Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 752/2008Usnesení NS ze dne 28.08.2008

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.752.2008.1
Dotčené předpisy

§ 107a předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 14 předpisu č. 191/1950 Sb.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 752/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně P. s. r. o., , proti žalovanému J. K., , zastoupenému JUDr. D. F., advokátkou, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 171/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2006, č.j. 7 Cmo 157/2006-117, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2006, č.j. 7 Cmo 157/2006-117, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský obchodní soud v Brně rozsudkem ze dne 10. listopadu 2000, č.j. 5 Cm 171/2000-22, ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. září 2000, č.j. 5 Sm 94/2000-11, jímž uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni – P. P., a. s. částku 43.003,- Kč s 6% úrokem od 1. dubna 2000 do zaplacení a náklady řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. května 2006, č.j. 7 Cmo 157/2006-98, které nabylo právní moci 5. června 2006, odkazuje na ustanovení § 107 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že v řízení bude pokračováno jako s žalobkyní se společností P. s. r. o. (univerzální nástupkyní původní žalobkyně).

Usnesením ze dne 31. října 2006, č.j. 7 Cmo 157/2006-117, Vrchní soud v Olomouci - odkazuje na ustanovení § 107a o. s. ř. a ustanovení čl. I § 14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. - připustil, aby do řízení na místo žalobkyně P. s. r. o. vstoupil žalobce JUDr. T.K., advokát

Proti posledně označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal žalovaný dovolání, namítaje účelovost převodu směnky, s tím, že „tímto postupem se žalobkyně zbavila povinnosti“ doložit „oprávněnost pohledávky“.

Dále dovolatel namítá, že mu „byla v průběhu řízení o námitkách byla odňata možnost jednat před soudem“ a bylo mu znemožněno předložit důkazy o tvrzených námitkách a okolnostech souvisejících s podpisem směnky.

Jelikož odvolací rozhodl o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

V projednávané věci je z obsahu spisu nepochybné, že soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 10. listopadu 2000, č.j. 5 Cm 171/2000-22; odvolání žalovaného proto měl odvolací soud - v souladu s bodem 15., hlavou I., částí dvanáctou, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Uplatnila-li žalobkyně (její univerzální nástupkyně) procesní nástupnictví formou singulární sukcese v průběhu odvolacího řízení, jež se - jak uvedeno výše - řídí občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. prosince 2000, měl odvolací soud podle dosavadních předpisů posoudit rovněž podmínky procesního nástupnictví (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Došlo-li v průběhu občanského soudního řízení (podle právní úpravy účinné před 1. lednem 2001) k tzv. singulární sukcesi, přecházela na sukcesora (bez zřetele k tomu, že tento institut nebyl v občanském soudním řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 výslovně upraven) i práva a povinnosti dosavadního subjektu (dosavadního účastníka řízení) s uplatněním nebo bráněním postoupených práv spojená, včetně práv a povinností procesních. Šlo o přímé procesní nástupnictví, takže ke změně v osobě účastníka řízení docházelo, aniž by o ní soud rozhodoval. Jedinou podmínkou bylo, aby singulární sukcese byla u soudu uplatněna. Od univerzální sukcese se sukcese singulární lišila jen tím, že při ní na nabyvatele přecházela jen jednotlivá práva a povinnosti vymezená předmětem sukcese. Z hlediska práv a povinností tak univerzální sukcese vyjadřovala (ve srovnání se sukcesí singulární) jen rozsah přechodu, nikoli jeho kvalitu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod číslem 11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1495/96, uveřejněný v témže časopise č. 10, ročník 1997, pod číslem 82, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 531/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 16, části I., pod číslem 171).

Jelikož odvolací soud zkoumal podmínky procesního nástupnictví na straně žalobkyně - nesprávně - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 a aplikoval tak nesprávný právní předpis, považuje Nejvyšší soud, vzhledem k rozdílům v právní úpravě procesního nástupnictví v době do 31. prosince 2000 a po tomto datu, jde-li o právně významné skutečnosti, které musí být doloženy, aby soud mohl dospět k závěru o procesním nástupnictví formou singulární sukcese, právní posouzení věci odvolacím soudem (založené na aplikaci ustanovení § 107a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001) za neúplné a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).

V další fázi řízení odvolací soud posoudí otázku procesního nástupnictví formou singulární sukcese na straně žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000, přičemž v odvolacím řízení bude s procesním nástupcem pokračovat, aniž by o změně v osobě účastníků rozhodoval (tím není vyloučena možnost rozhodnout o procesním nástupnictví usnesením, jímž se upravuje vedení řízení).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2008

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru