Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 831/2016Usnesení NS ze dne 31.07.2017

HeslaSměnečný a šekový platební rozkaz
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.831.2016.1
Dotčené předpisy

§ 175 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 831/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, identifikační číslo 1380699, zastoupeného Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12, PSČ 110 00, proti žalovanému P. V., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1556/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2010, č. j. 5 Cmo 140/2010-129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16.360 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 9. prosince 2009, č. j. 13 Cm 1556/2009-97, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. června 2009, č. j. 13 Cm 1556/2009-26, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 1.657.085 Kč s 6% úrokem od 2. července 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 5.523 Kč a náklady řízení.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných a odůvodněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom zdůraznil, že žalovaný v zákonné třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nenamítal, že podpisy na směnkách, jejichž zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, nejsou pravými podpisy žalovaného a soudy proto k těmto (později tvrzeným) skutečnostem nemohly v námitkovém řízení přihlížet, natož provádět žalovaným navrhované dokazování.

Za „nejasné“ měl odvolací soud rovněž námitky žalovaného týkající se případného doplňování předmětných směnečných listin. Jestliže by sporné směnky byly skutečně původně vystaveny jako blankosměnky, jak se zčásti námitek žalovaného naznačuje, musel by totiž žalovaný v námitkách také uvést, v čem má nesprávné vyplnění blankosměnek vlastně spočívat a jak měly směnky „správně vypadat“. V situaci, kdy tak žalovaný v poměrech dané věci neučinil, soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že jen na základě tvrzení v námitkách obsažených nelze (i kdyby byla tato tvrzení prokázána) směnečný platební rozkaz zrušit.

K výhradám žalovaného, podle nichž mu sporné směnky nebyly předloženy k placení, pak odvolací soud uvedl, že ani případné porušení této povinnosti nemůže mít – jak se podává z ustanovení čl. I. § 53 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – v případě žalovaného jakožto výstavce vlastních směnek žádné „negativní účinky“.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení § 175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006, a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud k otázce odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dále vysvětlil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.

V poměrech projednávané věci přitom nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaný ve včas podaných námitkách pravost podpisů na směnkách, jejichž zaplacení se žalobce v posuzovaném případě domáhá, nezpochybnil (žalovaný – zdůrazňuje, že ve prospěch původního majitele směnky měl vystavit pouze čtyři směnky – toliko uvedl, že „z chování žalobce není jasné, z titulu jaké směnky se majitel domáhá placení“, když uplatňuje vůči žalovanému práva ze čtyř směnek znějících na jiné směnečné sumy, než jaké byly uvedeny na směnkách, jejichž zaplacení v minulosti požadoval původní majitel a nyní požaduje žalobce v rozhodčím řízení) a netvrdil ani žádné konkrétní skutečnosti, jejichž prostřednictvím by vymezil námitku nesprávného (protismluvního) vyplnění blankosměnky.

Dovolací námitkou, podle níž soudy nižších stupňů věc projednaly a rozhodly o ní, přestože takovému postupu bránila překážka litispendence (se zřetelem k dříve zahájenému a dosud probíhajícímu rozhodčímu řízení, ve kterém se žalobce domáhá zaplacení stejných směnek), dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř., která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání tudíž založit nelze (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 11. března 2011), která podle ustanovení § 7 bodu 6. a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí (z tarifní hodnoty ve výši 1.930.238,58 Kč – viz § 8 odst. 1 advokátního tarifu) částku 16.060 Kč, a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 16.360 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně 31. července 2017

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru