Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 ICdo 129/2017Usnesení NS ze dne 22.08.2019

HeslaPoplatky soudní
Předběžné opatření
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.129.2017.1
Dotčené předpisy

§ 138 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

KSBR 45 INS XY

45 ICm XY

29 ICdo 129/2017-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) L. Š., narozené XY, a b) J. Š., narozeného XY, obou XY, , zastoupených Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem, se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 121/8, PSČ 690 02, proti žalovanému Mgr. Radovanu Indrovi, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníků M. Š. a H. Š., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, o návrhu žalobců na přiznání osvobození od soudních poplatků, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků M. Š., narozené XY a H. Š., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2017, č. j. 45 ICm XY, 11 VSOL XY (KSBR 45 INS XY), takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2017, č. j. 45 ICm XY, 11 VSOL XY (KSBR 45 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 5. září 2016 se žalobci (L. Š. a J. Š.) domáhali po žalovaném (Mgr. Radovanu Indrovi, jako insolvenčnímu správci dlužníků M. Š. a H. Š.) vyloučení ideální jedné poloviny specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporný majetek“) ze soupisu majetkové podstaty dlužníků.

Usnesením ze dne 9. září 2016, č. j. 45 ICm XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalobců ze dne 5. září 2016 na nařízení předběžného opatření, jímž by žalovanému bylo uloženo nenakládat se sporným majetkem a zdržet se jeho zpeněžení, a žalobcům uložil zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.

K odvolání žalobců (podání ze dne 15. září 2016) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. února 2017, č. j. 45 ICm XY, 11 VSOL XY (KSBR 45 INS XY), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že návrh žalobců na nařízení předběžného opatření odmítl.

Žalobci v odvolání požádali též o přiznání osvobození od soudních poplatků (viz bod IV. odvolání). K následnému podání ze dne 24. října 2016 označenému jako „Žádost o osvobození od soudních poplatků“ připojili prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

Usnesením ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 45 ICm XY, insolvenční soud zamítl návrh žalobců na osvobození od placení soudních poplatků ze dne 15. září 2016.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že u žalobců „nelze hovořit o objektivním nedostatku finančních prostředků a že jim jejich poměry dovolují platit soudní poplatky v tomto incidenčním sporu (zůstatek finančních prostředků na účtu, výše starobních důchodů)“. Příjem žalobců tvoří starobní důchody v celkové výši 22 821 Kč, žalobci již uhradili soudní poplatek 1 000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření a netvrdili skutečnosti, pro které by nemohli uhradit soudní poplatek 2 000 Kč za odvolání proti usnesení ze dne 9. září 2016, případně jiné soudní poplatky v tomto řízení.

Insolvenční soud - odkazuje na ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 225 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - dovodil, že návrh žalobců na nařízení předběžného opatření je zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva, stejně jako podání vylučovací žaloby, která byla žalovanému doručena 10 dnů před konáním dražby sporného majetku, na němž navíc vázne zástavní právo ve prospěch Hypoteční banky, a. s. a žalobci jej ani neužívají.

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud zdůraznil, že insolvenční soud rozhodoval o návrhu žalobců na osvobození od soudních poplatků „pouze v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření, neboť z odvolání doručeného soudu prvního stupně dne 27. září 2016 nic jiného nevyplývá“. Následně přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že žalobci nesplňují podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků „pro řízení o vydání předběžného opatření“, když jejich návrh na nařízení předběžného opatření je vzhledem k úpravě obsažené v § 225 odst. 4 insolvenčního zákona zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Insolvenční soud tedy již nemusel zkoumat majetkové poměry žalobců. Závěrem odvolací soud dodal, že žalobcům nic nebrání v podání návrhu na osvobození od soudních poplatků pro řízení o vylučovací žalobě.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání, jehož přípustnost (poměřováno obsahem) vymezují na základě ustanovení § 237 o. s. ř., tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, namítajíce, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatelé zpochybňují postup soudů při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. „v podobě poměrů účastníka a tzv. svévolného či zřejmě bezúspěšného uplatňování práva“. Odvolacímu soudu vytýkají, že nevycházel z jejich aktuálních majetkových poměrů a v této souvislosti odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 96/2014“, které je (stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu) veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a na nález Ústavního soudu ze dne 28. července 2014, sp. zn. I. ÚS 2557/13 [jde o nález uveřejněný pod číslem 145/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (který je dostupný též na webových stránkách Ústavního soudu)].

Dovolatelé uvádějí, že co do posouzení údajné zřejmé bezúspěšnosti vylučovací žaloby a návrhu na nařízení předběžného opatření jde o procesní otázku, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, stejně jako otázka, zda se žádost o osvobození od placení soudních poplatků podaná v rámci odvolání proti zamítavému rozhodnutí o nařízení předběžného opatření vztahuje pouze na předběžné opatření nebo na celé řízení. K posledně uvedenému namítají, že jejich žádost se vztahovala na celé řízení.

Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, respektive zamítl jako nedůvodné.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť v posouzení otázek, které dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu k řešení (týkajících se výkladu § 138 o. s. ř.), je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 138 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (odstavec 1). Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odstavec 2). Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování (odstavec 3).

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), nebo v R 96/2014 uzavřel, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

V usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 67/2014“), Nejvyšší soud dovodil, že účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska.

V dané věci je zásadní, že odvolací soud vyhodnotil návrh dovolatelů podaný podle § 138 o. s. ř jako návrh na osvobození od soudních poplatků (jen) pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, jenž dovolatelé učinili součástí žaloby ze dne 5. září 2016. Z tohoto pohledu posuzoval i podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Z obsahu podání dovolatelů (ze dne 15. září 2016, 24. října 2016) však neplyne, že by dovolatelé žádali o osvobození od soudních poplatků pro řízení o předběžném opatření, jak v dovolání přiléhavě namítají.

Skutečnost, že dovolatelé podali žádost o osvobození od soudních poplatků v jednom podání (společně) s odvoláním proti usnesení, jímž insolvenční soud zamítl jejich návrh na nařízení předběžného opatření, neznamená, že jejich žádost nelze vztáhnout na celé řízení o žalobě. Podstatné je, že sami dovolatelé žádost neomezili jen na některé úkony či část řízení. Proto nelze ani akceptovat argumentaci odvolacího soudu, že „soud prvního stupně o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodoval pouze v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření, neboť z odvolání doručeného soudu prvního stupně dne 27. září 2016 nic jiného nevyplývá“. Nadto, tento závěr odvolacího soudu z usnesení insolvenčního soudu nevyplývá (insolvenční soud naopak v důvodech usnesení činí závěr, že „žalobci netvrdili ani nedoložili takové skutečnosti, pro které by nemohli uhradit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, případně jiné soudní poplatky, které by měly být uhrazeny v tomto řízení“).

Jelikož se odvolací soud zabýval podmínkami pro osvobození od soudních poplatků jen pro poměry řízení o předběžném opatření, přičemž nerespektoval vůli dovolatelů projevenou v jejich žádosti, není jeho právní posouzení věci správné.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

V dalším řízení se odvolací soud bude zabývat tím, zda dovolatelé splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků pro řízení o vylučovací žalobě; zohlední přitom též závěry uvedené v R 99/2013, R 96/2014 a R 67/2014.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 8. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru