Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 5390/2014Usnesení NS ze dne 11.06.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.5390.2014.1
Dotčené předpisy

§ 138 o. s. ř.

§ 11 odst. 1 písm. l) předpisu č. 549/1991 Sb. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 5390/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky McBride Czech, a. s., se sídlem v Brně, Dusíkova 795/7, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 45272859, zastoupené JUDr. Jolanou Bartošovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, za účasti České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení 37.749.195,- Kč s příslušenstvím a 1.144.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 78/2013, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2014, č. j. 7 Cmo 52/2014-46, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení ze dne 6. listopadu 2013, č. j. 16 Cm 78/2013-38, kterým Městský soud v Praze nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků – oproti jejímu mínění – plně respektoval.

Dovolání je pouhou polemikou s úvahami odvolacího soudu (které Nejvyšší soud zjevně nepřiměřenými neshledal) a dovolatelka jím žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kriteria přípustnosti dovolání vymezená § 237 o. s. ř.), k posouzení neotevírá.

Konečně závěr odvolacího soudu, podle něhož řízení v dané věci není osvobozeno od soudních poplatků podle § 11 odst. 1 písm. l) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „zákon“), a toto ustanovení se na ně neaplikuje ani analogicky, se zjevně podává přímo z doslovného znění daného ustanovení; dle něj se od poplatku osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem (řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.), jímž řízení o zaplacení (doplacení) hodnoty základního kapitálu akciové společnosti vedené vůči jejímu zakladateli zjevně není. Vzhledem k taxativnosti výčtu řízení, jež jsou podle § 11 odst. 1 zákona osvobozena od poplatku, pak nepřipadá v úvahu ani jeho analogická aplikace (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 26 Cdo 1269/2014, uveřejněné pod číslem 106/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. června 2015

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru