Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 5730/2016Usnesení NS ze dne 27.03.2018

HeslaKonkurs
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5730.2016.1
Dotčené předpisy

§ 44 odst. 1 písm. b) ZKV

§ 44 odst. 1 písm. d) ZKV


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 5730/2016-1256

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce ČEDIČ Dobkovičky a. s., se sídlem v Praze 4, Hudečkova 1097/12, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63078139, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 K 3/98, o zrušení konkursu, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o dovolání konkursního věřitele J. K., zastoupeného Mgr. Marií Benešovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2016, č. j. 1 Ko 19/2015-1178, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 8. září 2015, č. j. 94 K 3/98-1127, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) zrušil konkurs na majetek úpadce (ČEDIČ Dobkovičky a. s.) „po splnění rozvrhových usnesení a proto, že majetek v konkursní podstatě úpadce k úhradě nákladů konkursu k dalšímu vedení řízení nepostačuje“, s tím, že o nákladech konkursního řízení rozhodne dodatečně.

K odvolání J. K. (dále jen „J. K.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. 1 Ko 19/2015-1178, potvrdil usnesení konkursního soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007, dále též jen „o. s. ř.“). K tomu srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.

Z § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), plyne, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž úpadce či konkursní věřitelé mohou brojit proti vydání takového usnesení (tento závěr Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil již v důvodech usnesení ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 579/2003, uveřejněném pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Není-li tvrzeno, že po vydání rozvrhového usnesení nastala změna majetkových poměrů úpadce (tj. že úpadce nabyl majetek), pak vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1475/2005).

Dovolání žádnou z těch námitek neobsahuje.

Dovolatel rovněž nijak nebrojí proti závěru, že podle schválené (v pořadí druhé) konečné zprávy správce konkursní podstaty ze dne 29. března 2013 majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (míněno nákladů, které vznikly po schválení první konečné zprávy a po splnění rozvrhového usnesení v době, kdy se správce konkursní podstaty domníval, že se mu dodatečně podaří vymoci nově objevenou pohledávku ve výši 3 480 000 Kč, k čemuž však nedošlo). Dovolatel tedy nezpochybňuje závěr, podle něhož soudy nižších stupňů shledaly, že důvodem pro zrušení konkursu je (i) § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV. Právní posouzení věci odvolacím soudem se přitom potud nijak neprotiví ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV (k tomu srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002, uveřejněné pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podstata dovolacích námitek spočívá na stejných argumentech (že ukončení konkursního řízení brání dosud neskončené excindační spory), jako jsou ty, s nimiž se Nejvyšší soud v téže konkursní věci vypořádal (jako s nedůvodnými) v usnesení ze dne 27. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 1302/2016, jímž zamítl dovolání J. K. proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy. Na toto rozhodnutí Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru