Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 756/2011Rozsudek NS ze dne 26.09.2013

HeslaDovolání
Lhůty
Promlčení
Směnečný a šekový platební rozkaz
Směnky
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.756.2011.1
Dotčené předpisy

§ 122 obč. zák.

čl. I § 77 odst. 1 předpisu č. 1191/195Sb.

čl. I § 73 předpisu č. 191/1950 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 756/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Z. F., zastoupeného JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem, se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, PSČ 602 00, proti žalované L. S., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 300/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 7 Cmo 205/2010-51, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 7 Cmo 205/2010-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. prosince 2009, č. j. 3 Cmo 300/2009-22, ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. října 2009, č. j. 3 Cm 300/2009-14, kterým žalované uložil zaplatit žalobci částku 190.000,- Kč s 6% úrokem od 6. července 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 633,30 Kč a náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná se včas podanými námitkami povinnosti uložené jí směnečným platebním rozkazem neubránila, maje námitky žalované dílem za neprokázané, dílem za nedůvodné.

Přitom zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, že by po podpisu směnky žalovanou došlo k pozměnění data její splatnosti, proto „v podobě, v jaké směnka byla předložena žalobcem soudu, představuje žalovaná směnka formálně platnou směnku, ve které datum splatnosti je reálným datem, které následuje po datu vystavení směnky“.

K námitce promlčení pak soud prvního stupně uvedl, že připadl-li den splatnosti směnky (5. červenec 2006) na státní svátek, mohl se žalobce ve smyslu ustanovení čl. I. § 72 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (zákona směnečného a šekového) domáhat zaplacení směnky teprve v nejbližší den pracovní, kterým byl v posuzovaném případě 7. červenec 2006. Od tohoto dne také počala běžet tříletá promlčecí doba, která „končí poslední sekundou dne 7. července 2009“. Jelikož žaloba byla podána u soudu dne 7. července 2009, k promlčení práv ze směnky dojít nemohlo.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz v celém rozsahu zrušil.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalovanou vznesená námitka promlčení práv ze směnky je důvodná.

Cituje ustanovení čl. I. § 70 odst. 1 směnečného zákona, odvolací soud dovodil, že tříletá promlčecí lhůta začíná běžet ode dne splatnosti směnky, nikoli až ode dne platebního nebo ode dnů protestačních. Její počátek tak může připadnout i na jiný než všední den. Vzhledem k tomu, že podle čl. I. § 73 směnečného zákona se skutečnost rozhodná pro počátek běhu samotné lhůty do lhůty nepočítá, je prvním dnem lhůty pro promlčení směnečných nároků den následující po splatnosti směnky, přičemž posledním dnem lhůty pak je – v intencích ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – den, který se číslem shoduje se dnem, na nějž připadá událost, od níž lhůta počíná.

V posuzovaném případě byla směnka splatná dne 5. července 2006, promlčecí lhůta tak počala běžet dne 6. července 2006 a její poslední den připadl na 6. červenec 2009. Jelikož žalobce podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu u soudu prvního stupně dne 7. července 2009, učinil tak až po marném uplynutí promlčecí lhůty a s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení mu tudíž nemohou být práva ze směnky přiznána.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně aplikoval právní úpravu týkající se běhu promlčecí lhůty a dospěl k nesprávnému závěru, podle kterého je pohledávka žalobce promlčena. S odkazem na ustanovení čl. I. § 70 odst. 1 a § 73 směnečného zákona a § 122 odst. 2 obč. zák. je podle dovolatele v posuzovaném případě sice nutné za první den běhu promlčecí lhůty považovat 6. červenec 2006, je-li však událostí, od níž promlčecí lhůta počíná, den splatnosti směnky (tj. 5. červenec 2006), musel poslední den tříleté promlčecí lhůty připadnout na den 5. července 2009. Jelikož dny 5. – 6. července 2009 byly prohlášeny za státní svátek, je nutné poslední den promlčecí lhůty – v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 obč. zák. – „přesunout“ až na nejblíže následující pracovní den, tj. na 7. července 2009. Jelikož žaloba, jíž žalobce uplatnil svá práva z předmětné směnky, byla doručena soudu prvního stupně téhož dne „v běžnou pracovní dobu soudu“, nelze podle dovolatele učinit jiný závěr, než že směnečný nárok promlčen není.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Podle ustanovení čl. I. § 77 odst. 1 směnečného zákona platí pro promlčení vlastní směnky, pokud to neodporuje její povaze, ustanovení čl. I. § 70 a 71 směnečného zákona. Směnečné nároky proti příjemci směnky cizí se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky (čl. I. § 70 odst. 1 směnečného zákona). Podle ustanovení čl. I. § 78 odst. 1 směnečného zákona přitom platí, že výstavce vlastní směnky je zavázán stejně, jako příjemce cizí směnky.

Podle čl. I. § 73 směnečného zákona do zákonných lhůt nebo lhůt ve směnce stanovených nepočítá se den, od něhož počnou lhůty běžet.

Podle ustanovení § 122 obč. zák. konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den (odstavec 2). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (odstavec 3).

Otázkou běhu promlčecí lhůty k uplatnění práv ze směnky (určením jejího počátku a konce) se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozsudku ze dne 1. března 2006, sp. zn. 29 Odo 827/2004 (uveřejněném pod číslem 19/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V něm vysvětlil, že ustanovení § 73 směnečného zákona určuje počátek běhu zákonné promlčecí lhůty a vyplývá z něj, že prvním dnem běhu promlčecí lhůty je den následující po její splatnosti. Za situace, kdy směnečný zákon neobsahuje zvláštní úpravu určení konce běhu promlčecí lhůty, je nutno použít ustanovení § 122 odst. 2 obč. zák. Při aplikaci těchto ustanovení je pak třeba vycházet z toho, že dnem, na který připadá událost, od které počíná běžet lhůta určená podle let, je den splatnosti směnky (kdy mohl oprávněný poprvé uplatnit právo ze směnky). Tento den se podle ustanovení § 73 směnečného zákona do promlčecí lhůty nezapočítává (a nezapočítává se do ní ani podle ustanovení § 122 obč. zák.).

Právní posouzení věci odvolacím soudem však výše zmíněným závěrům dovolacího soudu neodpovídá.

Byla-li v posuzované věci směnka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, splatná dne 5. července 2006, začala tříletá promlčecí lhůta k uplatnění práv ze směnky (k promlčení práv ze směnky vůči výstavci směnky vlastní srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2003, pod číslem 103) plynout 6. července 2006 (tj. následující den po splatnosti směnky) a její konec připadl na 5. červenec 2009 (tj. na den, který se číslem shoduje se dnem splatnosti směnky, jinak řečeno se dnem, na který připadá událost, od níž promlčecí lhůta počíná). Vzhledem k tomu, že takto určený konec promlčecí lhůty připadl na den, který je prohlášen státním svátkem (k tomu srov. § 1 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu), byl podle ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. posledním dnem promlčecí lhůty nejblíže následující pracovní den, kterým byl (se zřetelem k tomu, že 6. červenec je rovněž státním svátkem) až 7. červenec 2009.

Jelikož žalobce uplatnil své směnečné nároky vůči žalované (jakožto výstavci směnky vlastní) podáním žaloby (návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) 7. července 2009, tj. poslední den promlčecí lhůty, je nutné uzavřít, že tak učinil včas a jeho nárok ze směnky promlčen není.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o promlčení uplatněné směnečné pohledávky) není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2013

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru