Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 754/2012Usnesení NS ze dne 29.04.2013

HeslaPřípustnost dovolání
Rozsudek pro uznání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.754.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 114b o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 754/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Společenství vlastníků, zastoupeného JUDr. Bruno Chudým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. M. S., zastoupenému Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, o zaplacení částky 101.298,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 271/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011, č. j. 35 Co 215/2011-49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.783,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 30. září 2010, č. j. 29 C 271/2010-15, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 uložil žalovanému zaplatit žalobci 101.298,- Kč s příslušenstvím (první výrok). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – cituje ustanovení § 114b a § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalovaný podal ve věci vyjádření až po uplynutí lhůty určené mu soudem prvního stupně v usnesení o výzvě k vyjádření vydané podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a nastala tak fikce uznání žalobou uplatněného nároku.

Námitku žalovaného, podle níž mu nebyl platební rozkaz s výzvou k vyjádření doručen řádným způsobem, neboť podpis na doručence k němu není jeho podpisem, odvolací soud neměl za důvodnou. Po provedeném dokazování (a s přihlédnutím k tomu, že sám žalovaný v jím podaném odporu ze dne 26. května 2010 potvrdil doručení platebního rozkazu) uzavřel, že platební rozkaz ze dne 20. dubna 2010, jehož součástí byla i kvalifikovaná výzva k vyjádření, byl poštou doručen žalovanému v jeho bytě dne 17. května 2010.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, „zda lze či nelze výzvu podle § 114b odst. 1 doručovat i jinak, než do vlastních rukou účastníka řízení“.

Takto formulovaná otázka napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným již proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá; odvolací soud totiž dospěl k závěru, podle něhož byl platební rozkaz (obsahující výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř.) žalovanému řádně doručen do vlastních rukou („byl dodán v bytě adresátovi /žalovanému/“) dne 17. května 2010.

Stejně tak je pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenná výtka dovolatele, podle které odvolací soud nesprávně zjistil skutkový stav. Námitkou, že „podpis na doručence není jeho“, totiž dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který však nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici, a z nějž na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 12.265,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 6.132,50 Kč, jelikož zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.350,80 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatele celkem 7.783,30 Kč.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., čl. II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru