Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 61/2020Usnesení NS ze dne 19.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
pohledávka
Incidenční spory (vylučovací žaloba)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.61.2020.1
Dotčené předpisy

§ 225 IZ.

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2853/20


přidejte vlastní popisek

KSPH 61 INS XY

75 ICm XY

29 ICdo 61/2020-141

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Jiřímu Ostravskému, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H., zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 61 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 25. června 2019, č. j. KSPH 75 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. B.) domáhal vůči žalovanému (Mgr. Jiřímu Ostravskému, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. H.) toho, aby z majetkové podstaty dlužníka vyloučil pohledávku vůči žalobci ve výši 6.760.000 Kč, z titulu nezaplacení 2/3 nejvyššího podání vydražené nemovitosti v exekučním řízení (bod I. výroku).

2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů řízení částku 16.456 Kč (bod II. výroku).

[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2019, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 61 INS XY):

1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).

2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, respektive argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu na téma aktivní věcné legitimace k podání vylučovací žaloby.

[5] Již v poměrech vylučovací žaloby upravené ustanovením § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006 [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], vysvětlil, že úpadcův dlužník není osobou, jež by se mohla vylučovací žalobou úspěšně domoci vyloučení pohledávky, kterou vůči ní úpadce uplatňuje, ze soupisu konkursní podstaty úpadce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud (opět v konkursních poměrech) přihlásil např. též v usnesení ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1367/2006. V usnesení ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 4461/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročník 2010, pod číslem 170, k tomu Nejvyšší soud dále vysvětlil (a v usnesení ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 3367/2008, zopakoval), že soupis pohledávky úpadce za jeho dlužníkem do konkursní podstaty úpadce sám o sobě neosvědčuje existenci takové pohledávky (její pravost, opodstatněnost). Úpadcův dlužník má možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

[6] V poměrech vylučovací žaloby upravené v ustanovení § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se Nejvyšší soud k závěrům shrnutým v předchozím odstavci přihlásil v rozsudku ze dne 20. prosince 2017, sp. zn. 29 Cdo 5617/2015, a v usnesení ze dne 10. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 213/2020.

[7] V rozsudku ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 142/2018, pak Nejvyšší soud ozřejmil, že soupis pohledávky dlužníka za žalobcem do majetkové podstaty dlužníka se týká právní sféry žalobce, takže není důvod vylučovací žalobu podanou podle § 225 insolvenčního zákona odmítnout (jako podanou neoprávněnou osobou) podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. Tamtéž nicméně dodal, že řečené nemá vliv na závěr o nedůvodnosti vylučovací žaloby, jelikož samotné popření existence pohledávky (žalobcem) je z hlediska oprávněnosti soupisu pohledávky do majetkové podstaty nevýznamné. Je-li totiž insolvenční správce reprezentující majetkovou podstatu dlužníka přesvědčen, že dlužník (coby věřitel) má vůči třetí osobě pohledávku, je tím dán i důvod pro soupis pohledávky do majetkové podstaty. Případné posouzení, zda pohledávka (co do základu, respektive výše uvedené v soupisu) vskutku existuje, je vyhrazeno (až) případnému sporu, ve kterém se bude insolvenční správce dlužníka domáhat po takovém dlužníkově dlužníku jejího zaplacení.

[8] Se závěry shrnutými v odstavcích [5] až [7] je napadené rozhodnutí v souladu.

[9] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. dubna 2020) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 16. dubna 2020. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce.

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 19. srpna 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru