Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 138/2018Usnesení NS ze dne 25.11.2020

HeslaIncidenční spory (odporové spory)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.138.2018.1
Dotčené předpisy

§ 199 IZ.


přidejte vlastní popisek

KSOL 10 INS XY

10 ICm XY

29 ICdo 138/2018-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Píštěkem, advokátem, se sídlem ve Šternberku, náměstí Svobody 1404/1, PSČ 785 01, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. května 2018, č. j. 10 ICm XY, 17 VSOL XY (KSOL 10 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 19. října 2017, č. j. 10 ICm XY, zamítl „návrh, aby bylo určeno“, že „popření pohledávek“ žalovaného (PROFI CREDIT Czech, a. s.) „č. 1., 1.1, 2., 2.1, a 3“ v insolvenčním řízení žalobkyně (dlužnice M. P.) „je po právu“ (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jednak argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jednak argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.

[4] Právní otázka, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, se týká zkoumání pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález v situaci, kdy smlouva o úvěru naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu. Potud dovolatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, uveřejněný pod číslem 21/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, uveřejněný pod číslem 226/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3852/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4015/2017.

[5] Právní otázky, jež považuje v rozhodování Nejvyššího soudu za dosud nevyřešené, formuluje dovolatelka následovně:

1/ Je soud oprávněn zkoumat zjevnou nespravedlnost úvěrové smlouvy v souvislosti se zkoumáním pravomoci rozhodce v řízení o žalobě, kterou dlužník uplatňuje své popření pohledávky proti věřiteli, který přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost je založena rozhodčím nálezem?

2/ Brání zákaz jiného právního posouzení přihlášené pohledávky podle § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zkoumání zjevné nespravedlnosti úvěrové smlouvy při zkoumání pravomoci rozhodce v řízení o žalobě, kterou dlužník uplatňuje své popření pohledávky proti věřiteli, který přihlásil vykonatelnou pohledávku, jejíž vykonatelnost je založena rozhodčím nálezem?

3/ Je při zkoumání pravomoci rozhodce ve vztahu ke kritériím zjevné nespravedlnosti úvěrové smlouvy rozhodné, zda byla pravomoc rozhodce založena rozhodčí doložkou obsaženou v úvěrové smlouvě (nebo úvěrových podmínkách) nebo zda byla pravomoc rozhodce založena rozhodčí smlouvou navázanou na úvěrovou smlouvu, která je formálně samostatnou smlouvou (na jiné listině)?

[6] Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

[7] Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.

[8] V rozsudku ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyložil, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání).

[9] V rozsudku ze dne 20. září 2018, sen. zn. 29 ICdo 93/2016, uveřejněném pod číslem 104/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud vysvětlil, že to, že rozhodčí soud skutečnost uplatněnou dlužníkem v rozhodčím řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodčího nálezu chybně vyhodnotil jako nepodstatnou v rovině právní nebo skutkové, včetně toho, že se mýlil v obsahu skutkových tvrzení, která dlužník tímto způsobem uplatnil, nezakládá právo insolvenčního správce nebo právo věřitele uplatnit stejnou skutečnost jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodčím nálezem; ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 a § 200 odst. 6 insolvenčního zákona jde stále o skutečnost, kterou dlužník uplatnil v rozhodčím řízení. Ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 2. dubna 2019, sp. zn. I ÚS 4058/18.

[10] Konečně v rozsudku ze dne 24. října 2018, sen. zn. 29 ICdo 72/2016, uveřejněném pod číslem 13/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyložil, že rozhodčí nález je listinou, která je způsobilá doložit v insolvenčním řízení vykonatelnost pohledávky věřitele (§ 177 věta druhá insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017).

[11] S výše formulovanými závěry, z nichž Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází, je napadené rozhodnutí v souladu. Judikatura, na kterou odkazuje žalobkyně, na projednávanou věc nedopadá (s podstatou popěrného režimu se míjí).

[12] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. listopadu 2018), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu v aktuálním znění) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalovanému částku 4.114 Kč.

[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru