Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 5106/2017Usnesení NS ze dne 30.09.2019

HeslaUmoření listin
Řízení o umoření listin
Směnky
Odvolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5106.2017.1
Dotčené předpisy

§ 205a o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 5106/2017-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci navrhovatele Z. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vladimírem Hamplem, advokátem, se sídlem v Brně, Mendlovo náměstí 907/1, PSČ 603 00, za účasti M. Ch., narozeného XY, bytem XY, o umoření směnek znějících na částku 200.000 Kč a 72.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 U 2/2013, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2017, č. j. 18 Co 171/2017-92, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2017, č. j. 18 Co 171/2017-92, se ve druhém výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Dne 25. září 2013 podal navrhovatel u Městského soudu v Brně návrh na umoření dvou směnek vlastních, vystavených M. Ch. (dále též jen „M. Ch.“) na řad navrhovatele, a to směnky s datem vystavení 7. července 1999, znějící na směnečný peníz 200.000 Kč, splatné 15. srpna 1999 a směnky s datem vystavení 9. července 1999, znějící na směnečný peníz 72.000 Kč, splatné 26. července 1999 (dále též jen „sporné směnky“). V návrhu (mimo jiné) uvedl, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 53/2002 se domáhá po M. Ch. zaplacení sporných směnek, jejich prvopisy však nemůže soudu předložit, neboť je ani „po usilovném a pečlivém hledání nemá k dispozici, tedy lze usuzovat, že směnky jsou ztraceny“. Směnky přitom navrhovatel ani „vědomě nepostoupil třetí osobě nebo osobám“.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 15. října 2013, č. j. 60 U 2/2013-17, odkazuje na ustanovení § 185i, § 185j, § 185m a § 185o zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval toho, kdo má sporné směnky u sebe, aby se ve lhůtě dvou měsíců od vydání tohoto usnesení přihlásil u soudu a podle možností směnky předložil nebo aby podal proti návrhu na umoření směnek námitky. Současně zakázal, aby podle umořovaných směnek bylo placeno a upozornil navrhovatele, že nepodá-li další návrh na umoření sporných směnek nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí lhůty stanovené k podání přihlášek nebo námitek, soud řízení zastaví. Usnesení bylo M. Ch. doručeno (do vlastních rukou) dne 23. října 2013.

K dalšímu návrhu navrhovatele usnesením ze dne 7. ledna 2014, č. j. 60 U 2/2013-24, Městský soud v Brně (vzhledem k tomu, že nebyly podány žádné přihlášky ani námitky) prohlásil podle ustanovení § 185r odst. 1 o. s. ř. sporné směnky za umořené.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. srpna 2014, č. j. 18 Co 46/2014-31, k odvolání M. Ch. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud sice shledal postup soudu prvního stupně předcházející vydání usnesení o umoření sporných směnek správným (odpovídajícím ustanovení § 185i a násl. o. s. ř.), přihlédl však k tomu, že výstavce směnek uplatnil v podaném odvolání námitky, jimiž zpochybnil správnost údajů tvrzených navrhovatelem (tvrdil, že sporné směnky byly převedeny na třetí osobu). Přestože námitky proti umoření sporných listin byly vzneseny až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v ediktu, měl odvolací soud za to, že i takto uplatněné skutečnosti musí vzít soud při rozhodování o umoření v úvahu. Jelikož k nově namítaným skutečnostem dosud nebylo provedeno žádné dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 571/2015 (následně uveřejněným pod číslem 98/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 98/2018“), Nejvyšší soud k dovolání navrhovatele zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 13. srpna 2014 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud – navazuje potud na závěry vyslovené již v jeho usnesení ze dne 30. října 2007, sp. zn. 21 Cdo 2748/2006, uveřejněném pod číslem 48/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2008“) – dospěl k závěru, že soud je sice povinen při rozhodování o umoření vzít v úvahu i přihlášky a námitky podané až po uplynutí lhůt uvedených v § 185m odst. 2 a 3 o. s. ř., došlé však soudu dříve než o návrhu na umoření rozhodl, v poměrech projednávané věci nicméně přihlédnout k námitkám, které proti umoření sporných směnek vznáší M. Ch., brání okolnost, že směnečný dlužník (jenž byl od počátku řízení jeho účastníkem) uplatnil námitky proti umoření sporných směnek až po vydání usnesení soudu prvního stupně, kterým byly směnky prohlášeny za umořené (až v odvolání proti tomuto rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že řízení o umoření listin upravené v ustanovení § 185i a násl. o. s. ř. není vyloučeno z režimu neúplné apelace (viz § 205a odst. 1 a § 211a o. s. ř.), mohly by být skutečnosti nebo důkazy, které nebyly výstavcem směnky uplatněny před soudem prvního stupně (skutečnosti obsažené v podaných námitkách), způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. (o takovou situaci přitom zjevně nejde); ke skutečnostem nebo důkazům, které byly v odvolacím řízení uplatněny v rozporu s tímto ustanovením, pak již nemohl odvolací soud při zjišťování skutkového stavu přihlížet.

Krajský soud v Brně poté k odvolání M. Ch. usnesením ze dne 22. června 2017, č. j. 18 Co 171/2017-92, (mimo jiné) znovu zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. ledna 2014 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (druhý výrok rozhodnutí).

Odvolací soud nejprve předeslal, že je vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého ke skutečnostem uplatněným M. Ch. v rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř. již nelze v odvolacím řízení přihlížet.

Současně však podle odvolacího soudu platí, že soud již v úvodu umořovacího řízení zkoumá, zda navrhovateli skutečně svědčí právní zájem na umoření (viz ustanovení § 185j odst. 1 o. s. ř.). Dovozuje-li navrhovatel svůj právní zájem na umoření cenného papíru z toho, že je jeho vlastníkem, může soud návrhu vyhovět jen tehdy, jestliže bude vlastnické právo navrhovatele jednoznačně prokázáno. Právním zájmem na umoření listiny se přitom soud zabývá bez zřetele k tomu, zda byly proti umoření listiny podány nějaké námitky.

Odvolací soud proto uzavřel, že jakkoli „tvrzení o skutečnostech zpochybňujících právní zájem navrhovatele na umoření listin vyšly v řízení najevo až v námitkách v rámci odvolání, jejichž uplatnění brání ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., nezbavuje to soud povinnosti zabývat se jimi z hlediska naplnění podmínek ustanovení § 185j o. s. ř.“

Z uvedených důvodů odvolací soud opětovně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a uložil mu, aby se v další fázi řízení (přestože nebude rozhodovat o námitkách výstavce směnek proti jejich umoření) „v rámci ověření právního zájmu navrhovatele, jako předpokladu jeho aktivní legitimace k podání návrhu na umoření předmětných směnek“, zabýval skutečnostmi, jež „vyšly v průběhu řízení najevo“.

Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně jen proti jeho druhému výroku) podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (v dovoláním dotčeném rozsahu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v předchozím kasačním rozhodnutí (byť se k němu formálně přihlásil), podle něhož v projednávané věci nelze k námitkám M. Ch. přihlížet. Odvolací soud tím zcela popřel výsledky původního dovolacího řízení. Snaha odvolacího soudu oddělit formu námitek (o nichž by nemělo být podle názoru odvolacího soudu rozhodováno) od jejich obsahu (k němuž by mělo být naopak přihlíženo) podle dovolatele působí „neupřímně a tendenčně“.

Odvolací soud tím, že přihlédl ke skutečnostem obsaženým v podaných námitkách, jež přinášejí do odvolacího řízení nepřípustné novoty, porušil princip neúplné apelace ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., přičemž jeho postup odporuje ustálené judikatuře dovolacího soudu, reprezentované např. rozsudky ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, a ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008 (jde o rozhodnutí uveřejněná pod čísly 71/2009 a 27/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 71/2009“ a „R 27/2010“).

V podání doručeném dovolacímu soudu 7. srpna 2018 M. Ch. požádal o „provedení odpovídajících opatření, protože celé řízení je zmatečné“.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání navrhovatele je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když v řešení dovolatelem předestřené právní otázky (zda lze podle ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. přihlížet ke skutečnostem, jimiž je zpochybněn právní zájem navrhovatele na umoření listiny, jestliže tyto skutečnosti byly uplatněny teprve v odvolání proti rozhodnutí o umoření listiny) je napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud již v předchozím kasačním rozhodnutí vydaným v této věci formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého řízení o umoření listin upravené v ustanovení § 185i a násl. o. s. ř. není – jak se podává z ustanovení § 205a odst. 2 o. s. ř. a v něm obsaženého odkazu na § 120 odst. 2 o. s. ř. – vyloučeno z režimu neúplné apelace. Z výše řečeného pak pro danou věc dovodil, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly výstavcem směnky uplatněny před soudem prvního stupně (skutečnosti obsažené v podaných námitkách, jimiž bylo zpochybněno navrhovatelovo vlastnictví sporných směnek), mohly být způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. Současně odmítl, že by v projednávané věci právě o takovou situaci šlo.

Při řešení otázek souvisejících se systémem neúplné apelace uplatňovaném v odvolacím řízení podle § 205a o. s. ř. také Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že:

1/ Pro závěr, zda skutečnosti, které byly uplatněny v odvolání, jsou „nové“, je rozhodné posouzení, zda byly některým účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení jinak vyšly najevo. Jestliže příslušné skutečnosti byly účastníkem řízení uvedeny (ať již z vlastní iniciativy nebo po poučení soudem) nebo jestliže jinak vyšly najevo, pak z hlediska ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. byly uplatněny před soudem prvního stupně.

2/ Ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. umožňuje soudu, aby provedl i jiné, účastníky nenavržené důkazy. Toto oprávnění soudu je však omezeno tak, že činnost soudu se nesmí vyznačovat pátráním po důkazech (srov. slova „v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo“ v ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto nemůže ze své iniciativy vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení (neplatí zásada vyšetřovací). To platí dokonce i v těch případech, kdy touto novou skutečností má být okolnost, jež by mohla způsobit absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků.

3/ Uvedené oprávnění soudu platí také pro řízení odvolací (srov. § 211 o. s. ř.), ovšem s omezením, jež vyplývá ze systému neúplné apelace, na němž je odvolací řízení ve sporném řízení vybudováno. Znamená to, že ani v odvolacím řízení nemůže soud provádět jiné než účastníky navržené důkazy (za podmínek uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.) a nenavržené důkazy jen tehdy, je-li pro to podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení. Jinak řečeno, měla-li by potřeba provedení nenavrženého důkazu vyplynout z tvrzení, které účastník uplatňuje v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř., nesmí odvolací soud takový důkaz (ani z vlastní iniciativy) provést. To ostatně logicky vyplývá i z toho, že, nemohl-li by takový důkaz pro rozpor s principem neúplné apelace uplatnit účastník, tím méně může takový důkaz provést sám soud.

K tomu srov. např. důvody R 71/2009 a R 27/2010.

S těmito závěry je přitom dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu (co do úsudku, že soud je povinen zabývat se skutečnostmi uplatněnými v podaných námitkách proti umoření sporných směnek) ve zřejmém rozporu. Přitom odvolací soud nejenže nerespektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, ale pominul i další závěry, jež k výkladu ustanovení § 205a o. s. ř. Nejvyšší soud dlouhodobě ve své judikatuře zastává (viz důvody R 71/2009 a R 27/2010).

Pro zamezení jakýmkoliv dalším pochybnostem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že z výše reprodukovaných judikatorních závěrů pro poměry projednávané věci plyne, že předestřel-li M. Ch. teprve po rozhodnutí soudu prvního stupně o umoření sporných směnek (až v podaném odvolání) nová (v dosavadním řízení neuplatněná) tvrzení o tom, že navrhovatel již není vlastníkem umořovaných listin, přičemž současně nešlo o žádný z případů uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., nemůže odvolací soud k takovým tvrzením (nově uplatněným skutečnostem) přihlížet a k jejich objasnění provádět dokazování (popř. uložit soudu prvního stupně, aby k novým tvrzením provedl důkazy on). To platí bez zřetele k tomu, zda by takovým tvrzením měl být případně zpochybněn právní zájem navrhovatele na umoření sporných listin. Jestliže konkrétní důvod, pro který by navrhovatel neměl být vlastníkem umořovaných směnek, nebyl před rozhodnutím o umoření v řízení tvrzen a ani jinak nevyšel najevo, není zde žádný prostor k tomu, aby soud (ve zřejmém rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř.) po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2019

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru