Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 140/2019Usnesení NS ze dne 25.02.2021

HeslaIncidenční spory
Žaloba
Smlouva kupní
Žaloba určovací
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.140.2019.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 IZ.

§ 15 IZ.

§ 16 odst. 1 IZ.

§ 160 odst. 1,4 IZ.

§ 289 odst. 3 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSPA 44 INS XY

44 ICm XY

29 ICdo 140/2019-60

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. L., bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) P. V., narozenému XY, bytem XY, a 2) L. Z., narozenému XY, bytem XY, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2019, č. j. 44 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPA 44 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. března 2017, č. j. 44 ICm XY, odmítl žalobu, kterou se žalobce (M. L., bývalý insolvenční správce dlužníka P. V.) domáhal vůči žalovaným [1) Mgr. Pavlu Burešovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka a 2) L. Z.] určení, že kupní smlouva ze dne 22. prosince 2015 o prodeji ve výroku specifikovaného spoluvlastnického podílu na nemovitostech (dále jen „podíl na nemovitostech“), uzavřená mezi prodávajícím (Mgr. Pavlem Burešem, jako insolvenčním správcem dlužníka) a kupujícím (L. Z.) je neplatná (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Insolvenční soud – cituje ustanovení § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 1, § 160 odst. 1 a 4 a § 289 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. V této souvislosti zdůraznil, že schůze věřitelů, která se konala bezprostředně po skončení přezkumného jednání dne 12. února 2015, odvolala žalobce z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem ustanovila prvního žalovaného; insolvenční soud toto usnesení schůze věřitelů potvrdil usnesením ze dne 13. února 2015. Jelikož žalobce podal žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy dne 12. února 2016, tj. v době, kdy již nebyl insolvenčním správcem dlužníka, ani účastníkem insolvenčního řízení či účastníkem právního vztahu založeného kupní smlouvou, odmítl insolvenční soud žalobu jako podanou neoprávněnou osobou.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. 44 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 44 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) předeslal, že insolvenční zákon neoznačuje subjekty, které mohou podat žalobu na určení neplatnosti smlouvy, jíž byl zpeněžen majetek z majetkové podstaty; z ustálené judikatury [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, „sp. zn. 29 Cdo 26/2013“ (správně sen. zn. 29 ICdo 26/2013)] však lze dovodit, že k podání takové žaloby je až do skončení insolvenčního řízení aktivně legitimován kterýkoli z účastníků insolvenčního řízení (věřitelé či dlužník) nebo účastník smlouvy, popř. v řízení nově ustanovený insolvenční správce.

Proto odvolací soud shledal rozhodnutí insolvenčního soudu věcně správným.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné k řešení otázek hmotného a procesního práva, které odvolací soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v dovolání konkretizovanou, respektive které dovolací dosud v daných souvislostech dosud neřešil.

Dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) především zpochybňuje závěr odvolacího soudu ohledně (ne)existence aktivní legitimace k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, který shledává rozporným se závěry, které formuloval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 29/2017. Přitom svou legitimaci k podání žalovy dovozuje především z toho, že uplatňuje v insolvenčním řízení právo „na část výtěžku zpeněžení“ (z titulu odměny insolvenčního správce)

Dále dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy, s tím, že: 1) absolutní neplatnost působí ze zákona, s účinky od počátku a proti všem, a 2) soud je povinen přihlížet k absolutní neplatnosti z úřední povinnosti. Současně poukazuje na okolnosti, za nichž byl schůzí věřitelů odvolán z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem byl ustanoven první žalovaný, konkretizuje důvody, na jejichž základě považuje prvního žalovaného za vyloučeného z výkonu funkce insolvenčního správce, a uzavírá, že postupem soudů nižších stupňů byla porušena jeho základní práva zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

Usnesením ze dne 21. června 2019, č. j. KSPA 44 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení [§ 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona]; následným usnesením ze dne 8. srpna 2019, č. j. KSPA 44 INS XY, zprostil prvního žalovaného funkce insolvenčního správce dlužníka.

V souladu s ustanovením § 159 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona pokračoval Nejvyšší soud v řízení, s tím, že ke dni skončení insolvenčního řízení se stal účastníkem incidenčního sporu místo insolvenčního správce dlužník.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné.

Již v průběhu odvolacího řízení totiž insolvenční soud usnesením ze dne 13. září 2018, č. j. KSPA 44 INS XY, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, s tím, že odměna insolvenčního správce činí (celkem) 82.491,- Kč a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce 1.715,33 Kč; z těchto částek připadá na odměnu a náhradu hotových výdajů žalobce 15.730,- Kč a 330,33 Kč, a na odměnu a náhradu hotových výdajů (původně) prvního žalovaného 66.761,- Kč a 1.385,- Kč. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. února 2019, č. j. KSPA 44 INS XY, 3 VSPH XY, usnesení insolvenčního soudu potvrdil. Dovolání žalobce proti posledně označenému usnesení odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. října 2020, sen. zn. 29 NSČR 53/2019, uzavíraje, že dovolatel (jako věřitel s pohledávkou za majetkovou podstatou) nepodal námitky proti konečné zprávě, pročež není osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o schválení konečné zprávy (§ 304 odst. 6 insolvenčního zákona, ve znění účinném v době vydání usnesení o schválení konečné zprávy a vydání dovoláním napadeného usnesení). Jinak řečeno, jako „insolvenčnímu správci“ přiznává ustanovení § 304 odst. 6 insolvenčního zákona bývalému (odvolanému, zproštěnému) insolvenčnímu správci dlužníka legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy jen v rozsahu výroků týkajících se (ne)schválení jeho odměny a výdajů. Ve zbývajícím rozsahu má bývalý insolvenční správce dlužníka právo odvolat se proti usnesení o schválení konečné zprávy za stejných podmínek jako jiní dlužníkovi věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou.

Konečně z důvodů rozvrhového usnesení insolvenčního soudu ze dne 22. března 2019, č. j. KSPA 44 INS XY, plyne, že pohledávka žalobce (odvolaného insolvenčního správce) z titulu odměny a náhrady hotových výdajů ve výši určené schválenou konečnou zprávou již byla uspokojena před rozvrhem.

Za tohoto stavu je nepochybné, že k datu vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (21. června 2019) již byla pohledávka žalobce z titulu odměny a náhrady hotových výdajů zcela uspokojena a žalobce tak (bez ohledu na to, zda původně vskutku měl věcnou legitimaci k podání žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy či nikoli) k uvedenému datu nositelem této legitimace nebyl. Z téhož důvodu se v poměrech dané věci již nemohou prosadit ani závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. 29 NSČR 29/2017.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 143 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2021

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru