Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 5330/2014Usnesení NS ze dne 28.05.2015

HeslaJednatel
Společnost s ručením omezeným
Péče řádného hospodáře
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.5330.2014.1
Dotčené předpisy

§ 194 odst. 5 obch. zák.

§ 134 obch. zák.

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 5330/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně VFS Trading s. r. o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 341/16, PSČ 591 01, identifikační číslo osoby 15544478, zastoupené JUDr. Františkem Polanským, advokátem, se sídlem v Brně, Cejl 712/62b, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. F. Š., zastoupenému Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, PSČ 591 01, o zaplacení částky 565.722,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 745/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2014, č. j. 5 Cmo 97/2014-166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.165 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. října 2013, č. j. 18 Cm 745/2008-131 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 565.722,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí o koupi automobilu Volkswagen Touareg (dále též jen „sporné vozidlo“) za cenu převyšující 1.700.000 Kč spadá do obchodního vedení společnosti a je k němu třeba souhlasu většiny jednatelů společnosti podle § 134 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k výkladu pojmu obchodní vedení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003, uveřejněný pod číslem 80/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009, které jsou veřejnosti k dispozici – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Jakkoliv absence rozhodnutí v rámci obchodního vedení nemá vliv na platnost uzavřené smlouvy o koupi automobilu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2007, sp. zn. 32 Odo 302/2004, uveřejněný pod číslem 10/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uzavření takové smlouvy bez předchozího rozhodnutí přijatého v souladu s § 134 obch. zák. v rámci obchodního vedení lze kvalifikovat jako jednání v rozporu se zákonem a jednatel odpovídá společnosti za škodu tím způsobenou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1108/2005).

V souladu s ustálenou judikaturou je i závěr odvolacího soudu, podle kterého lze pořízení nákladného automobilu, který společnost nepotřebuje pro svoji činnost, kvalifikovat jako porušení péče řádného hospodáře; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1118/2006.

Přípustným pak dovolání nečiní ani výhrady dovolatele směřující proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a to již proto, že dovolatel v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku procesního či hmotného práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud podotýká, že z obsahu spisu (a to ani z výpovědi svědkyně M.) neplyne, že by dovolatelem sporné vozidlo bylo pro činnost společnosti potřebné. Poukazuje-li dovolatel na své úvahy o možné „reorganizaci obchodního úseku“, jimiž nyní odůvodňuje nákup sporného vozidla, pomíjí, že i případné rozhodnutí o „reorganizaci obchodního úseku“ by spadalo do obchodního vedení společnosti a tudíž do režimu § 134 obch. zák.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. května 2015

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru