Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 19/2019Usnesení NS ze dne 02.09.2020

HeslaIncidenční spory (odporové spory)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.19.2019.1
Dotčené předpisy

§ 160 odst. 4 IZ.

§ 192 odst. 3 IZ.

§ 410 odst. 5 IZ. ve znění do 31.05.2019


přidejte vlastní popisek

KSHK 41 INS XY

41 ICm XY

29 ICdo 19/2019-70

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně V. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, proti žalovanému Normální půjčka, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Chotěšovská 680/1, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 01918214, zastoupenému Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY), takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY), a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2018, č. j. 41 ICm XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 12. října 2018, č. j. 41 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Odmítl žalobu, kterou se žalobkyně (V. K.) domáhala vůči žalovanému (Normální půjčka, s. r. o.) určení, že (její) popření pohledávky žalovaného je po právu [bod I. výroku].

2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (bod II. výroku).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že žalobkyně (insolvenční dlužnice) není k podání žaloby oprávněna, jelikož jí náleží popěrné právo pouze ve vztahu k nezajištěným pohledávkám (a v dané věci je popírána zajištěná vykonatelná pohledávka žalovaného).

[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY):

1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).

2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).

[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/, § 160, § 192, § 199 a § 410 insolvenčního zákona – po přezkoumání napadeného rozhodnutí, přitakal správnosti jeho závěrů.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí odporuje závazným závěrům rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ze dne 21. dubna 2016, ve věci Radlingerovi proti FINWAY a. s., C-377/14, přijatým k výkladu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[6] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka namítá, že ji nelze omezit v popěrném právu způsobem, jakým tak na základě ustanovení § 410 odst. 5 insolvenčního zákona učinily soudy v této věci.

[7] Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, poukazuje na to, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sen. zn. 29 ICdo 26/2015 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]

[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[9] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s později (po podání dovolání) přijatou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

[10] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[11] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[12] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující zjištění (z nichž vyšly oba soudy):

1/ Usnesením ze dne 9. listopadu 2017, č. j. KSHK 41 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (žalobkyně) a povolil jí oddlužení.

2/ Usnesením ze dne 7. května 2018, č. j. KSHK 41 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu obsaženou v podání insolvenčního správce ze dne 5. ledna 2018 (B-1), a schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

3/ Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení jako vykonatelnou pohledávku ve výši 604.178,93 Kč (350.000 Kč jako jistinu a 254.178,93 Kč jako příslušenství), zajištěnou exekutorským zástavním právem, kterou dlužnice popřela co do pravosti, výše i pořadí.

4/ Dlužnice podala dne 6. června 2018 žalobu o určení, že (její) popření pohledávky žalovaného je po právu.

[13] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:

§ 160

(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

(…)

(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.

(…)

§ 192

Popření přihlášených pohledávek

(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

(…)

(3) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

(…)

§ 410

(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202.

(2) Přezkoumání přihlášených pohledávek provede insolvenční správce tak, že v seznamu přihlášených pohledávek podle § 189 odst. 1 u každé z pohledávek výslovně uvede, zda ji on sám, dlužník nebo věřitel popírá nebo nepopírá, přičemž ke stanovisku dlužníka bude připojen i podpis dlužníka; stanovisko dlužníka zjistí insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož datum a místo konání sdělí dlužníkovi nejméně 7 dní předem. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí a poučí jej o dalším postupu. Poté insolvenční správce vypracuje zprávu o přezkumu; její součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena.

(…)

(5) Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

(…)

[14] Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice a do vydání napadeného usnesení nedoznala změn. K tomu budiž dodáno, že ustanovení § 410 odst. 5 věty první insolvenčního zákona má stejnou podobu jako ustanovení § 410 odst. 2 věty první insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017.

[15] Ústavní soud nálezem pléna ze dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/19, uveřejněným pod číslem 223/2019 Sb., shledal ustanovení § 410 odst. 2 věty první insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, v části vyjádřené slovem „nezajištěného“, rozporným s článkem 36 odst. 1 a článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s článkem 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

[16] Ústavní soud zkoumal souladnost úpravy obsažené v ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, v době, kdy se předmětné ustanovení ve sporné podobě již v insolvenčním zákoně nenacházelo. Nejprve bylo [s účinností od 1. července 2017, po novele provedené zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] ve struktuře předmětného ustanovení posunuto (vložením nových odstavců 2 až 4 se z něj stal odstavec 5). Posléze [s účinností od 1. června 2019, po novele provedené zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] doznalo změny potud, že v § 410 odst. 5 větě první bylo zrušeno slovo „nezajištěného“.

[17] Zjevně i s přihlédnutím k tomu, že ve spojení s přechodným ustanovením obsaženým v článku II části první zákona č. 31/2019 Sb. přichází ve dříve zahájených insolvenčních řízeních stále v úvahu aplikace § 410 odst. 2 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017), respektive aplikace § 410 odst. 5 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) [srov. bod 33. nálezu pléna], se Ústavní soud i tak vyslovil k ústavnosti předmětné úpravy ve znění účinném do 30. června 2017, dodávaje dále (srov. bod 57. nálezu pléna), že závěr o nesouladnosti s ústavním pořádkem se uplatní i pro ustanovení § 410 odst. 5 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019.

[18] Vzhledem k důvodům, pro které Ústavní soud pokládal za nezbytné vyslovit se k (ne)ústavnosti ustanovení insolvenčního zákona, které v době vydání nálezu pléna již neobsahovalo pasáž tuto neústavnost způsobující, je zjevné, že předmětný nález pléna má účinky obdobné těm, jež mají derogační nálezy Ústavního soudu.

[19] Judikatura Nejvyššího soudu k účinkům nálezu Ústavního soudu, který derogoval ustanovení zákona platné v době rozhodování odvolacího soudu, na dovolací řízení, je již ustálena a představuje ji rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2013, sp. zn. 31 Cdo 152/2010, uveřejněný pod číslem 47/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uveřejněné pod číslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[20] Tuto judikaturu lze obecně shrnout tak, že také Nejvyšší soud je povinen v dovolacím řízení přihlédnout k tomu, že ustanovení zákona, které při řešení věci použil odvolací soud, shledal Ústavní soud později neústavním. V judikatuře Ústavního soudu srov. dále např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09, uveřejněný pod číslem 244/2010 Sb.

[21] Pro tuto dovolací věc lze na výše uvedeném základě uzavřít, že v mezích věcného dovolacího přezkumu nelze nadále podmiňovat účinné uplatnění popěrného práva dlužníkem, jehož úpadek se řeší oddlužením, tím, že musí jít (v intencích § 410 odst. 5 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019) o pohledávku věřitele „nezajištěného“. Jen tak se lze vyhnout (i v dovolacím řízení) použití formálně platné právní normy způsobem, který by v konečném důsledku vedl k individuálnímu právnímu aktu neústavnosti.

[22] K závěrům formulovaným v odstavcích [15] až [21] výše srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 111/2018.

[23] V návaznosti na nález pléna Ústavního soudu z 2. července 2019 tedy právní posouzení věci soudy nižších stupňů nemůže obstát, stejně jako již neobstojí závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 26/2015 (na něž ve vyjádření poukazuje žalovaný). Ostatně (jak v replice k vyjádření žalovaného upozornila i dovolatelka), posledně označené usnesení Nejvyššího soudu zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 23. července 2019, sp. zn. III. ÚS 2589/17, právě v návaznosti na nález pléna Ústavního soudu z 2. července 2019.

[24] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí (přičemž obě rozhodnutí zrušil včetně závislých výroků o nákladech řízení) a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

[25] V další fázi řízení insolvenční soud nepřehlédne, že žalobní návrh (tzv. petit) nemůže (pro účely toho, o čem bude rozhodováno), zůstat v podobě požadavku na určení, že po právu je „popření“ žalobkyně. I tam, kde se popírá pravost, výše nebo pořadí přihlášené vykonatelné pohledávky, stále jde (má jít) o určení toho, zda po právu je (či není) „přihlášená pohledávka“, nebo o určení toho, „v jaké výši“ je (podle popírajícího) po právu „přihlášená pohledávka“, respektive o určení toho, „jaké pořadí“ má (podle popírajícího) přihlášená pohledávka (srov. § 193 až § 195 insolvenčního zákona). Vyjde-li po vyjasnění toho, čeho se žalobkyně podanou žalobou domáhá, najevo, že se vskutku domáhá též určení „pořadí“ pohledávky, pak insolvenční soud (ve vazbě na ustanovení § 160 odst. 4 insolvenčního zákona) nepřehlédne, že podle závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněném pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, platí, že spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení vyvolaný popěrným úkonem insolvenčního správce je vždy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek. Přitom podle § 410 odst. 5 věty první insolvenčního zákona (v rozhodném znění) má popření pohledávky dlužníkem za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru