Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 51/2015Usnesení NS ze dne 31.07.2017

HeslaIncidenční spory
Insolvence
Směnky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.51.2015.1
Dotčené předpisy

§ 199 odst. 2 IZ.

§ 174 odst. 2 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSPH 35 INS XY

65 ICm XY

29 ICdo 51/2015-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, se sídlem v Praze 10, Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužníka V. l., zastoupené Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, proti žalované České spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené Mgr. Martinem Hejným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 ICmXY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka V. l., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 65 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 35 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 19. června 2014, č. j. 65 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, jako insolvenční správkyně dlužníka V. l.) domáhala vůči žalované (České spořitelně, a. s.) určení, že nezajištěná vykonatelná pohledávka přihlášená žalovanou do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 35 INS XY ve výši 4.000.000 Kč s příslušenstvím ve výši 948.882,80 Kč není po právu (bod I. výroku). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 19. září 2013, č. j. KSPH 35 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalobkyni.

2/ Žalovaná přihlásila (přihláškou ze dne 15. října 2013, ve znění částečného zpětvzetí ze dne 20. listopadu 2013) do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku (z titulu směnky vlastní, vystavené dlužníkem dne 19. června 2002, znějící na směnečný peníz 47.557.329 Kč, se splatností dne 3. února 2011 – dále též jen „sporná směnka“) v celkové výši 4.948.882,80 Kč, přiznanou směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2011, č. j. 30 Cm 138/2011-10, který nabyl právní moci 18. ledna 2012 (dále též jen „sporná pohledávka“).

3/ Žalovaná v přihlášce dále uvedla, že sporná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, přičemž zajišťovala úvěr poskytnutý dlužníkovi na základě smlouvy o úvěrové lince č. 507/02/LCD ze dne 19. června 2002.

4/ Žalobkyně při přezkumném jednání konaném dne 2. prosince 2013 popřela pravost sporné pohledávky s tím, že žalovaná neosvědčila vznik pohledávky a nedoložila listiny, na základě kterých vyplnila blankosměnku.

Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 199 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – uzavřel, že věřitel přihlašující do insolvenčního řízení pohledávku ze směnky není povinen (stejně jako v běžném sporu o zaplacení směnky) tvrdit, příp. prokazovat ani důvod vzniku směnečného závazku (kauzu směnky), ani okolnost, že šlo původně o blankosměnku a že tato listina byla vyplněna v souladu s uděleným vyplňovacím právem. Existenci přihlášené pohledávky věřitel prokáže již tím, že předloží originál směnky, z níž vyvozuje uplatněnou pohledávku.

V situaci, kdy žalobkyně při přezkumném jednání neuplatnila (v intencích ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona) jako důvod popření pravosti žalovanou přihlášené pohledávky žádné kauzální námitky a ani netvrdila, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovací dohodou, insolvenční soud nijak nepochybil, jestliže žalobu o popření pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky zamítl jako nedůvodnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, jíž se dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud nezabýval, a sice zda „důvodem vzniku pohledávky ze zajišťovací směnky (nikoliv směnky platební) je nejen existence směnky samotné, nýbrž i důvod jejího vystavení, tj. vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se vzniku pohledávky (pohledávek), jež směnka zajišťuje“.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého věřitel, který přihlašuje pohledávku ze směnky, nenese břemeno tvrzení a důkazní břemeno také ohledně důvodu (kauzy) směnky a „souladu výše směnečného peníze s výší zajišťované pohledávky“. Takový závěr je – s ohledem na situaci, v níž se nachází dlužník – zcela nelogický a jeho prosazení by vedlo de facto k tomu, že insolvenčnímu správci by byl znemožněn řádný přezkum přihlášených pohledávek.

Z uvedených důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a žalobě vyhověl.

Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako „vadné a nepřípustné“, případně zamítnout, majíc rozsudek odvolacího soudu za věcně správný.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelkou zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

V soudní praxi především není pochyb o tom, že důvodem vzniku přihlašované pohledávky (srov. § 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, jakož i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 153/97, uveřejněného pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, které – ač přijaté při výkladu ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – se v tomto směru uplatní i v poměrech založených insolvenčním zákonem).

Nejvyšší soud také již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. rozsudky ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit (k možnosti uplatnit u přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněný pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Judikatura Nejvyššího soudu je konečně rovněž ustálena v závěru, podle kterého majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 7, ročníku 2001, pod číslem 97, k jehož závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 274/2009, jakož i v usnesení ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 629/2010.

Právní posouzení věci odvolacím soudem výše uvedené judikatorní závěry (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani v nyní projednávané věci) plně respektuje.

Ani Nejvyšší soud nemá (se zřetelem k výše řečenému) žádné pochybnosti o tom, že uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky (k možnosti případného souběžného uplatnění pohledávky zajištěné směnkou i pohledávky ze zajišťovací směnky srov. závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007), nemusí přihláška pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

Soudy nižších stupňů proto nijak nepochybily, jestliže výhrady žalobkyně, podle nichž žalovaná v projednávané věci měla v přihlášce pohledávky vylíčit okolnosti, za nichž byla sporná směnka vystavena (zejména tvrdit důvod vystavení směnky) a dále doložit, že údaj směnečného peníze, který byl do blankosměnky doplněn, odpovídá skutečné výši směnkou zajištěné pohledávky, nepovažovaly za námitku, jejímž prostřednictvím lze přihlášenou vykonatelnou směnečnou pohledávku účinně popřít.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s ustanovením § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2017

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru