Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 83/2000Rozsudek NS ze dne 17.01.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.83.2000.1

přidejte vlastní popisek

29 Cdo 83/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce J.C. , proti žalovanému BDK , zast. advokátem, o určení členství v družstvu, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1999, č. j. 7 Cmo 206/98-50, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1999, č. j. 7 Cmo 206/98-50 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 1999, č. j. 7 Cmo 206/98-50 změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. 1. 1998, č. j. 22 Cm 246/96-14 tak, že určil, že žalobce je ode dne vzniku žalovaného členem BDK odvolací soud dále rozhodl o snášení nákladu řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, avšak nesouhlasí s právním posouzením věci.

Z usnesení BDP ze dne 2. 12. 1993 o zrušení družstva a o rozdělení jeho majetku a členů na nástupnická družstva nevyplývá určitě, na jaké nástupnické družstvo přešlo členství žalobce. V usnesení žalobce výslovně uveden není. Klíč pro rozdělení členů, kteří nejsou nájemci bytu, je poměrně složitý, počítá s několika možnostmi a z usnesení samého (včetně příloh) není zřejmé, která z nich nastala. Nejasnost v otázce nástupnického družstva, jehož členem se žalobce mel po zrušení a rozdělení BDP stát, vyplývá i ze zpráv žalobcem předložených. Žalovaný sděluje žalobci v dopise ze dne 25. 11. 1994, že jeho členem se nestal a že se stal členem jiného družstva. Firma H. jako správce D. b. d. P. potvrzuje dne 26. 8. 1996 žalobci, že je veden na seznamu nebydlících členů, a to u BD Tatáž firma sděluje 16. 2. 1998 žalobci, že není veden v členské základě D. b. d. P. (BD č. 50). Totéž žalobci potvrzuje stejného dne předseda D. b. d. P. Firma H. potvrzuje žalobci dne 29. 6. 1998, že jeho členství v BDP bylo převedeno na P. Byl veden jako nebydlící člen v BD a odtud jeho členství přešlo na P. L. b. d. v P. potvrdilo dne 30. 6. 1998 žalobci, že není členem tohoto družstva, jeho členství z BD nebylo na LBD P. převedeno. BD potvrdilo dne 19. 3. 1999 žalobci, že nikdy nebyl a není jeho členem.

Za tohoto stavu nelze uzavřít jinak, než že v rozporu s ustanovením § 255 odst. 1 obch. zák. žalobci při rozdělení BD P. nástupnické družstvo určeno nebylo. Vzhledem k tomu, že zákon s možností, že by při rozdělení členů na nástupnická družstva byl některý člen opomenut, nepočítá, odvolací soud dospěl k závěru, že z ustanovení § 256 odst. 3 obch zák. a s přihlédnutím k zásadě uvedené v ustanovení § 255 odst. 1, věta poslední obch. zák. nutno dovodit, že se žalobce stal členem žalovaného družstva, do jehož majetku při rozdělení BD P. přešla předmětná garáž, kterou mel jako člen rozdělovaného družstva v nájmu.

Z uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Výhrady žalovaného vůči žalobnímu petitu nejsou opodstatněné, petit je v souladu s § 80 písm. c) o. s. ř.

Dovoláním ze dne 15. 6. 1999 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a uvedl, že dovolání je přípustné pole § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř.) a je podáváno z důvodů uvedených v § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř.

V podrobnostech pak žalovaný v dovolání uvedl, že řízení trpí jinou vadou, neboť žalovanému nebyla dána dostatečná možnost, aby se vyjádřil ke zprávám, z kterých vycházel soud při odvolacím řízení. Odvolací soud mel k dispozici dvě různé zprávy, které si navzájem odporovaly, tj. zprávu BD které 19. 3. 1999 žalobci potvrdilo, že nikdy nebyl a není jeho členem a současně zprávu firmy H. , která potvrdila, že členství žalobce bylo převedeno na uvedené družstvo. Pokud odvolací soud přisoudil absolutní význam zprávě BD , mel být žalovaný dotázán na jeho názor a zejména vyzván, aby tento rozpor vysvětlil. Jelikož se tak nestalo, nebylo řízení vedeno spravedlivě a rovně pro obe strany.

Dalším dovolacím důvodem je skutečnost, že rozhodnutí soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Podle usnesení rozdělující členské schůze (schůze delegátu) a přílohy č. 2 tohoto usnesení o zrušení BDPa o rozdělení majetku a členů, které bylo zachyceno v notářském zápisu JUDr. R.D. , notáře v P. čj. NZ 197/93 ze dne 2. 12. 1993, a který je přílohou soudního spisu, je zcela jednoznačně a úplně uvedeno, jak se rozdělují členové do nástupnických družstev. Toto lze najít v článku IV. uvedeného usnesení. Článek IV.2. rozřazuje členy pouze podle nájemního vztahu k bytům. Protože žalobce nemel v rozdělovaném družstvu právo nájmu bytu, přichází v úvahu rozdělení podle článku IV.4.1. až 4.3. Usnesení schůze pamatovalo i na možnost, že nebude lze určit nástupnické družstvo a tento případ řešilo v ustanovení článku IV.7. uvedeného usnesení. Je vyloučeno, aby některý člen nebyl určen do nástupnického družstva způsobem uvedeným v usnesení.

Žalovaný má k dispozici Předávací seznam BDP a jejich dokladu do družstva. Z tohoto seznamu vyplývá, že kromě bydlících členů byli do tohoto družstva přidělení též další nebydlící, mezi nimi též žalobce. U jeho jména je uvedena adresa P., která označuje místo, kde se nalézá garáž, kterou mel v nájmu. Předávací seznam a doklady předala dne 24. 10. 1994 členka původního představenstva paní G. a za nástupnické BD tyto převzala paní K. , předsedkyně družstva. Není tedy jasné, z jakého důvodu toto družstvo podalo zprávu, že žalobce nikdy nebyl a není jeho členem. Žalovaný tento seznam přikládá k dovolání. Stejná písemnost musí být k dispozici u BD a soud si mel tuto vyžádat.

Z tohoto důvodu odvolací soud nesprávně zhodnotil uvedené usnesení a dal váhu zprávě BD, ač tato zpráva odporovala většině dalších důkazů. Soud proto mel dále ověřovat, do kterého družstva byl žalobce zařazen a proč BD uvádí, že není a nebyl jejich členem.

Žalovaný rovněž namítá nesprávné právní posouzení věci a nesprávnou aplikaci ustanovení § 255 odst. 1 obchodního zákoníku. K postupu odvolacího soudu nebyly žádné důvody a tento postup ani obchodní zákoník neumožňuje. Není možné bez dalších důkazů uzavřít, že usnesení rozdělovací schůze je neplatné z důvodu, že určitý člen není v družstvu, kam podle rozhodnutí rozdělovací schůze patří. Aplikace principu, že členství v družstvu se určuje podle majetkových či užívacích práv, je nesprávné. Postup odvolacího soudu je v příkrém rozporu s usnesením členské schůze, a proto ho nelze přijmout. Členská schůze má k uvedenému principu přihlédnout, ale když se tak nestane a usnesení schůze není zrušeno soudem, je závazné pro všechny subjekty. Nespokojení členové mohou postupovat podle ustanovení § 255 odst. 2 prvá věta obchodního zákoníku.

Žalovaný zdůrazňuje, že žalobce získal užívací právo ke garáži před tím, než se stal členem družstva. Členství není proto vázáno na užívací resp. nájemní vztah a postup soudu při aplikaci § 255 odst. 1 obchodního zákoníku je chybný. Žalobce tento a další spory vede v domnění, že získá garáž do vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb. žalovaný toto vylučuje, neboť předmětnou garáž nehodlá převádět do vlastnictví žádné osobě. Žalobce nemá nárok na převod garáže do vlastnictví.

Vzhledem k uvedenému proto žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V podání ze dne 10. 1. 2000, které bylo dovolacímu soudu předáno žalobcem osobně dne 1. 6. 2000, se žalobce vyjádřil k dovolání žalovaného.

Žalobce ve vyjádření uvedl, že řízení netrpí jinou vadou, neboť odvolací soud měl k dispozici potřebné informace o přechodu členství žalobce po zániku BDP. Dále se žalobce domnívá, i přes složitost a nejednoznačnost rozdělovacího klíče, že usnesení pamatovalo i na možnost, že nebude možné určit nástupnické družstvo a tento případ byl řešen v čl. IV. 7 usnesení. Žalobce se též nestal členem BD,což doložil sám žalovaný a dále nenavrhl, popř. nespecifikoval, do kterého družstva byl žalobce zařazen.

Dále žalobce uvedl, že soud zrušil pouze tu část usnesení, která se týkala nejasného převodu členství žalobce. Žalobce nemohl postupovat podle ust. § 255 odst. 2, prvá věta obch. zákoníku, neboť nemel možnost předmětné usnesení ve stanovené lhůtě napadnout, protože o konání schůze a jejich závěrech nemel tušení.

Taktéž není pravdou, že by získal užívací právo ke garáži před tím, než se stal členem družstva, neboť byl členem LBD P. od 24. 6. 1991 a smlouvu nájemní ke garáži uzavřel s BDP dne 30. 4. 1993. Členství je tedy vázáno na nájemní vztah.

Žalobce proto navrhuje, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného ze dne 15. 6. 1999 podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř., a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, žalovaný je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolání je přípustné podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání je podáváno z důvodu dle ust. § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř.

Ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně, z nichž vycházel odvolací soud a z nichž vychází i soud dovolací, vyplývá, a to i ze shodných tvrzení účastníku, že žalobce byl do 30. 8. 1994 členem původního BDP, když předtím byl od 24. 6. 1991 členem LBD P., které bylo právním předchůdcem BD P. BDP zaniklo ke dni 30. 8. 1994 transformací do 50 družstev, z nichž jedním z nástupnických družstev je též družstvo žalovaného.

Z hospodářské smlouvy ze dne 20. 5. 1987, uzavřené LBD v P. se žalobcem vyplývá, že touto smlouvou byl žalobci dán do dočasného užívání nebytový prostor (garáž) v dome v P. a vztah se řídil příslušnými ustanoveními hospodářského zákoníku. Poté uzavřel žalobce s BDP , jako právním nástupcem LBD v P. , s platností od 1. 5. 1997, nájemní smlouvu o nájmu výše uvedené garáže.

Dále z notářského zápisu č. 197/93 ze dne 2. 12. 1993 a přílohy č. 2 usnesení o zrušení BDP a o rozdělení majetku a členů vyplývají pravidla pro toto rozdělení. Z nich zejména vyplývá, že s jednotlivými nemovitostmi přecházejí na jednotlivá nástupnická družstva veškerá práva a povinnosti včetně smluv s těmito nemovitostmi spojené, které příslušely BDP (dále jen BD - P 2). Závazky a pohledávky, které přímo souvisejí s některou z nemovitostí BD - P 2 přecházejí dnem zániku tohoto družstva na nástupnická družstva, kterým připadly dotčené nemovitosti, neurčuje-li toto usnesení výslovně jinak. Zaplacené členské vklady přecházejí na nástupnická družstva v souladu s rozdělením členů do jednotlivých nástupnických družstev. O rozdělení členů do nástupnických družstev bylo rozhodnuto následujícím způsobem: Členové nájemci bytu v nemovitostech zanikajícího družstva v okamžiku zániku BD - P 2 se stávají členy toho nástupnického družstva, na které přecházejí vlastnická práva k nemovitosti, ve které se nachází jejich byt. Členové BD - P 2 jmenovitě uvedeni v tabulce, která tvoří nedílnou část tohoto usnesení jako příloha č. 2 se stávají v souladu s požadavky příslušných samospráv členy nástupnického družstva, do kterého jsou určeny dle této přílohy. Ostatní členové se stávají členy jednotlivých nástupnických družstev v počtu určeném tak, aby jiní členové, než členové nájemci bytu byli rozděleni do jednotlivých nástupnických družstev v poměru podle schváleného klíče pro pasiva se zaokrouhlením na celá čísla. Jmenovité určení bude provedeno tak, že členové podle výše uvedeného klíče ze seznamu abecedně uspořádaného dle příjmení a jména budou postupně přiřazeni k nástupnickým družstvům, vzestupně seřazeným podle čísla družstva daného dle článku I tohoto usnesení v počtu odpovídajícím bodu 4.1 tohoto článku. Vyčerpá-li se seznam dříve, než místa v nástupnických družstvech určená, zůstanou místa v družstvech s nejvyššími čísly neobsazená. Přibudou-li členové, stanou se přebyteční členy BD 50. Členové, jímž nelze určit nástupnické družstvo podle předchozích bodu, se stávají členy BD 50.

Ze skutkového zjištění, resp. ze shodných tvrzení účastníku, dále vyplývá, že dům v P. , v níž je garáž, je po rozdělení ve vlastnictví žalovaného.

V uvedené situaci se žalobce domáhá určení, že je ode dne vzniku žalovaného jeho členem.

Dovolací soud na základe uvedeného dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, neboť z dokazování provedeného soudem prvního stupně, z něhož odvolací soud vycházel, a to zejména z usnesení o zrušení BD ze dne 2. 12. 1993 mj. vyplývá rozdělení členů do jednotlivých nástupnických družstev. Pro případ, že by nebylo možné podle přijatých kritérií určit družstvo, jehož se má ten který člen stát, bylo v usnesení určeno, že takovýto člen se stane členem "BD 50", tj. DBDP.

Pokud odvolací soud s poukazem na to, že klíč pro rozdělení členů, kteří nebyli nájemci bytu, je v usnesení poměrně složitý a počítá s několika možnostmi atd. a na rozporná sdělení jednotlivých družstev, ohledne členství žalobce v nich, nevycházel zejména z usnesení ze dne 2. 12. 1993 a v něm obsaženém rozdělení majetku a členů a věc posoudil tak, že žalobci nebylo nástupnické družstvo určeno a proto podle § 256 odst. 3 obch. zákoníku s přihlédnutím k ust. § 255 odst. 1 obch. zákoníku dovodil, že žalobce se stal členem žalovaného družstva, do jehož majetku při rozdělení BDP přešla předmětná garáž, kterou má žalobce v nájmu, nejsou tyto závěry v souladu s provedeným dokazováním, resp. nevyplývají z provedeného dokazování a s ohledem na to je následně nesprávné i právní posouzení věci.

Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že dovolání je důvodné. Odvolací soud se v novém řízení bude muset zabývat usnesením ze dne 2. 12. 1993 včetně příloh o zrušení družstva (BDP) a rozdělení jeho majetku a členů ve vztahu k žalobci, popř. i platností tohoto usnesení a podle výsledku poté znovu rozhodne ve věci.

Nejvyšší soud proto § 238 odst. 1 písm. a), § 241 odst. 3 písm. c) a d) a § 243b odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O nákladech dovolacího řízení bude podle § 243b odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. ledna 2001

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru