Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 616/2000Usnesení NS ze dne 11.10.2000

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.616.2000.1

přidejte vlastní popisek

29 Cdo 616/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J. V., B) L. V., proti žalovanému P. V., za účasti vedlejšího účastníka V. Š., o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 1108/95, o dovolání obou žalobců proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1998, čj. 22 Co 292/98-79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. B. S.

III. Žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8.9.1997, čj. 9 C 1108/95-46, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14.4.1998, čj. 9 C 1108/95-65, ve výroku o nákladech řízení. Ve výroku ve věci samé potvrdil rozhodnutí, kterým tento soud zamítl návrh na určení, že dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 22.5.1995 uzavřená mezi žalobci a žalovaným je neplatná.

Žalobci zastoupeni advokátem podali proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) o. s. ř. Vzhledem k tomu navrhují dovolatelé, aby byl napadený rozsudek zrušen a vrácen „soudu druhého stupně k doplnění dokazování a odstranění vad rozsudku a k novému posouzení návrhu navrhovatelů\".

Vedlejší účastník ve svém vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, neboť považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Dovolání není přípustné.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v tomto případě je třeba považovat rozsudek odvolacího soudu za potvrzující, neboť ve věci samé bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno; pokud jde o vedlejší výrok o náhradě nákladů řízení, tento byl změněn, ale v tomto rozsahu není možné rozsudek odvolacího soudu napadnout) lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nebo o ustanovení § 239 o. s. ř.

O případ podřaditelný ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek okresního soudu je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. a zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však účastníci návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle § 239 odst. 2 o. s. ř., nepodali.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalovanému a vedlejšímu účastníku právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady vedlejšího účastníka sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 500,- Kč a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč, celkem tedy 575,- Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. října 2000

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru