Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 23/2012Usnesení NS ze dne 03.07.2013

HeslaPodjatost
Přikázání věci (delegace)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.ICDO.23.2012.1
Dotčené předpisy

§ 14 o. s. ř.

§ 12 o. s. ř.

§ 16 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

MSPH 94 INS 3902/2010

94 ICm 2463/2011

29 ICdo 23/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. H. H., jako insolvenční správkyně dlužníka PALCOR CZECH s. r. o., identifikační číslo osoby 27615812, proti žalovanému 2R Holding s. r. o., se sídlem v Praze 10 - Hostivaři, Weilova 1451/2g, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 27274276, zastoupenému Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Classic 7 Business Park, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, za účasti UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64948242, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Ivo Jandou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 850/8, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 ICm 2463/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PALCOR CZECH s. r. o., se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Krkonošská 1511/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27615812, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 3902/2010, o návrhu žalovaného na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze a na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jindřich Havlovec, JUDr. Michal Kubín, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph. D., JUDr. Luboš Dörfl, JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, a JUDr. Jaroslav Bureš nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 94 ICm 2463/2011, 103 VSPH 157/2012 (MSPH 94 INS 3902/2010).

II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 ICm 2463/2011, 103 VSPH 157/2012 (MSPH 94 INS 3902/2010) se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

Odůvodnění:

Žalobkyně (insolvenční správkyně dlužníka PALCOR CZECH s. r. o.) se odpůrčí žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) domáhala vůči žalovanému (2R Holding s. r. o.), za účasti UniCredit Bank Czech Republic, a. s., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně určení neúčinnosti označené kupní smlouvy vůči věřitelům a majetkové podstatě dlužníka.

V průběhu řízení před insolvenčním soudem namítl žalovaný podjatost soudce JUDr. Pavla Janouta, povolaného věc projednat a rozhodnout (č. l. 34-39). Poté, co byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce JUDr. Janouta (je vedena pod sen. zn. 103 VSPH 157/2012), vznesl žalovaný námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, coby soudce senátu příslušného rozhodnout o námitce podjatosti soudce JUDr. Janouta (č. l. 48-55). Námitku odůvodňuje tím, že je důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše, jelikož:

1/ Manželka JUDr. Bureše je členkou dozorčí rady a ředitelkou právní divize vedlejšího účastníka.

2/ JUDr. Bureš je v blízkém pracovním a přátelském vztahu k Mgr. Petru Kuhnovi, MBA, partneru advokátní kanceláře White & Case, která zastupuje vedlejšího účastníka v této věci. Na tento „vztah“ usuzuje žalobce z toho, že jmenovaní jsou (nebo v minulosti byli) společně:

- členy pracovní skupiny, která připravila návrh insolvenčního zákona a členy „stálé skupiny Ministerstva spravedlnosti pro insolvenční právo“;

- spoluautory připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu;

- lektory seminářů o insolvenčním právu.

Z toho, že je dán (žalobcem tvrzený) důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše, žalobce dále usuzuje, že je důvod pochybovat o nepodjatosti všech ostatních členů příslušného senátu a z toho, že JUDr. Bureš je (v době uplatnění námitky byl) místopředsedou Vrchního soudu v Praze pro insolvenční a civilní úsek, žalobce dovozuje, že je důvod pochybovat o nepodjatosti všech ostatních soudců oněch úseků.

Proto žalobce požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Jaroslav Bureš a další soudci Vrchního soudu v Praze zařazení do senátů působících na úseku civilního a insolvenčního soudnictví jsou vyloučeni z projednávání této věci.

Současně žalobce navrhuje, aby vzhledem k tomu, že pravidla pro přidělování věcí jednotlivým soudcům Vrchního soudu v Praze transparentně nestanoví, který soudce má nahradit vyloučené soudce v případě rozhodování o námitce podjatosti, Nejvyšší soud věc z důvodu vhodnosti přikázal k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze se vyjádřili JUDr. Jindřich Havlovec (soudce zpravodaj ve věci sen. zn. 103 VSPH 157/2012), JUDr. Michal Kubín a Mgr. Ivana Mlejnková (č. l. 70) [s tím, že nemají žádný poměr k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům], JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph. D. a JUDr. Luboš Dörfl (č. l. 71), JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein a Mgr. Tomáš Braun (č. l. 72) [s tím, že účastníky řízení ani jejich zástupce osobně neznají, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti].

Vyjádřil se rovněž JUDr. Jaroslav Bureš (č. l. 70), s tím, že skutečnosti uváděné v námitce podjatosti (že jeho manželka je ředitelkou právní divize vedlejšího účastníka a že Mgr. Petra Kuhna zná ze společných přednášek), jsou pravdivé a že k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům nemá vztah.

Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Dle ustanovení § 14 o. s. ř., jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

Nejvyšší soud je ve smyslu § 12 odst. 3 o. s. ř. soudem, jenž je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Vrchnímu soudu v Olomouci). Ve smyslu § 16 odst. 1 o. s. ř. je i soudem nadřízeným Vrchnímu soudu v Praze (pro účely rozhodnutí o námitce podjatosti soudců onoho soudu).

1/ K námitce podjatosti.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.

Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud především uzavírá, že i kdyby na základě žalobcových tvrzení byl důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše, tato skutečnost není důvodem pro vyloučení dalších soudců senátu, v němž zasedá nebo dokonce pro vyloučení ostatních soudců civilního a insolvenčního úseku soudu, u kterého působí. V žádném případě není důvod pochybovat o nepodjatosti soudců jen proto, že případně vyloučený soudce je funkcionářem takového soudu (jeho předsedou nebo místopředsedou).

Ve vztahu k těmto dalším soudcům tedy důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci zjevně dán není.

A konečně Nejvyšší soud uvádí, že se zřetelem ke skutečnostem shrnutým výše (jak se podávají i ze spisu) neshledává na základě žalobcových tvrzení ani důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše. V žádném případě nelze takový důvod spatřovat v tom, že v rámci literární či přednáškové činnosti a v rámci působení ve stálé expertní pracovní skupině pro insolvenční právo ustanovené při Ministerstvu spravedlnosti se JUDr. Bureš setkává s Mgr. Kuhnem (coby advokátem působícím ve stejné advokátní kanceláři, jako zástupce vedlejšího účastníka). Stejně tak nespatřuje Nejvyšší soud takový důvod v tom, že manželka JUDr. Bureše je ředitelkou právní divize a členkou dozorčí rady vedlejšího účastníka.

2/ K přikázání věci jinému soudu.

Předpoklady pro přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti rovněž nejsou dány.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V situaci, kdy návrh na přikázání věci vycházel z předpokladu, že většina soudců Vrchního soudu v Praze bude vyloučena z projednávání a rozhodování označené věci, je závěr, že důvody pro vyloučení těchto soudců dány nejsou, současně pokladem pro závěr, že nejsou dány ani důvody pro přikázání věci jinému soudu.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. července 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru