Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 535/2012Usnesení NS ze dne 30.05.2013

HeslaKonkurs
Žaloba určovací
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.535.2012.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) o. s. ř.

§ 23 ZKV ve znění do 31.12.2012

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2538/13 ze dne 24.09.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vlasta Formánková


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 535/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Josefem Kunáškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 2074/37, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Autostavu - MIX, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4 - Michli, Pelhřimovská 2, identifikační číslo osoby 49686143, zastoupenému JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mikovcova 475/7, PSČ 120 00, 2/ Technické správě komunikací, hl. m. Prahy, se sídlem v Praze 1, Řásnovka 770/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63834197, 3/ Průmstavu, a. s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 25105825, zastoupenému JUDr. Oto Kunzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, V tůních 1637/3, PSČ 120 00, 4/ Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Krči, Antala Staška 2059/80b, PSČ 140 46, identifikační číslo osoby 00063584, zastoupenému JUDr. Marcelovou Dopitovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Pod stupni 10/7, PSČ 101 00, 5/ Dama spol. s r. o., se sídlem v Praze 10 - Dolní Měcholupy, Kutnohorská 309/84, PSČ 109 00, identifikační číslo osoby 63987449, 6/ PERI, spol. s r. o., se sídlem v Jesenici u Prahy, Průmyslová 392, PSČ 252 42, identifikační číslo osoby 45787948, a 7/ 3E PROJEKTU, a. s., se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Mjr. Nováka 1490/14, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25389092, o určení existence pohledávek konkursních věřitelů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 183/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2011, č. j. 6 Cmo 382/2010-132, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 30. června 2010, č. j. 28 Cm 183/2005-91, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce J. R. (za účasti J. Ž., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce) domáhal vůči žalovaným (1/ Autostavu - MIX, spol. s r. o., 2/ Technické správě komunikací, hl. m. Prahy, 3/ Průmstavu, a. s., 4/ Městské části Praha 4, 5/ Stavební dopravě a mechanizaci Praha a. s. (SDM), 6/ PERI, spol. s r. o. a 7/ 3E PROJEKTU, a. s.) určení, že „pro hrubé porušení právní povinnosti ze strany žalovaných, žalobce není v prodlení a není povinen splnit jejich pohledávky a v důsledku způsobené škody jsou pohledávky žalovaných vůči žalobci nulové“ (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. až VI. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (jenž o věci již rozhodoval bez vedlejšího účastníka, který v průběhu odvolacího řízení z řízení vystoupil) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až sedmý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Městský soud v Praze dne 14. května 1999 prohlásil konkurs na majetek žalobce.

2/ První až šestý žalovaní a právní předchůdce sedmého žalovaného přihlásili do konkursu své pohledávky za úpadcem, jež byly při přezkumném jednání zjištěny.

3/ Žalobce vytýká žalovaným, že první až šestý žalovaní a právní předchůdce sedmého žalovaného na schůzi konkursních věřitelů hlasovali pro to, aby správkyně konkursní podstaty nevymáhala úpadcem tvrzenou pohledávku ve výši 95,053.953,- Kč za UNIVERSAL BANKOU, a. s. (na jejíž majetek byl rovněž prohlášen konkurs).

Na tomto základě odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a z ustanovení § 80 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - přitakal závěru soudu prvního stupně, že na určení neexistence pohledávek žalovaných konkursních věřitelů není právní zájem. Odvolací soud zdůraznil, že zákon stranoví (v § 20 a násl. ZKV), jakým způsobem lze v konkursu popírat přihlášené pohledávky a jakým způsobem se zjišťuje jejich výše, případně jejich neexistence. Nemají-li současně (podle § 23 odst. 1 ZKV) výhrady proti existenci pohledávek (popření pohledávek) uplatněné úpadcem vliv na existenci zjištěných pohledávek, pak nejsou splněny zákonné podmínky „§ 80 o. s. ř.“ pro projednání předmětné určovací žaloby soudem, dovodil odvolací soud. Žalobcem požadovaný výrok by totiž byl (s ohledem na § 23 odst. 1 ZKV) bez jakéhokoli významu v konkursu co do závěru o (ne)existenci pohledávek žalovaných konkursních věřitelů.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti prvnímu a druhému výroku) podal žalobce dovolání, namítaje, že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení pátý žalovaný zanikl bez likvidace a jeho právním nástupcem se stala společnost Dama spol. s r. o. O procesním nástupnictví této společnosti rozhodl Nejvyšší soud (dle § 107 o. s. ř.) usnesením ze dne 29. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 535/2012 a na tomto základě s ní dále jednal jako s pátým žalovaným.

V části, ve které dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Je tomu tak proto, že ve výkladu ustanovení § 23 odst. 1 ZKV, na němž především spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem, je napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. rozsudek ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007, uveřejněný pod číslem 42/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (podle kterého se žalobou dle § 80 písm. c/ o. s. ř. nelze domáhat určení „neplatnosti“ přezkumného jednání), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1892/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2010, pod číslem 70 (podle kterého se žalobou podle § 80 písm. c/ o. s. ř. podanou mimo konkursní řízení nelze úspěšně domáhat určení, že v konkursu nebyly v přezkumném jednání soudem zjištěny žádné přihlášky věřitelů). Pro danou věc platí uvedené tím více, že dovolatel (jako úpadce) mohl pohledávky popřít (s případnými účinky ve smyslu § 45 odst. 2 ZKV) při přezkumném jednání.

Námitkou, že „došlo k nepochopení žaloby“ a že nebylo o jeho žalobě rozhodnuto v části, jíž se domáhal určení, že „došlo k pochybení v rámci konkursního řízení - porušení právní povinnosti správce konkursní podstaty dané § 27 odst. 4 ZKV vymáhat pohledávku žalobce“, dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který však dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici, jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Žádná taková otázka se uplatněnou argumentací neotevírá, když z obsahu žaloby se nepodává nic, z čehož by bylo možno usuzovat na to, že se dovolatel domáhal i jiného určení, než o kterém soudy rozhodly, čemuž odpovídá i okruh účastníků (žaloba nesměřuje proti správkyni konkursní podstaty).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. i v rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru