Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 821/2000Usnesení NS ze dne 09.01.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.821.2000.1

přidejte vlastní popisek

29 Cdo 821/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce T. , spol. s. r. o., zastoupeného advokátkou , proti žalované J.Š. , o zaplacení částky 104.136,10,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 312/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. června 1999, čj. 29 Co 210/99 - 91 takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 5.10.1998 c.j. 6 C 312/98 - 74 ve výroku I. zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 263,10 Kč a ve výroku II. zamítl návrh žalobce, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 103 873,- Kč.

Krajský soud v Praze jako odvolací soud předmětný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a návrhu na připuštění dovolání nevyhověl.

Odvolací soud uvedl, že se žalobce domáhá zaplacení částky 103.873,- Kč na žalované, jako člence sdružení O.Š. + Š. proto, že žalovaná podepsala smlouvu se závazkem, že kupující zaplatí žalobci 0,05 z fakturované ceny zboží za každý den prodlení. Předmětná částka je součtem smluvních pokut za pozdně uhrazené faktury, a to č. 940154 splatné dne 15.2.1994, zaplacené dne 4.3.1994 na částku 11 952,-Kč, č. 40376 splatné dne 24.2.1994, zaplacené dne 14.3.1994 na částku 12 672,-Kč, č. 943022 splatné dne 3.6.1994, zaplacené dne 7.7.1994 na částku 12 288,-Kč, č. 945014 splatné dne 2.9.1994, zaplacené dne 18.11.1994 na částku 13 134,-Kč, č. 945221 splatné dne 19.9.1994, zaplacené dne 20.10.1994 na částku 7 002,-Kč. Výše částky 263,10,-Kč je odvozena od pozdně zaplacených faktur č. 943073 a č. 943913, u kterých se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 18 % ročně.

Odvolací soud dále dovodil, že žalobce do článku IV. smlouvy ze dne 21.10.1993 prosadil právo vybrat si z platebních podmínek pro něj momentálně nejvýhodnějších a v článku V. téže smlouvy si je pojistil smluvní pokutou krajně nepřiměřenou cenám dodávaného zboží i výši škody, pokud by přicházela v úvahu. V článku IV. odstavci 6 předmětné smlouvy si žalobce vyhrazuje právo bud požadovat cenu zboží při jeho dodávce, nebo úhradu faktury se splatností zpravidla do 14 dní, nejméně však do týdne, nebo sám měnit předešlý způsob placení cen odebraného zboží, popřípadě sám určovat novou dobu splatnosti či nový způsob uhrazení kupní ceny. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,05 z fakturované ceny zboží za každý den prodlení, není podle odvolacího soudu neplatné, ale podle ust. § 265 zákona č. 513/1991 Sb. v platném znění, obchodního zákoníku (dále jen "obch.z.") nepožívá právní ochrany. Návrhu na připuštění dovolání soud nevyhověl.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nevyhověl návrhu na připuštění dovolání, které bylo učiněno před vyhlášením potvrzujícího rozsudku a napadené rozhodnutí má podle dovolatele po právní stránce zásadní význam. Dovolatel poukázal nesprávně na ust. § 239 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního rádu (dále jen "o. s. ř."), avšak z jeho formulace vyplývá, že přípustnost chtěl uplatnit správně podle ust. § 239 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel podal své dovolání pro důvod uvedený v ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když rozsudek odvolacího soudu podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že pokud byla smluvní pokuta sjednána platně, avšak jednalo se o pokutu nepřiměřenou, bylo na místě, aby v takovém případě soud užil svého moderačního práva ve smyslu ust. § 301 obch.z. Odvolací soud se mýlí, pokud dospívá k závěru, že v článku IV. bylo sjednáno placení a fakturace čtyřmi způsoby tak, aby žalobce měl možnost výběru nejvýhodnějších platebních podmínek. Z tohoto ustanovení vyplývá, že si žalobce vyhradil právo fakturovat pouze první tři expedice zboží v hotovosti formou dobírky, nebo platbou příslušné finanční částky při předání zboží kupujícímu. Při dalším běžném obchodním styku, tedy od čtvrté expedice zboží, byl kupující povinen zaplatit kupní cenu podle splatnosti uvedené na faktuře, která zpravidla činí 14 kalendářních dnů, nejméně však jeden týden. Pokud žalobce nevyužil pro první tři expedice platbu za zboží v hotovosti, byla kupní cena splatná podle údajů uvedených na faktuře, nejméně jeden týden, zpravidla 14 kalendářních dnů. Je potom nepochybné, že v případě kupujícího, který si vyhradí právo při nezaplacení faktury v termínu splatnosti vrátit se ke způsobu placení kupní ceny v hotovosti, nejedná se v žádném případě o zneužívání práva či právo výběru z platebních podmínek pro prodávajícího nejvýhodnějších, neboť je zřejmé, že v okamžiku kdy kupující nezaplatí předchozí dodávku, muže se prodávající rozhodnout, zda další dodávku žalovanému předá spolu s fakturou, nebo zda bude vyžadovat zaplatit tuto dodávku v hotovosti, když předchozí dodávka ještě nebyla zaplacena. Takovéto ujednání není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Vedle toho soudy obou stupňů s ohledem na rozhodnutí č. 8/1995 Nb. měly přihlédnout především k výši ceny, jejíž zaplacení bylo smluvní pokutou zajištěno. Zajišťovaná kupní cena představovala výši 57.038,-Kč a nárok na zaplacení smluvní pokuty minimálně v této výši je podle dovolatele oprávněný. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů "nesprávně zhodnotily a užily ust. § 265 obch.z." a napadený rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhuje dovolatel napadený rozsudek odvolacího soudu a zároveň rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání v dané věci není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudku, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). Žádný z těchto důvodů přípustnosti není v daném případě naplněn.

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolání muže být podle cit. ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.

O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebyla určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudu (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudu) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudu dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudu [rozhodnutí odvolacího soudu představuje v tomto směru odlišné ("nové") řešení této právní otázky].

V projednávané věci řešil odvolací soud právní otázku, zda dohodnutá smluvní pokuta ve výši 0,05 z fakturované kupní ceny za každý den prodlení, je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá zvyklostem ani běžným ujednáním při obchodním styku, a proto je možné použít ust. § 265 obch.z., neboť takovéto ujednání je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívá právní ochrany. Tuto otázku odvolací soud řešil se zřetelem ke konkrétním okolnostem tohoto případu a nelze proto dovodit, že její posouzení má obecný význam pro všechny obdobné případy a není tudíž právní otázkou zásadního významu, přičemž odvolací soud se při posuzování této otázky nijak neodchýlil od konstantní judikatury.

Dovolací soud nepovažuje rovněž otázku zda mel či neměl soud v tomto konkrétním případě využít svého moderačního práva podle ust. § 301 obch.z. za otázku zásadního právního významu. Podle tohoto ustanovení může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Moderační oprávnění podle cit. ustanovení muže soud použít se zřetelem ke konkrétním okolnostem daného případu a rovněž v tomto směru nelze dovodit, že použití či nepoužití tohoto práva v předmětném případě je otázkou zásadního právního významu obecně pro všechny případy tohoto druhu.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalované však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, vety první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladu dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. ledna 2001

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru