Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 16/2019Usnesení NS ze dne 27.02.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.16.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSPH 64 INS XY

64 ICm 4XY

29 ICdo 16/2019-112

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci žalobkyně V. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, PSČ 118 00, proti žalovanému CASHDEBT EU s. r. o., se sídlem v Praze 8, Světova 523/1, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 01722522, zastoupenému Mgr. Ing. Stanislavem Polenou, advokátem, se sídlem v Praze, Hybernská 1009/24, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 64 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. K., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2018, č. j. 64 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 64 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 1. února 2018, č. j. 64 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Odmítl žalobu, jíž se žalobkyně (V. K.) domáhala určení, že pohledávka žalovaného (CASHDEBT EU s. r. o.) za žalobkyní ve výši 2 863 045,55 Kč, uplatněná v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky č. P6 jako pohledávka podmíněná, není po právu (bod I. výroku).

2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14 581 Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením:

1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).

2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (doručené insolvenčnímu soudu 22. října 2018), v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout pro vady.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje dostatečné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

V dané věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání uvedla, že „primárně rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného resp. procesního práva, kdy se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR a sekundárně (…) napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena“.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „soudní praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014).

Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného podle jeho obsahu) nepodávají, když dovolatelka v něm nevymezuje žádnou konkrétní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže (byť jen slovně) neoznačuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, popřípadě jež by přistupovala k řešení konkrétní (dovolatelkou vymezené a pro rozhodnutí ve věci významné) otázky rozdílně.

Při absenci vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, jíž by se měl Nejvyšší soud zabývat, pak ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř. nemohlo (v poměrech dané věci) dojít ani prostřednictvím argumentu dovolatelky, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena“.

V kontextu dovolacích tvrzení není Nejvyššímu soudu též známa žádná judikatura, od které by se mělo napadené rozhodnutí odchylovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (3. srpna 2018) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně dne 27. 2. 2020

JUDr. Helena Myšková

pověřená členka senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru