Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 5234/2017Usnesení NS ze dne 29.08.2019

HeslaSměnky
Směnečný a šekový platební rozkaz
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5234.2017.1
Dotčené předpisy

§ 175 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 5234/2017-62

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce eD system a. s., se sídlem v Ostravě, Novoveská 1262/95, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47974516, zastoupeného Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, proti žalovanému P. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Schmidtem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 318/39, PSČ 702 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 25/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2016, č. j. 7 Cmo 200/2016-24, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2016, č. j. 7 Cmo 200/2016-24, se mění takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2016, č. j. 3 Cm 25/2016-17, se mění tak, že námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2016, č. j. 3 Cm 25/2016-10, se neodmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 29. března 2016, č. j. 3 Cm 25/2016-10, uložil žalovanému, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 73.429 Kč s 6% úrokem od 10. prosince 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 244,76 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 17.054,50 Kč, nebo aby podal ve stejné lhůtě námitky, které musí být odůvodněny a žalovaný v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá.

Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu v určené lhůtě námitky. V nich (mimo jiné) uvedl, že „bezodkladné uspokojení směnečného platebního rozkazu by znamenalo (…) zásadní problém, bylo by zřejmě v rozporu s platnými právními předpisy, zejména z hlediska určení termínu zaplacení a rozsahu plnění. K právní situaci, kterou by došlo ke zvýhodnění věřitele nebo nějaké obdobné.“ V této souvislosti dále tvrdil, že mu z neúspěšného podnikání zůstalo vícero neuspokojených věřitelů, přičemž jeho příjmy ani majetek pravděpodobně nebudou postačovat na rovnoměrné uspokojení i ostatních nezajištěných věřitelů, kteří „zůstali bohužel v podobné situaci“ jako žalobce. Podle žalovaného „bude zřejmě záležitost potřeba nyní řešit podle litery insolvenčního zákona a případně obdobných pravidel“. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud směnečný platební rozkaz zrušil v celém rozsahu, uložil žalovanému povinnost „na sebe podat v přiměřeném termínu řádný insolvenční návrh a vyhnout se jakémukoliv zvýhodňování věřitelů či obdobnému protiprávnímu jednání“.

Usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 3 Cm 25/2016-17, soud prvního stupně námitky žalovaného odmítl jako neodůvodněné (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – nejprve obecně předeslal, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být podány nejen včas, ale musí být také odůvodněny, tj. musí obsahovat zcela určité skutečnosti, kterými se žalovaný brání povinnosti platit podle směnečného platebního rozkazu. Jen na základě řádně odůvodněných námitek soud posléze rozhoduje o tom, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti či jej zruší.

V projednávané věci ovšem podle soudu prvního stupně námitky žalovaného (s ohledem na jejich obsah) podkladem pro řádné námitkové řízení být nemohou. Podání žalovaného totiž neobsahuje žádné konkrétní námitky proti směnce, ani proti směnečnému platebnímu rozkazu a není z nich tak zřejmé, co by mělo být předmětem jednání o námitkách a předmětem dokazování.

Vzhledem k tomu, že námitky žalovaného nebyly řádně odůvodněny, jsou neurčité a tudíž neprojednatelné, soud prvního stupně je podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. odmítl.

Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením k odvolání žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitky, které žalovaný podal proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, neobsahují řádné odůvodnění. Přitom zdůraznil, že žalovaný v námitkách pouze konstatoval, že „podává námitky a připravuje podání insolvenčního návrhu“, z takového tvrzení však není „patrna žádná konkrétní vazba k předmětné směnce a k nárokům z ní vymáhaným“. Pouhé tvrzení, že žalovaný má více věřitelů a nemá dostatek finančních prostředků na úhradu svých závazků, podle odvolacího soudu ještě „nezakládá odůvodněnost námitek“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 1970/2014, a zcela pominul, že žalovaný v projednávané věci vznesl proti směnečnému platebnímu rozkazu mimo jiné námitku mající původ v hmotném právu, jejímž obsahem byla výhrada, podle které plněním pouze na dluh žalobce by došlo ke zvýhodnění jednoho věřitele na úkor ostatních, což by bylo protizákonné. Žalovaný sice neuvedl v námitkách konkrétní právní normu, kterou by případným plněním žalobci porušil, tato okolnost však není – vzhledem k zásadě iura novit curia – významná.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když napadané rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 175 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4).

Nejvyšší soud především připomíná, že k otázce povahy a účelu řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se v obecné rovině vyslovil již v rozsudku ze dne 26. července 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém uzavřel, že na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu.

V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud dále doplnil, že předmětem námitkového řízení mohou být, jak plyne z výše uvedeného, pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.

K výše řečenému srov. dále např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2013, pod číslem 74, nebo rozsudku ze dne 29. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 2766/2017.

Poměřováno shora uvedenými kritérii závěr odvolacího soudu, podle něhož námitky uplatněné v projednávané věci žalovaným proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nebyly řádně odůvodněny (a jsou tudíž neprojednatelné), neobstojí.

Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalovaný v podaných námitkách zejména uvedl, že podle vydaného směnečného platebního rozkazu nemůže plnit, neboť kromě závazku ze směnky, jejíhož zaplacení se v dané věci domáhá žalobce, má rovněž další věřitele, jejichž pohledávky není schopen v celém rozsahu uspokojit, přičemž poskytnutím plnění pouze žalobci by protiprávně zvýhodnil jednoho věřitele na úkor ostatních. Z uvedeného důvodu pak požadoval (mimo jiné), aby soud vydaný směnečný platební rozkaz zrušil v plném rozsahu.

Z takto formulovaných námitek je podle přesvědčení Nejvyššího soudu zřejmý jak rozsah, v jakém žalovaný směnečný platební rozkaz napadá (žalovaný se domáhá zrušení směnečného platebního rozkazu „v plném rozsahu“), tak důvody, proč tak činí (jinak řečeno, na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá).

O tom, že je projednatelná (včasná) námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle níž by žalovaný poskytnutím plnění na směnku protiprávně zvýhodnil žalobce, když má i další věřitele, jejichž pohledávky není schopen uspokojit, nemá Nejvyšší soud pochybnosti. Z jejího obsahu totiž zjevně plyne i (právní) důvod, pro který žalovaný odmítá směnku zaplatit (a požaduje směnečný platební rozkaz zrušit).

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že obsah možných námitek, které může žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnit, není zákonem nijak blíže vymezen (limitován), žalovaný proto může založit svou obranu v zásadě na libovolných skutečnostech, z nichž bude dovozovat, že není povinen plnit podle směnky, o jejíž zaplacení v dané věci jde. Námitky ve vztahu k námitkovému řízení plní (tím, že se jimi zahajuje řízení o námitkách, jehož předmět současně vymezují) obdobnou funkci jako žaloba ve vztahu ke spornému řízení. I v případě námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu proto bude platit, že žalovaný musí v námitkách vylíčit rozhodující skutečnosti, tedy uvést takové údaje, které jsou zcela nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud (v námitkovém řízení) rozhodnout. Tím bude také jednoznačně (nezaměnitelným způsobem) vymezen skutek (skutky), na jejichž základě žalovaný staví svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu. Okolnost, zda v námitkách uplatněná (a po skutkové stránce jednoznačně individualizovaná) obrana může být v dané konkrétní věci také úspěšná (tedy zda taková obrana může vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu), není pro posouzení určitosti a projednatelnosti vznesených námitek významná.

Jinak řečeno, z pohledu ustanovení § 175 odst. 1 a 3 o. s. ř. nelze za neodůvodněné (a tudíž neprojednatelné) považovat námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá; to platí bez zřetele k tomu, zda žalovaný s takto uplatněnými námitkami může v poměrech dané věci (obecně vzato) uspět.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že námitky žalovaného jsou neprojednatelné) není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil způsobem popsaným ve výroku, neboť důvod odmítnout jako neodůvodněné námitky žalovaného podané proti směnečnému platebnímu rozkazu dán nebyl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2019

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru