízení na tvrzení o zániku pohledávky ze smlouvy o úvěru, je pro posouzení přípustnosti dovolání nevýznamná, když skutková zjištění, na jejichž základě dospěly soudy nižších stupňů k závěru o zániku pohledávky ze smlouvy o úvěru, mají původ v dokazování, jež insolvenční soud provedl k návrhu samotného dovolatele.

Jinými slovy, navrhl-li dovolatel, aby insolvenční soud provedl důkaz dohodou o vypořádání, nemůže následně zpochybnit skutková zjištění, která z tohoto důkazu insolvenční soud učinil, jen za použití argumentu, podle něhož dlužník a oddělený insolvenční správce dané skutečnosti netvrdili.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru